DREAM CAMP

~36~

„Ale Taehyungu, myslel jsem, že si na pár máš hrát tady s Kookiem." Zasmál se mu Yoongi. „To až zítra a navíc tohle je realita, kamaráde." Zašklebil se. Postavila jsem se na špičky, abych dobře dosáhla na hladinu. „Sung Ji." Oslovila jsem jí. Ihned ke mně doplavala. „Můžeš si se mnou prosím popovídat?" Ukázala jsem na další bazén, kde budeme mít snad klid. „Jasně." Usmála se na mě a tak jsme se omluvily, že jdeme na záchod a šly.

Hezky jsem se uvolnila. Bylo to asi patnáct minut a všechno jsem jí řekla. Tedy hodně věcí, ne vše. Třeba to, že si se mnou Taehyung hraje na pár. Nebo to, jak se cítím vůči Namjoonovi, že je mi líto už jen jeho pohled. Sung všechno pochopila a podpořila mě. Čas od času potřebuji kamarádku, které mužů vše říct.

Poté jsme se vrátili k naší partě. Hodinu jsme tam blbli a já s Taehyungem jsme předstírali pár. Musím říct, že jsme to podle těch pohledů od všech hráli na jedničku. Jen mě to trochu mrzelo. Co? Namjoonie se mnou nemluvil. Byl naštvaný? Ano. To jistě. Ale vypadal i trochu smutně.

Už jsem byla zas oblečená a mířili jsme směrem autobus. Kluci už tam nejspíš byli. To jen já a Sung jsme se tak flákaly. Ale co, nikdo nám to nemůže mít za zlé, jsme přeci jen holky. Sung se se mnou rozloučila a šla se svými kamarádkami pryč. Chvilku jsem se zapřemýšlela. Jaké by to asi bylo kdybych se nebavila s kluky? Měla jsem od začátku držet jen se Sung? Z mých myšlenek mě vytrhl vedoucí, který na mě zběsile mával, abych nastoupila do autobusu. Tak jsem šla. Když jsem strčila hlavu do autobusu, uviděla jsem dost neznámých tváří. A jsem v prčicích. Sakra, že já vlezla do blbého autobusu! Ano, jak jinak? Rozhlížela jsem se. Všimla jsem si náhle jedné známé osoby. Byl to Sehun. Co ten tu dělá? Nemá sedět u kluků? „Jdi si sednout. Támhle je poslední volné místo."  Řekl jeden z vedoucích a ukázal na sedadlo vedle Sehuna. To není možné! „Nemůžu do jiného autobu..." Snažila jsem se o protest, ale vedoucí mě postrčil směrem k tomu místu. Vzdychla jsem a šla si sednout. Co mám dělat jiného?Sehun měl sluchátka a nevnímal. Však asi tím, že ucítil jak jsem si přisedla, se narovnal, sundal si sluchátka a podíval se na mě. Jeho pohled se zastavil, oči se mu rozšířily. „ Ty?!" Vydal ze sebe nevěřícně. „Sedl jsem si jinam, abych měl klid, ale ten největší nepokoj je u mě?" Vydechla jsem. Nemá cenu se s ním hádat. „Promiň. Nevnímala jsem a zpozdila se. Tohle bylo poslední místo. Pojďme si nedělat navzájem problémy. Já budu ticho, ty budeš ticho, platí?" Podala jsem mu ruku a on jí pevně stiskl. „Platí." Usmál se a nasadil si zpět sluchátka. „Zajímalo by mě, proč mě nemá rád." Zamumlala jsem si pro sebe a opřela se do sedačky. Začaly se mi zavírat oči a tak jsem tomu nechala volný průběh. Pomalu jsme vyjeli.

Probudila jsem se asi v půlce cesty. Má hlava byla na Sehunovi. Opírala jsem se o jeho rameno. Co to má znamenat?! Pomalinku jsem se zvedla. Podívala jsem se na něj. Spal. Naštěstí. Když tak vzpomínám, byl na mě chvilku hodný. Co se stalo? Nějak jsem mu ublížila? Koukala jsem se na jeho rysy. Je krásný. Když tu najednou otevřel oči. Koukal se přímo na mě. Vykulila jsem oči a rychle sklopila zrak. „Pozoruješ mě?" Zeptal se a zasmál se tomu. „Jen... Máš něco na nose." Řekla jsem a on se otřel. „Už ne." Kývla jsem a vytáhla mobil. Bylo tam hned několik zpráv. 'Tohle chci vysvětlit.' Zpráva od Taehyunga. Rozklikla jsem to, byla k tomu fotka. Fotka mě a Sehuna. Jak mu spím na rameni, ale... On se na mě koukal? Rozklikla jsem další chat. Tentokrát mi psal Jin. 'Y/N, co to tropíš, děláš okolo sebe povyk!😣 Kluci tu šílí a pomluvy se šíří rychlostí blesku.😬' K tomu byla další fotka. Tentokrát mě Sehun hladil po vlasech. To má být co? „Sehune?" Oslovila jsem ho. Nevnímal. Vytrhla jsem mu sluchátka. „Co to má znamenat?" Vyprskla jsem na něj a nacpala mu do obličeje tu fotku. Zrudnul. „Uhm... To... Měla jsi tam brouka!" Nasadil kamenný pohled. „Sehune to vážně?" Podívala jsem se na něj nevěřícně. On zakýval hlavou.

Zbytek cesty bylo mezi námi ticho a já přes zprávy vysvětlovala klukům co se stalo. A hlavně to, že se nic vlastně nestalo. Dostalo se ke mně, že ty fotky poslal někdo z anonymního účtu. Podle úhlu focení jsem vyzkoumala která sedačka je pachatelova. Buď to byla In Jung, nebo Sung... Pche, ta tak. Jen počkej In Jung, jen počkej...

Od autobusu jsme se po krátkém "ahoj" rozešli ihned k chatě. Kluci vypadali nějak jinak, tak... Smutněji? Tohle pokračovalo i vevnitř v chatě. Měla jsem té nálady až pokrk. „TaeTae, Jungkookie, Jiminie... Co se děje?" Sedla jsem si na postel a změřila si je pohledem. „Mrzelo mě to." Řekl Tae. „Mě taky." Ozval se Jimin. „Tebe taky?" Otočila jsem se na Kooka. Ten zakýval hlavou. „Omlouvám se kluci. Hlavně tobě Tae. Mužů vám to nějak vynahradit?" Zeptala jsem se a nahodila psí oči. „Objetí!" Vykřikl Kook a skočil ke mě na postel. Ve vteřině mě mačkal v sevření. Jimin se přidal. Nahnali mi to úsměv na tvář. Když se odtrhli, všimla jsem si, že Tae někam odešel. Dveře ven byly zamčené. Musel tedy logicky jít do koupelny. Otevřela jsem dveře a vstoupila, ale bylo zhasnuto. Měla jsem malé naděje, že by tady byl, ovšem jsem to nevzdávala. Sahala jsem po vypínači, ale nemohla ho za žádnou cenu najít. Začínám mít strach. Bylo tam dost šero na to, abych neviděla. Najednou se okolo mě obmotaly dvě pevné ruce. Přetočily si mě k sobě a pak se na mě někdo namáčkl celým svým tělem. Podle jeho těla a vůně jsem poznala svého "přítele". „ Nedokážu se jen koukat na to, jak mi tě někdo bere." Zašeptal a natiskl mě na zeď. Díky tmě jsem nevěděla co se děje, ale ve chvilce jsem ucítila cizí rty na svém krku. Z úst jsem vypustila malý vzdych. Ty rty se odtrhly. „Jsi moje." Zašeptal Taehyung a přitiskl se na mě rty. Rukou mi zajel na holá záda a jemně mě hladil. Zase se odtrhl. Ucítila jsem jemný tlak na kůži, kterou měl teď Tae mezi rty. Udělal mi znaménko lásky. Odstoupil ode mě. Udělal pár slyšitelných kroků a odešel dveřmi. Sklouzla jsem se zády po zdi. Co to právě bylo? Bylo to reálné, myslel to vážně? Nechal mě tam jen plnou otázek.

Hiii~ Jsem tu s další částí, snad to dává smysl. O škole nebudu asi moc psát, tak se omlouvám, snažím se stihnout, co se jen dá. Díky za všechno. Loučím se.🖤