Jak nám vždy říkal osud: ,,Láska je iluze, ale pokud si jí opravdu přejeme, vezme nás k sobě a už nás nikdy nechce opustit."
Byla jsem obyčejná dívka, když můj příběh začal. Vždy jsem doufala pouze v malou svatbu s člověkem, pro kterého bych byla v...
,,Au to pálí" vyjeknu když si sáhnu na rozpálenou pánvičku.
,,Ježiš Gemm musíš být opatrná" rychle mě táhl k umyvadlu. Pustil vodu a strčil moje dlaně pod ní. ,,Dávej si pozor nechci aby se ti něco stalo" podíval se do mých očí a já se na něj usmála. Naše nosy se skoro dotýkali a já měla nutkání znovu ochutnat jeho rty.
,,Měj ty ruce pod vodou, já zatím dodělám snídani" radši ucukl hlavou a vydal se ke sporáku. Voda stékala po mých rukou a já pomalu zvedala oči k Dylenovi. Snažil se dodělat vajíčka které jsme začali spolu.
,,Co na mě tak koukáš?" slyšela jsem v jeho hlase smích.
,,No víš jen mě fascinuje jak děláš ty vajíčka. Bojím se že nebude snídaně" šibalsky se usměju.
,,Hele nediskutuj a pojď jíst nebo bude všechno pryč" vyplázl jazyk a zmizel v jídelně. Vypla jsem vodu a rozběhla se za ním.
,,Hej nech mi taky" doběhnu k němu a ujím mu kousek vajíčka.
,,Notak" vyjekne. Rychle mu seberu talíř a snažím se to co nejrychleji sníst. ,,Tak aspoň počkej, až si teda taky donesu" zašklebí se. ,,Mám pro tebe jestě jednu novinku" zavolal z kuchyně.
,,Jakou?" pomalu žvíkám.
,,Víš na naší svatbě nebyla moje matka a tak jsem jí k nám pozval dnes na večeři" udělal ten svůj nevinný úsměv.
,,Co?" vyjeknu s plnou pusou.
,,No že přijede moje mamka sem na večeři a máš oblíknout co nejlépe" usmál se na mě.
,,To si mi nemohl říct dřív" zakňučím.
,,Neboj se, ještě spolu uvaříme a vše bude supr" zasmál se. Vyplázla jsem jazyk a radši odnesla všechny talíře.
------------------
,,Ach jo" vydechnu. Už asi hodinu tu vybírám šaty. ,,Ty ne ty taky a ty už vůbec" prohrabávala jsem šatník a nikde jsem prostě nemohla najít správné šaty.
,,Pořád nemáš dokonalé šaty?" zasmál se na mě Dylen zpoza dveří.
,,Neboj se já si nějaké najdu" vyjeknu.
,,Dobře ale jen pro jistotu ti tady nechám jedny nádherné fialové šatičky. A hodil by se k těm šatům vysoký drdol" ukázal dva řádky svých bílých zubů. Otočila jsem hlavu a viděla jsem ty dokonalé koktejlky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Omg ty jsou" přímo jsem se rozplinula.
,,Nádherný viď, jestli chceš můžeš si je vzít a nemusíš tu běhat jen ve spodním prádle. Ale neříkám že mi to vadí" ušklíbl se. Vzala jsem si od něj ty šaty a dala jsem si je před sebe aby už nic nebylo vidět.
,,Mohl by si jít já bych se ráda převlíkla" vytlačím ho ze dveří a pomalu je zavřu. Opatrně si vyzkouším šaty abych věděla jak v nich vypadám. Byly mi přesně tak aby odhalovaly moje ladné křivky. S vlasy jsem si udělala co mi Dylen doporučil, opravdu mi to slušelo. Usmála jsem se do zrcadla a radši jsem vyrazila dolů za Dylenem.
,,Wow vypadáš tak dokonale" vydechl a dál si mě prohlížel.
,,Nekoukej na mě tak. Hele víš co já jdu dodělat večeři, ty zatím hlídej dveře" otočila jsem se a šla přímo do kuchyňe. Nachystala jsem všechny talíře a příbory, než se ozval zvonek. Povzdychla jsem si a v tu ránu mě pohltila nervozita.
,,Dyle proč si mi neřekl že se budeš ženit" slyšela jsem ženský hlas z předsíně.
,,Mami to teď neřeš můžeš být ráda, že si tady teď" vydechl Dylen. Uslyšela jsem kroky z chodbičky, tak jsem si trošičku poupravila šaty. Dylen vstoupil do jídelny a omluvným pohledem se na mě podíval. Nechápavě jsem se na něj podívala.
,,Mami tohle je Gemm, moje žena" do mísnosti vstoupila paní Hydová neboli ta sestřička z nemocnice.
,,Zase se setkáváme paní Hydová" usměju se. Paní Hydová ukázala svůj úsměv.
,,Odkaď se znáte?" vyjekl překvapeně Dylen.
,,Moc dobře víš Dyle že dělám sestřičku na výsledkovém oddělení. Tady Gemm si po té nehodě došla pro výsledky a mi si pokecali" usmála se na nás.
,,Takže jsem tvůj příběh vlasně znala už dávno, jen mi to nedošlo" skousla jsem si ret.
,,Co kdyby jsme šli se najíst" mrkl na nás.
,,Moc ráda a navíc si potřebuju ověřit jestli vařila jen Katie nebo i ty. Teda pokuď nevařila Gemm" zašklebila se na nás.
,,Vařili jsme oba takže se nebojte je to poživatelné" Dylen se na mě zatvářil "jako" uraženě a já mu to oplatila.
,,Mami a kde je vlasně táta?" najednou změnil téma.
,,Ale vždyť ho znáš, zase lítá někde na závodech Kalifornie" mykla nad tím paní Hydová.
,,Tvůj táta závodí?" pomalu jsem ochutnala plněnou taštičku.
,,Jo už jako malej jsem ho výdal jednou za půl roku a někdy až za rok, s Maxem jsme na něj čekali každý den" promluvil lhostejně.
,,Tebe nemrzí že si svého tátu skoro nevýdal a teď máš své dvojče ve vězení" ustaraně jsem se na něj podívala.
,,Byl si vůbec někdy za Maxem?" zeptala se najednou paní Hydová.
,,Ne a ani se mi tam nechce" zavčel Dylen.
,,Je to tvůj bratr" podívala se na něho paní Hydová smutným pohledem.
,,Jo je to moje dvojče co mi zabilo holku kterou jsem miloval. Myslíš že za ním půjdu a řeknu mu "hele brácha vše je v poho, nic se nestalo jen si zabil mojí ženu. Pojď půjdem to zapít" mami takhle to nefunguje. Moc dobře víš že já se přes Katii jen tak nepřenesu" zaječel až mu snad z očí lítali blesky. Otočil se a urychleně odešel pryč.
,,Asi půjdu zaním, hlavně buďte v klidu paní Hydová" přímo jsem se rozeběhla za Dylenem, no ikdyž s podpatky to moc nešlo. Věděla jsem že Dylen je ve své ložnici. Lehce jsem zaťukala. ,,Dyle to jsem já Gemm" řeknu nejpotišeji co umím.
,,Pojď klidně dál" slyšela jsem tichý hlásek co mě lákal dál.
,,Si v pořádku?" pomaloučku vkouknu do ložnice.
,,Vypadám tak snad?" podíval se na mě s ignorancí v hlase.
,,Tak sorry že se starám, víš co já jdu zas dolů, když pán trucuje" chtěla jsem odejít.
,,Ne ne prosím neodcházej" přitáhl si mě na postel.
,,Dobře" posadila jsem se blíž k němu. ,,Co mám pro tebe udělat?" nadzvedla jsem obočí.
,,Nic jen tu semnou seď" zaujatě se koukal do zdi. Uchopila jsem jeho ruku a hlavu si položila na jeho rameno.
Ahoj po dejšípauzičce, neměla jsem teď čas skoro vůbec ale pokusím se vydat další co nejdříve. A Páčko
