DREAM CAMP

~19~

Asi se vám snažím nahradit týden, protože to nebudu mít čas vydávat a pokud ano, tak jen jednu kapitolu, takže užijte si pokračování.

,,To jsme tu fakt seděli tak dlouho?"
Zeptala jsem se a zvedla se ze země, kde po mně už byl ďůlek, hned potom, co jsem slyšela zvonění, které nás svolává k obědu, takže je dvanáct hodin. ,,Ale já si objímání mojí Y/N užil!" Řekl Taehyung a roztomile se zaculil. ,,Mojí? No to neviiim,ale..." Začala jsem, ale on mě přerušil. ,,Tak teď už to víš!" Jeho hlas zněl jinak, byl takový... Sexy?  Pomalu se zvedal a já si v hlavě začala urovnávat věci. Stál naproti mně, byli jsme od sebe tak metr, teď už 90 centimetrů, 70 centimetrů, padesát, třicet, dvacet. Sakra, holka, vzpamatuj se, nemůžeš, už jsi tohle dneska zažila jednou, stačí to ,ne? Ne? Evidentně opravdu ne, už byl ode mě tak deset centimetrů. Jeho rty byly něco jiného, než ty Namjoonovy. Ony mě nepřitahovaly, ale nutili být zmražená jen z pohledu na ně a tuto schopnost teď plně využívaly. ,,Ne... Neměli bychom..." Řekla jsem a otočila se, dala bych se i na útěk, ale zadržela mě ruka na mém zápěstí, koho jiného, než Taeho. ,,Mě je jedno, co bychom měli a co ne Y/N!" Řekl sebevědomě a nalepil svoje rty na ty mé. Vášeň, rozkoš, cit, tyhle pocity, že by se měli objevit? Ne, rozhodně ne teď, nechci to. Moje první líbání musí být jiné, může to být s ním, to neříkám, ale dnes prostě ne. ,,Tae, pochop mě, není to tebou, ale dnes, dneska už ne, prosím, jsi statečný a skvělý, ale já to nedokážu..." Odmítla jsem ho, já odmítla Taeho, opravdu?  Ano, sice mi něco řiká, že to je jen polibek, ale já se toho bojím. ,,Proč to nedokážeš?" Zeptal se, ale já mu nedokázala odpovědět, stejně tak, jako sobě, proč to vůbec nedokážu?  Zvonek, který nás upozorňoval na oběd zazvonil znovu a já byla ráda za osvobození ve formě skvělého jídla, dvě super věci v jednom. ,,Tae, pojď, jdeme na oběd, ale prosím, neber to jako ne." Poprosila jsem ho, vzala ho za ruku a táhla jsem ho do jídelny. ,,Y/N, za prvé umím chodit sám a jako 'ne' to brát nebudu, i kdybys to 'ne' doopravdy řekla."  Řekl a já se začervenala, tenhle kluk mi nepůjde dlouho z hlavy. Konečně jsme dorazili do jídelny, vešli jsme dovnitř a zamířili k našemu stolu, kde nás přivítalo těch šest divnými pohledy. ,,Takže teď jste spolu, či co?" Zeptal se Suga naštvaně, asi má nějaký důvod. Namjoon bouchnul do stolu a se slovy: ,,Už nemám hlad!" odešel z jídelny. Až teď jsem si toho všimla, pořád jsem ho držela za ruku, já kráva. ,,Kluci, ne, není to tak, jen jsem ho táhla a prostě jsme se nepustili, jinak to vysvětlit nedokážu!" Vyjekla jsem na ně a posadila se ke stolu, protože Tae šel pro své a mé jídlo, asi si chce šplhnout. Nad svou myšlenkou jsem se zasmála. ,,Co je vtipné?" Zeptal se Jin a hodil na mě zkoumavý pohled. ,,To je začátek nějakého "daddy joku", nebo co? Jinak vím, že ty to nebudeš Jine!" Zasmál se Yoongi a s ním i celé osazenstvo našeho stolu, plus ještě Tae, který přicházel s lahodně vypadajícími špagetami. Kluci se znovu pustili do jídla a já s Taehyungem ho teprve ochutnávala. ,,Mňaaam, boloňská omááčka!" Zaúpěla jsem v neznámé tónině a strčila do pusy plnou vidličku špaget. ,,Okonhavhé!" Řekla jsem s plnou pusou. ,,Jestli ty nemyslíš dokonalé, pokud ano, tak to dokonalé doopravdy je!" Zakřenil se Tae a pustil se, stejně jako já, do jídla. Chvilku jsem se rozhlížela po jídelně, ale nikde jsem neviděla našeho zločince, tedy slečnu In Jung. Najednou před nás všechny předstoupil Top a oznámil: ,,Možná si říkáte, že tu není naše In Jung, chci vám oznámit, že i s jejími dvěma kamarádkami byla vyloučena z tábora za přestupek, který spáchala." Počkat, nemůžou je vyloučit, ne? Nemají jim dát třeba večerní hlídku, či tak? Přihlásila jsem se ,,Ehm... Ano Y/N?" Vyvolal mě Top a já začala mluvit. ,,Myslím si, že k tomu mám co říct, jelikož já jsem jedna z obětí jejích činů, ale nechci aby ji, ani její kamarádky vyhodili." Po této větě všichni zalapali po dechu a pak si začalu šuškat. ,,Dobře Y/N, ty jsi byla od ní trápena ne my, ale jsi si jistá?"Zeptal se další z vedoucích. ,,Ano, jistě." Odpověděla jsem sebevědomě. ,,Dobře, ať je tedy po tvém." Přikývl mi Top a odešel někam. Já jsem dojedla špagety a i s klukama se vydala pryč z jídelny. Když tu za námi slyším dusot. ,,Y/N, počkej... Y/N!" Běžel za námi Top, celý udýchaný. ,,Co se děje Tope?" Vyhrkla jsem na něj ustrašeně. ,,Já... To... Chtěl jsem ti říct..." Dal si přestávku a rozdýchal se a pak znovu začal, tentokrát bez koktání a lapání po dechu. ,,Co si představuješ pro Jung jako trest? Šel jsem hned za ředitelem a ten povolil, že tu může zůstat, když jí dokážeš odpustit a potrestat ji." Zeptal se mě a kluci se kolem mě rozestoupili do řady. Chvilku jsem přemýšlela, ale pak mě to napadlo.

-TIMESKIP-
,,Tři přání?" Zeptala se udiveně a dál na mě zírala. ,,Ano, jak jsi slyšela, odpustím ti, když mi splníš tři přání, nic víc, nic míň. Platí?" Obrátila jsem se na ní s otázkou a ona jen rychle přikývla a pak udělala něco, co bych v životě nečekala, ona mne objala. ,,Díky a omlouvám se ti." Zašeptala a já se usmála, přeci jenom v ní je kousek dobra. Ale klid Y/N, nedělej ukvapené závěry, dnešek je sám o sobě divný, málem políbíš dva krásné kluky a jak říká Sung ,,sukničkáře" a teď tu objímáš In Jung? ,,Moje první přání, už to vím, Jung, neměj mi to za zlé, ale chci po tobě, aby sis nechala přede všemi ode mě dát facku, chci ze sebe dostat vztek a je to lepší, než tě zabít, co říkáš?" Ona se jen nervózně zasmála. ,,To byla sranda, ale opravdu, o tu facku stojím, je to takový první level." Ujistila jsem ji a ona se zakoukala do země. ,,Dobře, proti tomu, co jsem ti udělala je to málo..." Třásl se jí hlas, ona brečela? ,,Jung? Ty, ty brečíš?" Zeptala jsem se jí a ona se na mě podruhé vrhla a objala mě. ,,Fakt se ti omlouvám Y/N, jsem taková kráva, to všechno, dělala jsem to kvůli klukům, víš, jak oni na tebe tak zamilovaně vždycky koukaji, to bych chtěla taky, prostě ti závidím Y/N... Omlouvám se." Počkat, počkat, štípněte mě někdo, tohle že řekla? ,,Kluci a zamilovaně, kdo prosimtebe?" Zasmála jsem se, ale ona ne. ,,Všichni z BTS, jsi pro ně jako diamant, tak nádherná, že z tebe nejde odtrhnout zrak." Řekla seriózně a nechala zase z očí téct proudy slz. ,,Ale nene, jsme jen kamarádi, nic mezi námi není!" Ujistila jsem ji, ale sebe, sebe jsem pořád ujistit nemohla. ,,Kamarádi? Y/N, nebuď hloupá, ti by tě nosili na rukou, jsi pro ně odlišná od ostatních a hlavně pro ně znamenáš hodně, proč myslíš, že by tě Tae jinak zachránil?" Tak a tímhle mi přivodila ještě větší nejistotu, sakra, ale ne, jak bych pro ně já něco mohla znamenat, Tae jen blbne, toho to přejde a Namjoon si na mě spíš zvyknul ze střední, to láska nebude.

Tak, konečně jsem napsala něco delšího,   budu moc ráda za komentáře a hlasování. Můžete mi napsat, jaké přání byste si od Jung nechali splnit. A já se loučím.