My princess✔ (#1)

2

Přítomnost

,,Madam Cox mohla byste mi objasnit Hudsunovu teorii?" zapištěla učitelka Hilari přes celou třídu. Že to zbudilo i nás Ashley.

,,Ehm cože?" zamumlám ještě ze spánku.

,,Ach jo s vámi Gemmo to jde z kopce. Narozdíl od vašeho přítele Ryana. Ten Hudsunovu teorii miloval a narozdíl od vás se ji naučil a snažil se jí pochopit. Ale pořád jste lepší než náš bývalí žák Dylan Hyde, ale prosím panu učiteli Wiliemovi nic neříkejte je to jeho oblíbenec" usmála se. ,,A teď zas k Hudsonově teorii. Takže (x)+(y)-214=?" začala škrábat na tabuli. A já s Ashley jsme se zase ponořili do říše snů.

,,Čus holky, ehm miláčku pujčíš mi prosím tužku a pravítka" usmál se na mě Ryan s jiskřičkami v očích.

,,Promiň Ríí ale zrovna máme Wiliema" omluvila jsem se. Ryan se jen usmál.

,,To neva ještě zajdu za Tý" zamával nám.

,,Co teď máme za hodinu?" zamrkala na mě Ashley.

,,Podle všech Algebra" usmála jsem se.

,,Neeee učitel Wiliem" chtěla zalíst pod lavici ale celou učebnou zazněl zvonek.

,,Dobrý den žáci, posaďte se" pokynul nám rukou. ,,Dnes boužel Algebru budeme muset vynechat. Přišel k nám do školy výjmečný host vlasně bývaly student" ukázal ke dveřím a naše hlavy se otočili ke dveří. V nich stál poměrně mladý kluk bylo mu tak zhruba pětadvacet. Vstoupil do třídy. Mím způsobem mi byl povědomí. Třídou hířilo divné ticho jen ho rušilo oddychování holek.

,,Myslim že Kim si zněj uslintla. Ale musim uznat že je hezkej" zašeptala mi do ucha Ashley. Jedním uchem jsem jí vnímala ale druhým to šlo ven. Mé soustředění působilo na onu osobu. Jeho tmavěhnědé oči se podíváli směrem ke mě, jeho rty se skřivil do úsměvu když si všiml mé nervozity.

,,Je ahoj Dylane jak je to dlouho co jsme se neviděli?" usmíval se od ucha k uchu profesor.

,,Dobrý den pane profesore a už to bude šest let, to letí" usmál se a zase pohled usměrnil na mě.

,,Jo to je skvělé ale asi bych ti měl představit mou novou třídu" rukou nám naznačil ať se postavíme a jdem do řady. Postavila jsem se za Ashley a na chvíli přestala vnímat.

,,Moc mě teší Dylane ale už musím do lavice, ehm Gemmo si nařadě" zatřásla semnou Ashley.

,,Jo jo" trochu jsem se upravila a přistoupila k němu. ,,Ahoj jsem Gemma Cox, je mi docela jedno jak ty a tak mě těší že jsem tě poznala a ahoj" otočila jsem se na patě a vracela se k Ashley.

,,Gemmo ani si mi nedovolila nic říct a tak ti to řeknu i když stojíš ke mě zády. Už se nedivím proč mi tě tvůj otec popisoval tak barvitě asi věděl že se potkáme. A především byl na tebe pyšný" všichni se na Dylana otočili s překvapením, oni totiž věděli že onich nemluvím. Pomaloučku jsem se otočila.

,,Odkuď znáš mého otce?" napětím jsem si zkousla ret.

,,To ti neřeknu ty si mi o sobě taky nic neřekla i když vím většinu" usmál se. Celou třídou zazněl zvonek takže konec hodiny. Nastal neskutečnej zmatek a Dylan mizel v davu lidí. Rozběhla jsem se zaním ale pomalu se mi strácel z očí. Věděl o mě víc než jsem si myslela. Obíhala jsem skřínky a úspěšně se vyhýbala spolužákům, když najednou mě za paži přistála ruka.

,,Pusť mě" zařvu až se sama sebe leknu.

,,Klid Gemíí co se děje?" zatřásla semnou osoba nademnou.

,,Ne nesmí odejít ví o mně příliš" vykřiknu ale zase jako tehdy mnou projela unáva. Nedokazala jsem se pohnout pouze jsem viděla jeho jak se mi vzdaluje z dohledu.

,,Zase za to můžeš ty viď Nelsone" zavrčel někdo z dálky.

,,To ani náhodou já jí chytil pane Coxi, když běžela přes celou školu" zavrčel další člověk. Už teď mi pomalu docházo že ti dva co se hadající jsou Ryan se strýčkem.

,,Přestaňte se hádat vždyť víte že to nesnáším" zaskuhrám ještě z polospánku.

,,Vídíte co způsobujete, když se hádáte. Podle doktora má odpočívát, takže ticho" zavrčí určitě Ashley.

,,Díky" zamumlám a zase ponořím do hloupých snů.

,,Broučku už tě s tím Nelsonem nenechám ani minutu" řekne dost rázně strýček.

,,Strýčku neboj se Ryan mi neublíží vždyť se miluj.... " zadrhla jsem se v půlce věty. Na parkovišti stál ten kluk z pohřbu. Zase měl tu hloupou kapuci. Jeho oči zabloudily ke mě. Jeho rty se skřivily v úšklebek. A teď mnou projele alektrická střela. To je Dylan. Otočila jsem se na strýčka, ten si naštěstí mumlal něco pro sebe. Rozběhla jsem se přímo k té osobě.

,,Platí co jsem řek Gemmo!" mé jméno zakřičel ale já se nezastavila. On o mně věděl vše a já o něm nic.

,,Stůj a opovaž se odjed" zastavila jsem se u dost moderního Porsche. Opřela jsem se a zády sjížděla po boku auta. Zrychleně jsem dýchala.

,,Počkej si v pořádku?" klekl si ke mě a zadíval se do mích očí.

,,Jo ale odpověz mi na otázku, odkuď znáš mího tátu" upoutám na něj svou pozornost.

,,To nemůžu zničil bych ti o něm dobré mínění" na tváři se mu objevila kamenná tvář. Pomalu chtěl zalíst do auta ale má otázka ho zaskočila.

,,A znal si mojí matku?" pomalu jsem se vyškrábala na nohy.

,,To byla výborná žena a Katie taky" usmál se ale hned mu úsměv zmizel. Jeho oči se zablýskly.

,,Kdo je Katie?" zamrkala jsem aby jsem z očí dostala vločky sněhu.

,,Ty neznáš Kate? Vždyť je to tvo......" nedokončil větu protože přiběhl strýček.

,,Gemmo tohle mi dělat nebudeš. Víš co se ti mohlo všechno stát" začal ječet strýček.

,,Ahoj Jacku tu jsem zdržel já promiň" rychle jsem ai oddechla protože mě zachránil.

,,Je ahoj Dylane, já nevěděl že se znáte" strýček se už konečně tvářil normálně. Lehce jsem mu naznačila díky.

,,Jo potkali jsme se když mě pan Wiliem pozval na jejich hodinu a Jacku nezapomeň dnes v osm hodin" rozloučil se a rozjel se někam pryč.

,,Kam jdeš v osm?" nadzvedla jsem obočí.

,,To není důležité" chytl mě za ruku a táhl mě ke svému černému BMW.

,,Tak já jdu broučku" políbil mě na spánek.

,,Kam vlasně jdeš?" nadechla jsem se a čekala jsem proslov že mě to nemá zajímat.

,,Jdu zařídit tvůj dárek, tak se prosím nezajímej" pohladil mě po vlasech. A pomaloučku odcházel pryč. Zatím co já se přemístila k oknu a pozorovala padající vločky. Jackovo auto už zmizelo a já mohla začít myslet jinak. Po roce nám zase přicházejí Vánoce. Vzpoměla jsem si na naše poslední společné Vánoce. Můj úsměv nešel skrýt. Přejela jsem si po hřbetu zápěstí. Přesně tady měl být můj náramek. Vyhoupla jsem se na nohy a vyrazila na naši půdu. Prohrábla jsem polovinu krabic až konečně na mě vykoukla má stará šperkovnice. Odklopila jsem víko. Hned na vrchu ležel zlatě odděný náramek. Natáhla jsem si ho na ruku a usmála se.

Vstoupila jsem do pokoje kde na mě vykouklo dost nepochopitelných fotek. Zasmála jsem se nad fotkou kde skáčeme s Ashley jako malý holčičky do bazénu. Lehla jsem si do postele. A hned mnou projela jediná myšlenka. Kdo je vlasně ten Dylan?

Ahoj lidi
Po delší době nová kapča
Snad se líbí
Další čekejte tak někdy kolem Čtvrtka a Pátka
A páčko