Last time with the Marauders

devět

O tři měsíce později

Když jsem se vrátila ze schůzky s Brumbálem, málem jsem se neudržela na nohou. První po čem jsem sáhla byla láhev vína na kraji malého stolku, i přes to že jsem věděla, že alkohol ani tentokrát řešením nebude. Zabořila jsem se do gauče, popotáhla a zavřela oči.

Poslední týdny byly pro mě a Siriuse hrozné. Museli jsme se stále stěhovat na jiná místa. Smrtijedi byli na každém rohu a vycházet z domu nepozorovaně za bílého dne byl luxus, který jsme si nemohli dopřát. A s tím vším, co se dělo kolem, to byla noční můra. Věděla jsem, že den, kdy po mně začne Voldemort pátrat nastane, ale že to bude nyní jsem nevěděla. Ale s tím, co jsem se dozvěděla, to začalo dávat smysl.

Nad hlavou mi blikla lampa a já už ze zvyku leknutím nadskočila. Nade mnou se vynořil Sirius s rozházenými vlasy, jelikož se právě pravděpodobně probudil ze spánku. Koneckonců byla vlastně druhá hodina ráno. Náš vztah všechno stěhování a napětí kolem války nenesl dobře. A možná se Sirius chystal být nepříjemný kvůli mému hlučnému příchodu, ovšem když si všiml mých ubrečených tváří, rty se mu stáhly do lítostné linky.

"Brumbál?" zeptal se Sirius a svou dlaň položil na tu mou, která byla stále na hrdle lahve vína. Přikývla jsem, ale okamžitě mi uniklo další vzlyknutí.

"Prosím tě, neříkej mi, že to může být horší než tohle." Sirius se možná snažil být humorný, nedivila jsem se, i na něj toho bylo moc. Pousmál se. Já jsem pustila lahev a hlavu si zabořila do rukou, stejně už nemělo cenu bránit se slzám. Až po chvíli jsem sebrala odvahu podívat se mu do očí.

"To dítě z věštby," zašeptala jsem, "je to dítě Jamese a Lily."

Siriusovi zamrzl úsměv na tváři. "U Merlina. Jsi- jsi si tím jistá?"

"Brumbál ano. Já už nevím, čemu mám věřit. Hrozně se bojím, že se jim něco stane," zamumlala jsem přes slzy a znovu ucítila Siriusovu ruku na té mé. Krátce mě pohladil a převzal lahev vína, kterou si přiložil ke rtům. Stále neřekl jediné slovo.

"Prý jim zařídí úkryt, ale copak se může před Riddlem někdo ukrýt," poraženě jsem si oddechla a zabořila se do pohovky. Chápala jsem, že pro Lily a Jamese musí být tahle situace mnohem horší. Nedokázala jsem si představit, že se jim někdy znovu podívám do očí. Myslela jsem, že je do toho nezatáhnu, ale co se nestalo.

"Je to moje vina. Kdybych byla mrtvá, bylo by to jednodušší. Nějak by se to vyřešilo."

Sirius mě vzal za ruce. "Tohle neříkej, víš, že to není pravda."

"Upřímně, podle mě si to teď myslí všichni. To já jsem vás všechny do tohodle zatáhla," odfrkla jsem si a znovu si do vína smočila rty.

O několik týdnu později

Vstoupila jsem do kanceláře v nejvyšším patře. Prošla jsem dveřmi s precizní cedulkou Kim Landonová a musela se pousmát nad upraveností a uspořádáním celé místnosti. Kim seděla u svého pracovního stolu obklopená desítkami složek a stohy různých dokumentů. Vlastně mě to ani nepřekvapovalo. Kim byla dobrá vyšetřovatelka, ale poslední rok svůj talent využívala na něco jiného než jen na svou práci na ministerstvu. Spíš na svou teorii, že je někdo z nás zrádce.

"Laro," povzdechla si s úsměvem a rukou mi pokynula, abych se usadila. "Vím, že mi nevěříš, ale já bych tě tímhle nezatěžovala, kdybych opravdu neměla strach." Ve tváři jsem jí poznala, že to myslí upřímně, ale ani přesto se mi tomu, co mi posledně sdělila, věřit nechtělo. Pochybovačně jsem si skousla ret a usadila se naproti ní.