Last time with the Marauders

sedm

Všechno mi přišlo jako rozmazané, v uších mi nepříjemně zvonilo a já ani nevěděla, jak jsem se z Grimmauldova náměstí dostala. Dopis jsem svírala v ruce, medailon jsem měla kolem krku a poslední, co jsem si pamatovala byl Siriusův starostlivý obličej, než se mi úplně zatmělo před očima.

"Pomůžu Vám, pane." Slyšela jsem jen tiché šepoty.
"Věděl jsem, že se takto rozhodneš. A vybíráš dobře," pronesl druhý hlas. "Tak, co pro mě máš?"

Probudila jsem se s prudkým trhnutím tělem. Kolem sebe jsem to nepoznávala, možná tak jen Siriusovu černou mikinu, která ležela na křesle.
Hlava mě nepříjemně bolela, připadala jsem si slabá.

"Už jsi vzhůru?" dolehl ke mně Siriusův hlas. V ruce držel sklenici vody a ten jeho zamračený starostlivý výraz přehlédnout ani nešlo.

Jen jsem kývla hlavou a znovu se přikryla peřinou. Myšlenky na Reguluse mi nahrnuly slzy do očí a já několikrát rychle zamrkala, abych je rozehnala.

Slyšela jsem, jak si Sirius povzdechl a sedl si na kraj postele. "Uvidíš, časem se to zlepší."

"Já vím."

Tentokrát jsem se na něj otočila a podívala se mu do tváře. Pousmál se.

"Jsme u Děravého kotle. Brumbál už o všem ví a dneska večer by se měla konat schůzka řádu," zašeptal potichu a chytl mě za ruku. "Zvládneme to, neboj."

"Doufám."

____________

Děsilo mě být zpět na Grimmualdově náměstí. Musela jsem zadržovat všechny emoce a i přes všechno to napětí překročit práh toho zpropadeného domu. Od té doby, co se stal Sirius posledním dědicem rodiny Blacků, mu dům připadl a stal se tak perfektním sídlem pro Fénixův řád.

"U Merlina, jsi v pohodě? Slyšela jsem, co se stalo," z nenadání jsem se ocitla v náruči blondýnky. Zabořila jsem se do jejích vlasů.

"Jsem v pohodě," řekla jsem, když jsem se odtáhla a pousmála se. Sirius šel hned za mnou, než jsme dorazili do hlavní jídelny. Sedělo tam několik známých tváří, ale mihlo se tam i několik jedinců, které jsem neznala.

U stolu seděl i Brumbál. To mě překvapilo, protože Brumbál se většinou účastnil jen schůzí ve škole. O něčem horlivě diskutoval s Jackem, a když vycítili můj pohled, oba zvedli hlavu.

Hlavou jsem kývla na pozdrav a mlčky se usadila ke stolu. Pohled jsem sklopila k dřevěné desce stolu a schůzi ani čarodějům kolem sebe nevěnovala nejmenší pozornost. Občas jsem na sobě ucítila pohled svých přátel, ale čas ubíhal tak rychle s těmi myšlenkami, které se mi vířily hlavou.

"Laro," jemné šťouchnutí mě probralo z tranzu a já si uvědomila, že se všichni začali zvedat ze židlí a odcházet. Několik čarodějů se přátelsky objalo s Brumbálem či prohodilo několik nadějných slov, která ve mně vzbuzovala úzkostné pocity. I Kim se zvedla a posunky mi naznačila, že bude čekat ve vedlejší místnosti.

Aniž bych si to uvědomila, v jídelně jsme zůstali jen já, Sirius, Brumbál a dokonce i Jack. Rychle jsem zamrkala, abych udržela pozornost a zapřela se do nepohodlného opěradla židle. Sirius se ležérně se založenýma rukama otočil k Brumbálovi.

"Tady pan Eakins mi odmítal říct cokoliv o tom poměrně, jak bych to řekl, zmateném dopise nebo o tom, co se v něm psalo. Doufal jsem, že mi to trochu více osvětlíte," začal Brumbál poklidně a já po Jackovi střelila nervózní pohled.