DREAM CAMP

~18~

Jenže se něco stalo, vzpoměla jsem si na Taeho, ten pocit, když mě rozdýchával, dával mi život, říkal ,,Y/N", jako kdybych to slyšela. ,,Y/N?" Počkat, já to slyšela. ,,Y-Y/N!?" Rychle jsem se od Namjoona odtáhla, ale to na této situaci nic neměnilo a já už viděla jen Taeho rychle vzdalující se záda. ,,Y/N? Co je? Ty to nechceš?" Zeptal se Joon, ale odpovědi se mu nedostalo, já jsem totiž běžela za tím, komu jsem nejspíš ublížila. Kde by mohl být? Chatka. Běžím k chatě číslo dvacet. Otevírám dveře, vběhnu rychle dovnitř. ,,Tae?" Někdo ležel v posteli. Sehnu se a pohladím ho po zádech. ,,Tae, promiň, já..." Začala jsem, ale někdo mě přerušil, tohle nebyl stoprocentně Tae. ,,Y/N, to jsem já, Jimin!" Usmál se a natáhl se pro objetí. ,,Promiň Jiminie!" Zakřičela jsem a vyběhla rychle z chatky, nechávaje ho tam samotného. Kde je Tae? Kam může smutný kluk jít? Opuštěné místo, to připadalo v úvahu, ale jaké?

Už jsem oběhla celý tábor, ale on stále nikde, sakra, kde jsi ty můj zachránče? Počkat, záchrana, Y/N, tam už musí být! Běžela jsem lesem, který se rozprostíral za táborem, místy jsem poznávala strom, či kus cesty, až jsem konečně narazila na říčku. Slyším vzdálený pláč, Tae. Už jdu pomalu, abych ho nevyplašila. Sedí tam na zemi, drží si nohy a kolena má u hlavy, každou chvíli sebou zhoupne a ten pláč, neustálý pláč, byl nakažlivý, po tváři mi začaly stékat slzy a další a další. Doposud si nevšiml, že tu jsem, ale já ho nesmím nechat dál trpět. Poklekla jsem k němu a praskla větvička. ,,Ji-Jimine, b-b-běž pr-pryč!" Zakoktal, ale já se nenechám odradit, i když nejsem Jimin. Pomalu jsem ho obejmula zezadu. ,,Jimine, odejdi!" Řekl, ale pak se otočil, podíval se na mě a lekl se. ,,Y-Y/N?" Zeptal se, asi nevěřil tomu, že tu jsem. ,,Konečně jsem tě našla a teď pojď, jdeme domů." Řekla jsem, ale on jen zavrtěl hlavou, je tak roztomilý. ,, Jdi sama, je tam Namjoon, bude tě hledat!" Nepříjemně mi vyčetl, ale já si to zasloužila. ,,Ať hledá, já tu budu s tebou, objímat tě, než bude vše zlé pryč." On už nic neříkal, jen si zabořil hlavu do mého ramene a plakal. ,,Není to tak, jak myslíš, Namjoon a já, je to složité, ale nic s ním nemám, stejně tak, jako s nikým jiným. Na střední mi byl obrovskou oporou a já se do něj zamilovala, ale teď, nevím co cítím a on mě chtěl políbit, stalo se to tak rychle, ale nenechala bych ho, ani kdybys nepřišel, je jako můj bráška, no a incest? Fuuj." I když jsem si svými slovy nebyla jistá, konečně se zasmál a přitisknul si mě ještě blíž k sobě. ,,Mám tě rád Y/N." Řekl a pak už jsme tam jen seděli a objímali toho druhého.

Moc se vám omlouvám za zkažení hezké chvilky, opravdu se omlouvám, ale chtělo to zápletku😅. Doufám, že i přes to se vám další čast líbila, hlasujte, komentujte a já se loučím.