Jak chutná vzduch?

Kapitola 5

"Není to rande" ujasnila jsem mu to.

"Ale i tak tě snad mohu doprovodit"

"No tak jo" přistoupila jsem nakonec.
------------------------------
Byl asi tak deset minut zticha... Už mě to začalo štvát. Ale najednou z něj vypadla nečekaná otázka.

"Sáro, máš kluka?" zeptal se.

"Děláš si srandu? Vypadám snad tak špatně, že bych neměla mít kluka?" řekla jsem abych nabrala trochu více času na rozmyšlení.

"Ne, to ne. Jen chci vědět jestli ti mám někoho dohodit." řekl a rípl mě do boku.

"Nemám přítele, ale teď to vypadá slibně s jedním klukem.", řekla jsem a silně jsem ho plácla na záda.

"Aha..",řekl a pak zase nic dlouho nepovídal.

Když jsme došli na zastávku začal se zase vyptávat.

"Hele, a co máš proti svému otci?" zeptal se a vypadal jak malé dítě, které prosí o pohádku.

"Je pořád v práci a nemá na mě čas a ani peníze. Uzavřel se do sebe a navíc vynakládá víc peněz do svého auta než do mě.",řekla jsem se slzami na krajíčku.

"Taky ten pocit znám. A co tvoje máma?" jakmile to dořekl ukápla mi slza.

"Sáro, promiň... Já jsem nechtěl"

"Ne, to jsi nemohl vědět." řekla jsem.

"Dobře.. Hele a za jak dlouho ti přijede vlak", zeptal se a zkontroloval čas na svém jablíčku.

"Za hodinu a půl",jen jsem pokrčila rameny a čekala jsem co z něj zase vypadne za otázku.

"A nechceš ještě někam zajít? Nebo bych mohl zavolat rodičům jestli by tě nehodili domů."

Rychle jsem odmítla obě jeho nabídky. Já bych byla ráda doma, ale nechci otravovat. Navíc by si pak jeho rodiče mysleli, že jsem jeho holka nebo tak něco.

"Nebo by jsi u mě mohla přespat" řekl a začal si mě skenovat pohledem.

To mě chce jako přefiknout či co?

"Já jdu zítra k doktoru a tak", řekla jsem na omluvu. Ale nelhala jsem. Jdu zítra na prohlídku k doktorce takže jsem u něj spát(díky bohu) nemohla.

"Aha.. A mohu ti půjčit bundu? Musí ti být zima když jsi tak hubená."

Jako fakt o mě právě řekl, že jsem hubená? Myslela jsem si, že by snad mohl být v pohodě, ale není.

"Co tím chceš jako říct?"řekla jsem uraženě.

"Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout.", řekl a tvářil se strašně starostlivě.

"Ty jsi fakt strašný tupec!"řekla jsem a volala jsem fotrovi.

"T-t-ta-ti mě je hrozná zima už máš hotovou tu práci?",řekla jsem do telefonu.

"Beruško už jedu z práce stavím se pro tebe na nádraží.", řekl do telefonu.

"Fajn",řekla jsem. Pak už jsem to típla.

Patrik se mi pořád omlouval, ale dala jsem si sluchátka do uší abych ho nemusela poslouchat.

Asi za pět minut přijel fotr svým luxusním BMW. Ano, vím, že jsem říkala, že nemáme dostatek peněz, ale můj fotr veškeré peníze nakládá do auta. Takže to auto i podle toho vypadá.

"Sáro rozloučíš se aspoň?"slyšela jsem.

"V pátek ve škole" řekla jsem a naskočila jsem do auta.

Fotr se mě ještě ptal kdo to byl a co chtěl, tak jsem mu řekla, že je to spolužák a musela jsem mu vysvětlit látku z matematiky.

On to samozřejmě zbaštil a dál se neptal.