Last time with the Marauders

Epilog

Několik dní po pohřbu Lily Potterové, Kim Landonové a Theodora Bruckea se Lara se Siriusem přestěhovali do domu na Grimmauldově náměstí. Oba se díky Merlinovi shodli na několika radikálních úpravách, a proto už dům nepůsobil tak ponurým dojmem. Lara ale odmítla odstranit Regulusovu starou ložnici, která se nakonec stala vzpomínkou na jejího věrného přítele.

Laře byl po velmi dojemném setkání s Kiminou babičkou, při kterém vyplakaly obě tunu slz, předán malý Matthew do péče. Byla to jedna z nejšťastnějších chvílí pro ni a Siriuse, který více než sto procentně souhlasil, aby společně syna jejich zesnulých přátel vychovávali. (A že to bylo něco, Lara a Sirius vyměňovat plínky)

Protože bylo po válce, půl řádu bylo rozpuštěno a život byl normální jako nikdy dřív, Sirius se rozhodl učinit riskantní krok a požádal Laru o roku. K vlastnímu překvapení souhlasila, ovšem jen za podmínky, že uspořádají malou soukromou svatbu pro ty nejbližší a to až o Vánočních prázdninách, aby mohla přijet i Lydia.

Na malém posvatebním večírku Lara nervózně přemýšlela nad otázkou, nad kterou se Siriusem poslední dny stále rozjímali. Nakonec ale sebrala odvahu a zeptala se Lydii, zda by chtěla, aby ji Blackovi (přestože si Lara nechala i své rodné jméno a Matthew též) oficiálně adoptovali, aby už se do sirotčince nikdy nemusela vrátit. Lydia málem omdlela radostí. 

James potřeboval nějakou dobu na truchlení, ovšem Harry se stal jeho hlavním zdrojem radosti. James nikdy nečekal, že být svobodným otcem bude tak náročné, ale s pomocí svých přátel a Lary, která byla nově téměř profesionálkou v péči o děti, se téměř necítil sám. Se svým synem, vyvoleným chlapcem, ovšem zůstali v Godrikově dole.

Remus i nadále trávil většinu času se svou přítelkyní, ta se ale pomalu začala uzdravovat. Hailey, tak se mudlovská dívka jmenovala, se po svém návratu z nemocnice konečně seznámila s ostatními. 

Jack svého otce viděl naposledy v novinovém článku, který se zmiňoval o jeho odsouzení k doživotí v Azkabanu. Jack se po svém únosu rozhodl vydat na cesty anebo aspoň jinam do světa. Anglie v něm vyvolávala úzkostlivé vzpomínky, které se snažil zapomenout. I přes to ale mezi ním a Larou vzniklo něco, co lze nazývat přátelstvím a právě ona byla jedinou osobou, které do Anglie posílal pohledy ze svých cest.

Peter skončil stejně jako ostatní Smrtijedi v Azkabanu, kam kvůli svým hrůzným činům patřil.

A i o několik let později byl Předvěčer Svatých připomínán. James, Harry, Lara, Sirius, Remus, Lydia a pár let poté i Matthew na Halloweenský večer položili svíčku a květiny na hroby svých přátel v Godrikově dole.

Úzký okruh zasvěcených osob žilo několik let v domnění, že se Pán zla může vrátit. Věštba se ale naplnila, když Harry Potter ve svých patnácti letech zničil poslední z nich za zdmi Bradavického hradu.

Lara věděla, že i za všechny ty hrozné ztráty a přes všechny hrozné věci, kterým byla svědkem, byla bojovat za mír ta správná věc. A i tato válka, která se táhla několik dlouhých let, měla své hrdiny. A Lara věděla, že si navždy bude pamatovat ty svoje.

Madison Bonnel 

Regulus Black

Kim Landonová

Theodor Brucke

Lily Potterová

a Bethany Rose Williams

...........................

To je dámy a pánové konec. Moc děkuji všem, kteří se po této dlouhé pouti dostali až sem, na samotný konec té mé malé trilogie, kterou jsem začala psát na někdy v roce 2016. Už si ani nepamatuju, jak to mělo původně skončit.

Asi jste byli překvapeni z toho, co se v posledních kapitolách událo. Možná se vám to líbí, možná ne... Ale já jsem Harrymu nechtěla vzít oba rodiče, a i přes to že miluju Lily, stala se obětí ona. Přestože nemám ráda takový ty klišé zakončení, kde všechno končí jako šťastná rodinka, dala jsem Laře konečně skutečnou rodinu, přestože si sama ani nikdy pořádně neuvědomovala, jak moc ji potřebovala. Sice to nebylo úplně typickým způsobem (přeci jen vychovává syna své mrtvé kamarádky a patnáctiletou Nebelvírku), ale já jsem za ni hrozně ráda. A sice má Remus holku, o které nám nikomu neřekl a která se každý den raduje z objevování dalších kouzelnických vychytávek, ale já jsem za něj moc moc ráda.

Vím, že jsem vždycky několik měsíců nevydávala a pak zase jo a pak zase ne, ale jsem ráda, že je to zatím můj první příběh, který je dotažený do konce. Možná, pokud se mi někdy zasteskne vytvořím krátké jednodílovky, něco bych vymyslet mohla!

Doufám, že se vám těch trilion kapitol aspoň trochu líbilo!

A do komentářů mi napište vaše pocity! Co se líbilo, co byla hrůza? Jestli vás to překvapilo a co jste předvídali.

Mějte se,

naposledy Vaše Tara