DREAM CAMP

~20~

Kdo je taky tak unešen z té písničky?↑
//////////FAAAAKEEEE LOOOOOOVEEEE//////

Tyjoo.. Ani nevím jak vám poděkovat za všechnu tu podporu, bez vás bych u 20. kapitoly nebyla. A předem se omlouvám, že nebudu nejspíše dlouho vydávat, ale za to může škola, prostě chci vytáhnout známky, no.😅

(Minulá kapitola) ... jak bych pro ně já něco mohla znamenat, Tae jen blbne, toho to přejde a Namjoon si na mě spíš zvyknul ze střední, to láska nebude...

Tohle jsem si říkala celou dobu, co jsem si to vykračovala do chatky číslo dvacet. Zaklepala jsem, ani nevím proč a pak vešla. Na postelích jsem je uviděla všechny, tedy všechny kromě Namjoona. ,,Ahoj, kde je..." Ani jsem to nestihla doříct. ,,Zamčenej v naší chatce, nikdo tam nemáme chodit, asi mu něco zase je!" Skočil mi do řeči Yoongi a ani se na mě nepodíval. ,,Boože, zase má náš Joonie krámy, se stává, no!" Protočil očima Jimin a dál si hrál na mobilu. ,,Jeho krámy jsou mnohem víc v pohodě, něco se mu děje, já to poznám!" Prudce odvětil Jin a mně to došlo. ,,Ehm... Kluci, musím... Pryč, za Sung... Máme domluvenej venek, tak ahoj!" Vymluvila jsem se a mířila si to ke dveřím, ale někdo mě chytil za zápěstí, otočil mě a já neudržela rovnováhu a zabořila se do jeho hrudi. ,,Ještě dlouho budeš ležet na mně? Já jen, že bychom se přesunuli třeba na postel, tam je to pohodlnější!" Ozval se chytře Jimin. ,,Jimine, nech toho úchylačení a pusť jí, musí stihnout sraz se Sung!" Řekl Jin a mrkl na mě, určitě pochopil, kam mám namířeno. ,,Okay, okay, to byla jen nabídka, ale Y/N, kdyby sis to rozmyslela, moje hruď čeká!" Zasmál se a konečně mě pustil, nacož jsem vyběhla z chatky. 'Takže, Namjoon bydlí v devatenáctce.' Pomyslela jsem si a namířila jsem si to k ní. Jenže to bych nebyla já, kdybych někoho nepotkala, ten někdo mi zakryl oči a zeptal se. ,,Kdo to je?" Podle hlasu jsem to poznala. ,,Taeyong!" Řekla jsem a on mě pustil. ,,Co tu tak sama, slečno?" Optal se mě. ,,To bych se také mohla zeptat, mladý muži." Odvětila jsem a nemínila se s ním dál bavit. Už jsem dělala krok, ale on mě zastavil. ,,Sám se tu procházím, kvůli tomu, že nemůžu dostat z hlavy jednu krásku, nevíš kdo by to mohl být?" Zaflirtoval se mnou, ale já otočila. ,,Jackson v šatech a s parukou?" Zažertovala jsem a tentokrát už doopravdy odběhla pryč. Přibíhala jsem k chatce, bylo tam zhasnuto a tak jsem zkusila vzít za kliku, k mému obrovskému překvapení, bylo odemčeno. ,,Namjoone?" Potichu jsem zašeptala do chatky, ale jako odpověď se mi dostalo pravidelné oddychování. On spí. A opravdu, byl rozvalený na posteli a objímal deku, měl červené oči, takže jistě brečel, chudáček, vzala jsem ho za ruku a všimla jsem si něčeho, prstenu, ne ledajakého, ale takového, který si dáváte na důkaz přátelství, byl náš společný, on měl s tmavě modrým kamínkem a já zase se zeleným, pamatuji si, když jsme byli v tom obchodě, byli tam samé snubní prsteny, ale my dva si vybrali ty nejkrásnější a přitom tak obyčejné. Vzpomínala jsem, jak mě potom vzal na krásnou vyhlídku nad Seoulem a tam jsme si při západu slunce vyměnili prsteny se slibem věčného přátelství. Po tváři mi stekla slza, asi z té nostalgie, vzpoměla jsem si totiž také, jak žertoval, že je to jak z nějakého romantického seriálu a mě pak mrzelo, že jsem s ním nemohla být nic víc, než nejlepší kamarádka. Další slza mi tekla po tváři, ale někdo mi jí otřel, byl to Namjoon. ,,Jak dlouho už mě pozoruješ?" Zeptala jsem se ho, ale místo odpovědi řekl: ,,Neplakej, víc ti sluší úsměv, i když jsi krásná tak či tak." Takhle mi zvedal náladu vždycky. Viděla jsem, jak se zadíval na svůj prsten. ,,Taky jsi o tom někdy přemýšlela? " Zeptal se a zakoukal se mi do očí. ,,O čem?" Nechápala jsem. ,,O nás dvou, jako chápeš jak?" Tohle mě zaskočilo. Mám mu říct pravdu? Vždy jsem v něm měla oporu, teď mu to nemůžu říct, já přímo musím. ,,Namjoonie, pravda je, že na střední... Milovala jsem tě, ale teď, moje pocity se míchají a navíc jsou tu i ostatní, asi si mezi vámi nedokážu vybrat, mám vás všechny ráda a nesmím vás rozhádat. Ale ano, přemýšlela jsem nad tím snad každou noc." Koukla jsem se dolů. On mě vzal za bradu a nadzvedl mi hlavu tak, abych mu viděla do jeho očí, hleděli jsme na sebe upřeně, nejistě a přitom tak moc chtivě, tělem mi projel mráz, že bych ty city pro něj stále měla? Dívala jsem se mu pořád přímo do očí, jsou jako jiný vesmír, který vás vtáhne do sebe, dál jsem se utápěla v jeho očích, ale v mé hlavě zněl výstražný alarm. ,,Namjoonie, neměli bychom, nejsem si jistá, jestli to je správné." Zamumlala jsema odtáhla se. ,,Aspoň pusu, nic víc po tobě nechci, když nic nebudeš cítit, zapomeneme na to a budu zase tvůj velký bráška Namjoon." Zašeptal a zavřel oči. ,,Tohle je první." Přiznala jsem se. ,,Co?" Nechápal mě. ,,Moje první líbání." Objasnila jsem mu a zavřela oči. Jeho rty jsem v tu chvilku ucítila na těch svých, bože můj, to byl dokonalý pocit. Můj sen se právě plnil, tohohle člověka miluji od střední, nebo jsem ho tedy milovala. Líbal tak procítěně, bylo to jako sen, ale docházel nám kyslík a tak jsme se odtáhli. ,,Y/N, miluji tě." Řekl a sklopil hlavu. ,,Namjoonie, nedokážu to, bylo to dokonalé, ale nezlob se, nechci nikoho zranit." Zvedla jsem se z postele a odcházela z chatky a proto jsem nemohla slyšet co zašeptal, bylo to: ,,Ale takhle raníš všechny.". Bylo už šero, ale to se nedivím, mohlo být tak devět hodin. Přemýšlela jsem kam jít, do naší chatky se mi opravdu nechtělo a tak jsem zamířila do lesa, tam kde mě tenkrát Tae zachránil a pak jsem ho tam utišovala. Sedla jsem si do trávy a jen seděla, snažila jsem se na nic nemyslet, ale moje tělo si dělalo co chtělo, na rtech jsem pořád cítila ty Namjoonovy a nemohla jsem si vysvětlit proč, že bych se do něj zamilovala? Ne, to je minulost... A co pak Tae, bude ho mrzet, že jsem se poprvé políbila s Namjoonem? Nesmí se to dozvědět, myslím, že my ho to zlomilo a to já nechci. Úplně jsem zapoměla na Yoongiho, snad kvůli tomu, že jsem se potom tak opila. Co mám sakra dělat? Nejradši bych byla, kdyby všichni svůj zájem o mě ztratili, protože si nechci vybírat, já to spíš nedokážu, nedokážu prostě posoudit kdo je lepší. Po tvářích mi tekly horké slzy, byla jsem beznadějná, jen jsem tam plakala a koukala do tmy, která mě obklopovala víc a víc.

Jak jste si užili dnešní kapitolu? Já skvěle, dnes mě hrozně bavila, ani nevím proč...😅 Dejte mi vědět v komentářích, jakého člena (nebo i třeba někoho jiného) by jste chtěli vidět s Y/N, nebo se můžete na cokoliv zeptat, či mi poradit něco do děje, za vše budu ráda a nezapomínejte hlasovat, za vaši skvělou podporu vám děkuji a loučím se.