My princess✔ (#1)

12

První den prázdnin, obvykle se těším ale teď bych radši tvrdla ve škole. Aspoň že Dylen odjede do práce. Otevřu svá víčka a podívám se po pokoji. Je tu vše jako obvykle. Vstala jsem a dohobkala jsem do koupelny. Hned jak jsem se objevila před zrcadlem, jsem se děsila sama sebe. Pomocí hřebenu jsem ze sebe udělala aspoň trochu dámu. Po úpravě v koupelně se vydám do šatny, kde si vyberu jako obvykle legíny a tričko. Hned jak jsem oblečená, se vydám dolů, si udělat snídani.

,,Dobré ráno sluníčko" usmál se na mě Dylan od stolu.

,,Dobré, nemáš být náhodou v práci?" nasadím svůj nevinný výraz.

,,Wiliam se už asi tři dny nehnul z místa, tak mám na chvíli volno ale odpoledne se tam musím aspoň juknout" mrkl na mě. ,,Snídani máš na stole" ukázal na místo vedle něho. Usmála jsem se na něj a došla pomalu k němu.

,,Dylene proč se někdy chováš mile a jindy zas s prominutím hajzl" podívám se na něj svým pohledem.

,,To patří k mojí povaze, měním se každou sekundou" v jeho očích jiskřili malinkatý jiskřičky.

,,Jak je to možný?" zakousnu se do toustu.

,,To se neříka Gemm" zašeptal. Nejednou se ke mně naklonil blíž než je zdrávo. Cítila jsem jeho dech na svých rtech. Zachvěla jsem se a radši se pomalu odtáhla.

,,D-dylene tohle jsme si nedomluvili" zakoktám se.

,,Vždyť já vím, jen se nemáš moc ptát" zadíval se na mě těma jeho oči. Naštěstí se za ním ozval zvuk mobilu. ,,Doprdele" zaklel a vrhl se na mobil. ,,Coje?" zavrčel. Zatím co já se konečně porádně pustila do snídaně. ,,Děláš si prdel, vždyť se nehejbal, jak se mohl posunout takhle. Jo tak ty ses jen nekoukal, já ti dám nekoukal, jsem tam za deset minut hlídej ho. Jasný" přímo ječel.

,,Nějakej problém?" zašklebím se na něj.

,,Wiliam urazil asi dvacet kilometrů za tři minuty" vyjekl. ,,Takže Ahoj, večer" políbil mě na tvář a hned zmizel za rohem. Pro sebe jsem se usmála. Počkat co to dělám, přímo jsem se profackovala. Když byl Dylen pryč, rozhodla jsem se že tu trochu poklidím.

---------------

,,Úmorná práce ale hned to tu vypadá líp" usměju se. Do ruky si vezmu kíbl a donesu ho do koupelny. Když jsem vylila kíbl, bezmyšlenkovitě jsem se vydala pryč. Boužel se ozvalo zranění z nehody. Chytla jsem se za lýtko.
,,Doprčič kde mám ortézu" vyjeknu. ,,Néé, je u Ryana" vzlyknu, protože se ta bolest ještě zvětší jen co udělám menší krůčem. Po mém dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že pro ten mobil doskáču. ,,Díky bohu" řeknu když najdu mobil na stole a hned vytočím číslo Ashley.

,,Haló u telefonu Ashley Ross" slyším z mobilu. Docela mě zarazilo že mě nemá uloženou.

,,Ahoj to jsem já Gemma, mám jednu prozbu" sednu si na židli a trochu si začnu masírovat lýtko.

,,Co se děje?" slyšela jsem její nechápavý hlas.

,,Pamatuješ jak jsme byli naposledy u Ryana. Já si tam nechala ortézu. Já tam nedojdu a Christy by tam být neměla, jela i s Chrisem lyžovat si má jediná záchrana" zakňučím.

,,A proč si nezavoláš Ryanovi?" slyšela jsem v jejím hlase trochu arogantnosti.

,,Víš moc dobře že jsem si ho smazala" povzdychnu si.

,,Tak si ho najdi sama, já nemám čas. Nazdar" ihned mi to típla. Nechápavě jsem se podívala na mobil. Jediné co mi teď zbylo byl Ryan. Všude kde jsem mohla jsem hledala Ryanovo číslo.

,,Bingo" zaraduju se a hned ho vytočím.

,,Ano?" slyšela jsem jeho hlas.

,,Ahoj Ryane tady Gemma mám menší prozbu" povzdychnu si.

,,Co chceš?" řekl tak nevrle až mi to bylo nepříjemný.

,,Víš jak jsem jednou byla u vás? To je vlasně jedno. Prostě jsem si tam nechala ortézu. Potřebuju jí akutně přivýst" zaskučím.

,,Tak si pro ní pošli třeba Chrise nebo Ashley" pronesl tak bez chuti a už to chtěl típnout.

,,Počkej prosím, Ashley jsem už volala a ona mě odbyla, Chris s Christy jsou oba pryč. A já to hrozně potřebuju, udělám krok a mám na krajíčku" zakňučím. Vsadím se že Ryan měl teď dylema. ,,Jen mi to přivezeš a půjdeš hned pryč. Dylen se má za chvíli vrátit" zhodnotím situaci.

,,Jakej je to dům?" skoro až zavrčel.

,,326 a devatá ulice od konce, dveře jsou otevřený" zaskuhrám.

,,Jsem tam za deset minut" zavelel.

-----------------

Opravdu za deset minut se ozvalo otevírání dveří. Polekala jsem se, protože to mohl být Dylen.

,,Halo Gemmo kde seš?" zavol Ryan.

,,V kuchyňi, to je hned nad schodama" zaskučím. Po celém domě se začali rozléhat Ryanovi kroky.

,,Tak tady to je!" hodil mi ortézu.

,,Díky" usměju se. Rychle si nasadím ortézu a hned příjde úleva. Pomalu si stoupnu. ,,Asi nic nechceš nabýdnout?" pousměju se.

,,Ne to opravdu nechci" teď zněl tak otráveně. Na neštěstí se z venku ozvalo auto. Jediného koho mohlo být, byl Dylen.

,,Ryane asi už běž" máchala jsem rukama a boužel jsem svůj krok uspěchala a i v ortéze mě zaskřípala bolest.

,,V poho" přiběhl ke mně.

,,Gemmo mohla by si sem hned" uslyšela jsem hlas z předsíně.

,,Dylene to seš ty?" kňuknu. ,,Jestli to je on musíš zmizet" zašeptám k Ryanovi. Ryan si stoupnul a pomalu došel k zadním dveřím ale bylo pozdě.

,,Gemmo potřebuju pomoc. Počkej kdo je sakra tohle" skoro až zaječel.

,,Klid Dylene jen mi něco přivezl a nikdo jiný nemohl. A je na odchodu" ukážu rukou ke dveřím.

,,Dobře ale ať už ho tu nevidím" Ryan se zvedl a odcházel k předsíni.

,,Vy jste tyran vykořistovat Gemmu je hnusné. A věř mi teď je tvoje ale za chvíli bude zase má" zašeptal aby to slyšel jen Dylen ale já taky nejsem hluchá. Ryan už opravdu odešel a Dylen se skácel k zemi.

,,Dylene co se děje?" doběhnu k němu. A ano díky ortéze už můžu běhat.

,,To nic jen mě postřelili" řekl v klidu.

,,Jenom! Rychle si pojď sednou na sedačku já ti to ošetřím" podepřu ho a dotahnu ho na sedačku.

,,Už si někdy ošetrovala střelnou ránu?" nadzvedl obočí, zatím co já hledala lékárničku.

,,Jo párkrát ale kulku vytahnout neumím" zavolám za ním.

,,Tu ani vytahovat nemusíš, Danny se o to už postaral" promluvil do ticha a já si k němu klekla, měl totiž prostřelené lýtko.

----------------

,,Tak a snad by to mělo držet" sesbírala jsem všechny věci co leželi na zemi.

,,Gemmo?" najednou mě zavolal Dylen.

,,No?" otočím se k němu čelem.

,,Záleží ti na mně?" vydech a sám se bál těchto slov.

,,Záleží mi na každém živém tvoru" přiblížím se k němu a dám mu pusu na tvář. ,,Měl by ses vyležet" usměju se na něj a vydám se do svého pokoje. Cestou jsem se podívala z okna, jenže jsem viděla mužskou siluetu. Radši jsem zatřásla hlavou a dál pokračovala.

Ahoj lidi další díl je tu budu rada za každou hvězdičku. Doufám že se vám aspoň trošku příběh libí. Názory můžete napsat do komentářů.
A páčko