DREAM CAMP

~1~

,,Crrrrrrr!" ozval se první zvuk dnešního dne, který jsem slyšela, bylo to poprvé , co jsem se probouzela s takovou radostí. Proč? Protože jsem si po tolika brigádách ušetřila na svůj vysněný tábor, který se příznačně jmenoval DREAM. Věci jsem už měla dávno připravené, naskládané do obrovského lodního kufru, který jsem právě vláčela za sebou ,s mojí výškou metr šedesát to vypadalo vtipně, trpaslík , co si táhne snad celý svůj příbytek. No nic , nějak jsem se prorážela přes lidi, kráčející ranním Soulem , stejně jako já, abych se dostala na nádraží. Stejně to tu bylo kouzelné a já si tohle město už od puberty oblíbila , ano , jsem cizinka, původně jsem z Evropy , tedy narodila jsem se v České republice, ale s mamkou jsme se kvůli její práci museli přestěhovat sem , v tu dobu mi bylo 14 , takže tu bydlím 7 let, za tu dobu jsem se naučila docela obstojně korejsky a celkem jsem zapadla, dokonce jsem dokončila střední. Moje kroky zpomalily , byla jsem už u nádraží , běžela jsem ke koleji, ale vlak tam nebyl , chvilku jsem musela čekat, ale čekání se vyplatilo a já už sedím i s loďákem pod nohama ve vlakovém kupé, byla jsem unavená , jízda bude trvat dlouho a tak jsem si vytáhla mobil a sluchátka , hned jsem začala poslouchat písničky. Usnula jsem, když jsem se probudila, začala jsem panikařit , určitě jsem přejela stanici ,,Sakra!" zaklela jsem si pro sebe. Vyšla jsem z kupé a podívala jsem se na tabulku, kde běhaly názvy stanic. Oddychla jsem si, když jsem zjistila, kde jsem. Ještě dvě stanice a budu tam, pořád tomu nemůžu uvěřit. 'Já Y/N právě jedu na tábor svých snů, budu tam měsíc, měsíc plný zážitků, které budou jistě skvělé..' Z přemýšlení mě vytrhlo vyslovení mé finální stanice , které znělo z repráků. Zase jsem zvedla sebe i kufr a vyšla jsem ke dveřím, když se otevřely, naskytl se mi pohled na takové menší městečko. Podle informací, které byly u schválení přihlášky, by se na náměstí měl konat sraz ve 12:00 a z něho se pak dopravíme do samotného campu. Koukla jsem se na mobil, bylo 11:03 a moje tělo si vzpomělo , že dnes ještě nic nejedlo a příšerně mi zakručelo v břiše. Budu muset najít nějakou restauraci , nebo bufet , možná by postačil i obchod, při této myšlence se mi pohled zastavil na nějakém bistru, bylo tam velkým písmem napsáno RAMEN , kdo by s prázdným žaludkem odolal ramenu? Nikdo! Začala jsem se pohybovat směrem k bistru, byla tam fronta , to mi chybělo, nic se nedá dělat , budu si jí must vystát. Sice jsem tam stála asi 10 minut, ale čekání se vyplatilo a já si už pochutnávala na svém ramenu. Na jednou mi někdo zaklepal na rameno, otočila jsem se , byl to nějaký zrzavý chlapec, byl tak mého věku. ,,Co potřebuješ?" vřele jsem se na něj usmála, on mi úsměv oplatil se slovy ,,Já jen , ehm.. Spadlo ti to!" v ruce svíral mou peněženku. ,,Díky bohu!" samou radostí jsem ho objala. Až pak jsem si uvědomila co dělám a celá rudá jsem ho pustila. ,,Ehm, promiň, já.. Jen jsem měla radost, jsi hodný, moc ti děkuji , bez tebe bych byla ztracená, stejně jako má peněženka." Byla jsem rudá, jak se říká "až na prdeli", ale nebyla jsem sama, jeho tváře chytaly podobnou barvu , jako ty moje. ,,Nemusíš se omlouvat a ta peněženka byla samozřejmost, jinak jsem Hobi a ty?" zase se tak moc mile usmál, je jako sluníčko! ,,Ráda tě poznávám Hobi, já se jmenuji Y/N!" Najednou na něj však někdo zařval, Hobi mě ještě stihl obejmout a odešel. 'To už ho nikdy neuvidím?' pomyslela jsem si a zkontrolovala čas na telefonu, bylo 11:45, to jsem se tu tak dlouho zdržela? Už jsem radši dál nepřemýšlela a vydala se na cestu na náměstí, tam už čekali dva autobusy, nejdříve jsem se musela nahlásit a pak jsem kufr předala staršímu řidiči autobusu, který zavazadlo hodil do prostoru pod autobusem. Nakonec už jsem si mohla jít jen bezstarostně sednout. Znovu jsem si nasadila sluchátka a pustila si hudbu , byl to pop a nějaké české písničky , tady v Korei byl docela nezvyk poslouchat něco jiného než kpop , ale já si musela připomínat svou rodnou zem. Najednou ke mě přišla nějaká holčina , bylo jí tak stejně jako mě, jmenovala se Park Sung-Ji , jak se mi později představila a zeptala se mne, jestli si může přisednout , stud z ní jen zářil a já s mou neustále mluvící hubou jsem jí z toho musela dostat, vypadá fajn. Začali jsme si povídat , došlo na otázky z které země jsem , či jestli jsem na táboře poprvé , ta holka ze sebe ten prvotní stud zcela dostala a začala se se mnou bavit jako kamarádka , se kterou se znám už nějaká ta léta. A tak jsme prokecaly celou cestu, řekla mi , že chatky jsou po čtyřech , ale ona bohužel už má tři spolubydlící, jelikož sem na tábor jezdí už 3 roky. Taky mě začala seznamovat s lidma, neprve hlavou jemně naznačila na jednu blondýnu a pak začala vykládat ,, Tohle je postrach celého tábora In Jung, typická barbínka, támhle to jsou její poskoci, neboli Soo, Kim a Min, taky pindy!" dořekla to a obě jsme se začali smát. Jung nás provrtala pohledem skrz naskrz, už se těším , jestli si něco dovolí, rozsekám jí na kousíčky a uvařím z ní nějakou polivku. Nezdám se jako konfliktní člověk , ale začínat si se mnou taky není dobré , před přestěhováním z Čech mě ve škole šikanovali a já se po těch nepříjemných zážitcích začala učit karate , už to bude nějaký ten pátek, co mám černý pásek.. ,,Dále tu máme naše ,,fuckboys" , neboli BTS, jak jim všichni říkají, ale ti sedí v druhém autobuse, poznáš je, až budeme vystupovat, což nebude trvat tak dlouho.." šibalsky se usmála. Bože, už to vidim ,, fuckboys" , nějaká partička namyšlenců a ještě si nějak říkají, no nic ,nebudu je soudit , dokud je nepoznám. S Ji už jsme pak mleli převážně o kravinách. ,,Jsme tady!" ozvala se vedle mě Ji a já jen přitakala. Pomalu jsme se cpali ven z autobusu s ostatními účastníky a účastnicemi tábora. S poděkováním jsem si vzala od toho našeho autobusáka můj kufřík, tedy můj mega-kufr.Ji už si povídala se třemi holčinami, které jsem neznala a tak jsem se k nim jen postavila a těkala očima po tomhle celém místě. Najednou jsem uviděla někoho, koho bych tu nikdy nečekala, rozběhla jsem se za ním a objala ho, byl to...

Ahoj , vítám tě u tohohle příběhu , doufám, že se ti bude líbit , je to můj první příběh a navíc mě do psaní téhle fanfikce navedla kamarádka Paffiin, tak se moc omlouvám za všechny chyby , co jsem jistě udělala, dejte mi vědět do komentářů, jak se vám zatím děj a vůbec celý příběh líbí.
Děkuji.