Last time with the Marauders

osm

Ještě toho večera jsme si se Siriusem sbalili batohy. Brumbál nás tři totiž okamžitě poslal obhlédnout místa, o kterých se v soukromí povídalo, že by mohla být posedlá černou magií. Vydali jsme se na východ, ale i na západ a dny ubíhaly rychleji, než kdejaká řeka. Sirius a Jack se neustále hádali a já už jsem ztrácela nervy. Jejich neustálé dohady nás zdržovali, takže se ani jeden z nás nemohl pořádně soustředit na nalezení viteálů.

Chodili jsme tolik dní, že už jsem ani necítila nohy. Propadání bezmoci bylo rozhodně na místě. A Brumbálovi už začaly docházet nápady na místa, kde bychom mohli jakýkoliv viteál najít. 

Jednoho večera nám ale přišla zpráva od Brumbála. Všichni tři jsme seděli ve stanu, a když nám Brumbál oznámil, že nejspíš našel další z viteálů, nevěděla jsem, jestli jsem ráda nebo ne. Tolik úsilí a viteál byl ve skutečnosti v Anglii?

Od té doby bylo naprosté ticho. I po návratu do Londýna jsme se já, Sirius a Jack scházeli. Trávili jsme tolik času přemýšlením o tom, kde by mohl deník být, vymýšleli jsme nesmyslné plány a akce. Všem třem nám to začínalo lézt na mozek. Hádky mezi námi byly ještě častější a tentokrát už to nezachránil ani Brumbál. Měli jsme 'jen' tři viteály a za zdmi našich domů řádila válka.

Už jsem se ani nedokázala podívat na titulky novin. Věděla jsem, že by na mě vykoukl článek s jmény dalších obětí. 

V září jsem ani nedokázala nastoupit do Bradavic. Rozhodla jsem se, že bude nejlepší, když zůstanu v Londýně a budu se na plný úvazek věnovat Řádu. Brumbál mě přemlouval, ať se do Bradavic vrátím, prý abych přišla na jiné myšlenky. Samozřejmě měl pravdu, ale já jsem Londýn opustit nedokázala. Ani Siriuse, Lily, Jamese a Kim.

"Jsem hrozně ráda, že jste mohli přijít," přivinula mě do objetí Lily hned když jsme se Siriusem překročili práh domu, ve kterém James s Lily už několik měsíců bydleli. Lily se za tu dobu vůbec nezměnila, vypadala stejně, jako jsem si ji pamatovala z šestého ročníku.

Předsíň jejich malého domku už byla plně vybavená, ze zdí na nás mávaly pohyblivé fotografie a na háčcích visely kabáty hostů, kteří už dorazili před námi.

"Projděte dál do jídelny za ostatníma," zazubila se Lily a rukou přívětivě pokynula do malé chodbičky. "Máme pro vás s Jamesem překvápko," dodala s tajemným úšklebkem. S Jamesem si vyměnili záhadný pohled, což mě a Siriuse donutilo nadzvednout překvapeně obočí.

Vlastně jsme dorazili jako poslední. Pod světlem jídelního lustru se krčila Kim s hrnkem čaje v rukou, Remus, kterého jsem neviděla skoro půl roku seděl hned vedle ní s Peterem, jenž také usrkával horké kávy. 

Bylo příjemné sedět zpátky se svými přáteli, možná protože mi to tolik připomínalo staré časy v Bradavicích. Remus mě pevně objal a já mu věnovala jeden ze svých pevných úsměvů. Sirius se se svými přáteli také pozdravil a sedl na židli vedle mě. Kim byla zamlklá a mně připadalo, že úsměv, který si tak pracně drží na tváři, je trochu falešný. Tázavě jsem na ni pozvedla obočí. Zakroutila hlavou, blonďaté pramínky vlasů ji spadaly do čela. Věděla jsem, že tím gestem myslela, že nás za nějakou dobu čeká vážnější konverzace. Ale teď jsme obě dvě čekaly na to, co nám Potterovi chtěli sdělit.

Lily se zářivě usmála, zrzavé vlasy se ji pod světlem lampy neobvykle blyštily. Ona i James sesedli ke stolu. Slova se chopil James se stejně nadšeným úsměvem. Na chvíli se zamyslel.

"Za prvé, všichni nám hrozně chybíte," začal James a já možná na okamžik zahlédla jeho červenající líčka. Lily souhlasně přikývla a svou malou dlaň položila na tu Jamesovu. Sirius se srdečně uchechtl.

"Vy dva jste opravdu ten starej manželskej pár, kterej jsme si všichni mysleli, že budete!"

Všichni jsme se Siriusově poznámce zasmáli- protože to byla pravda! Ale nikdo z nás nemohl být za ty dva více šťastný.

"Lily a já budeme mít mimčo," vyhrkl nakonec James. Všichni jsme překvapeně vykulili oči, ale to přerušil Remus, který jako první vyskočil ze židle a začal budoucím rodičům horlivě gratulovat.

V tu chvíli jsme byli všichni v dobré náladě. Nikdo totiž nečekal, že by se snad mohlo stát něco, co by nás vytrhlo z chmurné nálady, která již několik měsíců panovala. Cinkaly skleničky, kluci vesele zpívali a zkrátka všichni dělali kraviny jako tomu bylo za dobrých časů.

Remusovy tváře byly načervenalé alkoholem, který do něj bez přestání lili James se Siriusem a Peter na tom nebyl jinak. A i přes to, že Lily si žádný drink dát nemohla, byla i ona ve veselé náladě a dokonce se ke klučičí zábavě přidala a rozjařeně se smála hloupostem, které kluci vyváděli.

I já jsem se cítila skvěle. Bublinky šampaňského mi bublaly v krvi, měla jsem radost, že se Jamesovi a Lily konečně podaří založit rodinu. Jedna věc mě ale znepokojovala. Kim mi věnovala neklidné pohledy, ze kterých mi nabíhala husí kůže. Na tváři měla sice úsměv, ale nebylo těžké za ním rozpoznat napětí. Z kuchyně se ozvalo bouchnutí, kdy James pravděpodobně málem shodil jídelní stůl a já se konečně odhodlala otočit se na Kim.

Nehybně vedle mě seděla se skleničkou v ruce, ze které si jako jediná jen dvakrát za celý večer lokla. 

"Děje se něco?" svým hlasem jsem ji donutila pootočil hlavu. Z výrazu tváře jsem nedokázala vyčíst, o co se jedná, ale z jejího nervózního polknutí se mi maličko rozbušilo srdce. Ale sváděla jsem to na alkohol.

Poohlédla se ke kuchyni, ve které se odehrávala ta největší zábava a poté svůj pohled znovu věnovala mně.

"Já-" očima nervózně kmitala, jako by si nebyla jistá. Přisunula se blíž. "Všechno, co se dělo, ty uniklé informace z ministerstva a tak. Myslím, že to nikdo z ministerstva nebyl. Alespoň u mě v bytě ne."

Nakrčila jsem nechápavě obočí, zaskočená, že toto téma chtěla řešit právě teď.

"Kam tím míříš?"

Kim zničeně vydechla. "Poslední měsíce jsem se tím zabývala, tím, jak něčí jména vždycky uniknou z Brumbálovy armády a ty podivné náhody. Věř mi, neříkala bych ti to, kdybych si nebyla sto procentně jistá, ale," sklopila pohled, jako by se připravovala na to, co přijde.

"Zapadá to do sebe. Bojím se, že je to někdo z nás."

Překvapením jsem pootevřela ústa. Jestli jsem předtím snad byla pod vlivem alkoholu, teď jako by byl všechen pryč. Se zatajeným dechem jsem se podívala na skupinu svývh kamarádů a bodlo mě u srdce. Žádný z nich to být nemohl.

_____________

Dlouuuuuuho jsem nevydala, ale i přes to je tu dnes nová kapitola. Pomalu se blížíme do finále a já to nechci prodlužovat, hahah.

Mějte se krásně!