Jak nám vždy říkal osud: ,,Láska je iluze, ale pokud si jí opravdu přejeme, vezme nás k sobě a už nás nikdy nechce opustit."
Byla jsem obyčejná dívka, když můj příběh začal. Vždy jsem doufala pouze v malou svatbu s člověkem, pro kterého bych byla v...
,,Rolničky, rolničky kdopak vám dal hlas" zaznělo mým pokojem.
,,Jakej blbec" zamumlám do polštáře a vypnu budík na stolku. ,,Počkat.........Dneska jsou Vánoce" vyjeknu. Doslova vyskočím z postele a jako střela letím do mojí šatny. Chci mezi mnou a Dylenem nastrojit vánoční náladu, takže i vánoční oblečení. Do rukou uchopím látku, kterou mi koupila mamka abych nebyla smutná. Tehdy nám umřel pejsek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pořád mi byly, sice kradší než tehdy, ale pořád odhalovaly moje ladné křivky. Usmála jsem se na sebe do zrcadla. Čapla jsem mobil a seběhla schody. Jak jsem čekala, Dylen spal. Včera byl dost opilej a dost mluvil. Slabě jsem se pousmála nad jeho roztomilým obličejem. Vletěla jsem do kuchyně a začala chystat vánoční snídani, která se skládá z lívanců s čokoládou a borůvkami. Nachystala jsem si těsto a pomalu ho nalívala na pánvičku. Když se všechny lívance dosmažily, elegantně jsem je plácla na talíř. Lívanečky s kafem jsem donesla na stůl a v duchu jsem si sama sobě zatleskala.
,,Co to tu tak voní?" uslyším ze dveří trochu nakřáplý hlas.
,,Dobré ráno, takže máš tu lívančky s čokoládou a navrchu s borůvkami jako vánoční snídaně u Coxů" usměju se na něj a pobídnu ho aby si sedl ke stolu.
,,Hm tohle jídlo miluju a to hlavně na Vánoce" zašklebí se na mě.
,,Vy jste to taky vařili lívance na Vánoce? Moje mamka dělala ty nejlepší a po nich by ses mohl utlouct" zasměju se a taky si sednu.
,,No nějak tak docela" ukáže jako že malinko. ,,A vlasně Gemm jak se těšíš na naše první Vánoce?" kousek ochutnal a rovnou se rozplinul.
,,No už jsem se těšila víc, ale myslím, že budou lepší než u strejdy" zašklebím se na něj.
,,To já taky doufám" zasmějem se naráz.
------------------
,,Dárky" zaječím jako malá holka.
,,Ježiš klid Gemmo" zasměje se Dylen.
,,Notak Dylene, přines dárek pro mě a já přinesu pro tebe" zaprosím.
,,Ty si dneska ještě žádný nedostala?" povytáhne obočí.
,,To sice jo, ale byly od kámošů a teď chci od tebe" zašklebím se. Dokonce jsem ho donesla i Ashley, ale ta dělala že není doma, tak jsem jí ho tam nechala.
,,Ježiši ty si ale nedočkavá" navlhčil si svoje rty. ,,Tak dobře přineseme si dárky ale v klidu a opakuju v klidu" urychleně přikývnu a vyrazím do svého pokoje, kde vezmu dárek pro Dylena.
,,Mám ho" zaječím a doběhnu dolů.
,,Tak ho dej pod stromeček" stal přímo u stromečku, který byl plný dárků.
,,Kdes vzal tolik dárků? Nedohodli jsme se, že každej dá jeden" ruce si dám v bok.
,,Vždyť ano tohle jsou dárky od kámošů, který si neobjela a příbuzných" zašklebil se na mě.
,,Tak jdeme rozbalovat" zaječím a vrhnu se na první dárek. ,,Je ten je od Chrise" zasním se. Rozbalím svůj dárek od Chrise, kde na mě vykoukne naše stará fotka. ,,Koukej" usměju se.
,,Jste roztomilí" zachichotá se, zatím co si zkouší šálu.
,,Ty taky vypadáš hustě v tej šále" zkousnu si spodní ret, za to on jenom na mě vyplázl jazyk.
---------------
,,Wow tvůj dárek je dokonalej" zasměje se Dylen.
,,Jsem ráda že se ti líbí" usměju se na něj.
,,A teď si rozbal ten můj" vtiskne mi do rukou balíček v modrém papíře. Sundám stužku a pomalinku roztrhnu ten papír. Najednou na mě vykoukne hnědá krabice, chytnu za víko a sundám ho, můj dech se zatejil.
,,O můj bože Dylene to je dokonalost, tuhle panenku jsem měla jako malá ale stratila se" stisknu panenku v ruce. ,,Díky, hned si jí du dát do postele" zavýskám a doslovně letím nahoru. Otevřu dveře svého pokoje a panenku si položím k polštáři. Pomalu chci odejít dveřmi, když mi hlavou projede vzpomínka na fotku v obýváku a na tu co mám v mojí krabici. Doslova po kolenou dojedu k posteli a šáhnu pod postel, odkaď vytáhnu svojí krabici. Začnu se v ní hrabat až vytáhnu fotku s neznámou. Rovnou nakonec vezmu i panenku a jdu za Dylenem a jsem dost nasupená. Doběhnu do obýváku a vezmu i tu vrámečku.
,,Tak co jak se ti vyjímá v povlečení?" zazubil se ale teď jsem opravdu na vtípky náladu neměla.
,,Prosím tě na vtípky nemám náladu, teď chci odpovědi" svůj obličej skřivým do naštvané grimasi.
,,Co se stalo?" nechápavě se na mě podívá.
,,Co o mně všechno víš?" skoro až za vrčím. Už se nadechoval na odpověď "co vědět nebudeš to ti neublíží". ,,A odpověď co chceš říct mi nestačí" svráštim obočí.
,,Gemm nevím jestli si na to připravená" flustrovaně si projel rukou vlasy.
,,Jsem snad dost stará abych věděla pravdu. Proč si u sebe měl ten náhrdelní nebo tu panenku a co ta fotka. Mám totiž dost podobnou" zhluboka dýchám.
,,Gemmo já ti to říct nemůžu, jen jsem slíbil že se o tebe postarám" vpil se mi do očí.
,,Pokaždý mi řikali, ať se neptám na svou rodinu a příbuzný, ale já se musím zeptat. Kdo to je?" ukážu na holčičku na fotkách.
,,To ti právě říct nemůžu" vydechl a já vybouchla. Zuřila jsem tak moc že jsem vzala tu Dylenovu fotku a praštila jí o zem. Dylen na mě nechápavě kouknul. Otočila jsem se na patě a vydala se pro klíčky od auta. Navlíknu si boty a vyrazím k autíčku. Za sebou uslyšela jeho volání, ale v tu chvíli jsem neměla odvahu se otočit.
-----------------
Nádech a výdech, opakovala jsem si už asi po sté a vdýchavala mořský vzduch. Bylo to příjemný zase po dlouhé době cítit ve vlasek vítr. Najednou jsem uslyšela tlumené kroky zamnou.
,,A jak víš o tomhle místu?" oči jsem stále upírala na mořskou vodu.
,,Jen z vyprávění" sedl si vedle mě.
,,Kdo ti dovolil si sednout? Ale to je jedno. Vím že se k tomu nechceš vracet, ale co ti zakazuje mi to říct? Můj táta je mrtví, máma taky a jestli ti to zakázal strejda, tak ho tu nevidím" nechápavě se na něj podívám.
,,Gemmo já ti prostě nechci zničit pohled na rodiče, který ještě máš" pohladil mě po rameni.
,,Ty si asi myslíš že půjdu za nima na hřbitov a vykopuje nebo co? Dyle prosím" zakňučím.
,,Tak dobře" stoupne si a nervózně začal chodit. ,,Gemmo nejsi jedináček, máš teda měla si sestru. A ona tohle všechno vlasně začala. Její neviná duše si myslela, že svět změní. Díky ní tu teď sedíme" vydechl svoje slova a mně se odpověď zadrhla v krku.
Ahoj zhruba po týdnu je tu nová kapča snad se líbí. Gemm pravě zjistila že má sestru. V přiští kapitole se podíváme do minulosti, jakoby z pohledu sestry Gemmi. Doufám že se těšíte😂 A páčko💕
