Jak chutná vzduch?

Kapitola 3

Ihned se všichni otočily, teda všichni až na učitelku. Ta se okamžitě zvedla a šla si zavolat. Samozřejmě mému fotrovi.

Ono to totiž není poprvé takhle se chovám asi tak měsíc. Nevím proč to najednou všichni řeší.

Otec měl přijet do školy... Takže jsem se rozhodla hrát chudinku, kterou všichni šikanují.

--------------------------------------------------------------

Fotr přijel strašně naštvaný. Šli jsme k učitelce do kabinetu a ta začala vyjmenovávat moje prohřešky. No dobře.. Je čas na trochu dramatu. Začala jsem brečet a objala jsem tátu.

"Já nechtěla být zlá, ale oni mě šikanují a ubližují mi" řekla jsem a dál jsem brečela.

"Sáro, to jsi měla říct hned a kdo tě šikanuje?" zeptala se učitelka.

"Celá třída, ale nejvíc Patrik a Martin" řekla jsem a začala jsem ještě více brečet.

"Když je to takhle tak to nějak více řešit nebudu, ale ať se to už neopakuje. " řekla učitelka.

Pak už jsme odešli. Fotr to taky nějak zvláště neřešil a odvezl mě rovnou na roztleskávačky. Zní to hodně nóbl a když to někomu řeknu, tak si myslí jak jsem rozmazlená ale já si to platím sama.

Holky tam mě jako vždy objali a začali jsme trénovat. Od té doby co jsem se dostala pod 60 kg jsem vždycky na vrcholu pyramidy. Je to nejtěžší část z celé pyramidy. Musím vypadat impozantně a musím se vždy strašně soustředit.

Moje trenérka je trošku přísnější, ale mě má ráda, jelikož jsem podle ní šikovná a krásná. Dokonce to tvrdí i holky od nás z týmu. Proč to nevidí kluci ode mě ze třídy? Bože, už nad tím zase přemýšlím. Musím se soustředit.

Po tréninku jsem šla ještě do práce, jelikož jsem si potřebovala vzít věci na vyprání. Samozřejmě jsem potkala Patrika. Byl celkem překvapený, když mě viděl v té sukni. Já totiž nikdy nešla do práce hned po roztleskávačkách. Ale dneska jsem musela udělat výjimku.

Patrik mě zase pozdravil a asi tak pět minut si mě prohlížel.

"Ty jsi roztleskávačka?" viděla jsem, jak se mu zablýsklo v očích.

"Co ti je do toho?" řekla jsem a narvala veškeré věci do tašky.

"Sáro, co ti je?" řekl.

"Co by mi mělo být?" řekla jsem a překřížila jsem si ruce na prsou.

"Sáro, vždy jsi vše brala ze srandy a teď si na všechny nepříjemná. Počkala by jsi na mě chvilku? Už končím. Chci si s tebou promluvit." řekl a chytl mě za předloktí.

"Mě je to jedno. Nikam s tebou nejdu!" hned jak jsem to dořekla jsem si vzala věci a šla rychle pryč.

Sakra! Musím ještě zavolat fotrovi. Rychle jsem vytočila jeho telefonní číslo a požádala jsem o odvoz.

"Zlatíčko počkej půl hoďky. Můžeš si někam zajít, tedy jestli máš peníze." řekl do telefonu.

"No, super. Já jsem myslela, že s tím počítáš a budeš někde ve městě." řekla jsem naštvaně.

"Broučku musím něco vyřídit v práci." řekl a snažil se být v klidu.

"Jak jinak! Od doby co máma umřela jsi jen v práci",řekla jsem jedovatě.

"Holčičko teď to nechci řešit." , bylo na něm slyšet, že mu to ublížilo.

"Hmm, tak já půjdu do croska pak mi laskavě prozvoň" řekla jsem a ještě než odpověděl jsem mu to típla.

Nejradši bych taky nebyla. Moje máma umřela při nehodě. Jela jsem s ní v autě. Proč jsem to přežila?

Máma byla na místě mrtvá. Já jsem měla jen silný otřes mozku a zlomenou nohu. Strašně mi chybí, ale už s tím asi nic nenadělám.

Najednou mě z myšlenek vytrhl ten debil.

"Ha, stejně si na mě počkala" řekl a vypadal nadšeně.

"No jasně, nemohu bez tebe jít ani domů" řekla jsem ironicky.

"Tak kam jdeme?" řekl a chytil mě za ruku.

"Nikam a pust mě." řekla jsem a vytrhl jsem ruku z té jeho.