Kapitola 2

646 17 0
                                    

"Sáro? Proč jsi se změnila?", řekl a udělal vážný výraz.

Já jsem ho ale hodně rychle odbyla se slovy:"Dej mi pokoj!" a šla jsem na vlak.
------------------------------------------

Jakmile jsem přijela domů, šla jsem se napít a převléct do domácího. Pak jsem se chvilku učila. Jenže pak přišlo teprve peklo. Přijel fotr z práce.   Začal se mě ptát co jsem měla k jídlu. Řekla jsem, že jsem měla snídani, svačinu pak jsem si koupila  oběd a teď jsem si dala večeři.

Táta mi ale nevěřil a chtěl po mě, abych se najedla s ním. Řekla jsem mu, že chci malou porci, jelikož už jsem jedla. Tak mi teda dal jeden párek v rohlíku. Fuj! Musela jsem to celý sníst. Pak jsem rychle běžela na záchod a všechno jsem to vyzvracela. Samozřejmě jsem si trochu napomohla kartáčkem na zuby.

Ale i přes to, že jsem to vyzvracela jsem se cítila plná.  Šla jsem se ještě napít a rovnou jsem do sebe hodila vitamíny, které jsem zapila minimálně litrem vody. Pak jsem si dala pár cviků a v půl dvanácté jsem šla spát.

Ráno jsem se vzbudila v půl čtvrté ráno a šla jsem si hned zaběhat. Pak jsem si dala silné kafe a dala jsem si ledovou sprchu. Fotr už doma nebyl. Takže jsem si pustila písničky po celým baráku a foukala jsem si vlasy. Samozřejmě jsem si i zpívala. Pak jsem se převlíkla do boyfriend džínů a crop top trika a přes to jsem samozřejmě hodila klučičí mikinu  a zimní bundu, jelikož je ještě celkem zima.

Na líčení kašlu. Je to moc pracný a já mám jen jemné kruhy pod očima, takže to ani není třeba.

Už bylo šest, tak jsem ještě projela sociální sítě a v 6:35 jsem šla na vlak. Stihla jsem ho jako vždy úplně krásně a mohla jsem ject do školy.

Seděla jsem zase sama, ale dneska bylo ve škole nejvíc přetopeno. Navíc se zase všichni chovali vůči mě divně. Normálně si ze mě dělají srandu, dneska ale jen koukali a občas si něco řekli. Ani nezaznělo moje jméno. Pak začala hodina občanky. Bylo důležité téma, a to anorexie. Jak to učitelka popisovala zničeno nic mi začali stékat slzy. Ne to snad ne, ve škole brečet nemohu. Co to se mnou je? Pak něco učitelka řekla a celá třída se na mě koukla.

Čekala jsem, kdy na mě přestanou zírat, ale nepřestali. Tak jsem se rozhodla je trochu podpořit.

"Co čumíte dementi?" zařvala jsem přes celou třídu.

Ihned se všichni otočily, teda všichni až na učitelku. Ta se okamžitě zvedla a šla si zavolat. Samozřejmě mému fotrovi.

Ono to totiž není poprvé takhle se chovám asi tak měsíc. Nevím proč to najednou všichni řeší.

Otec měl přijet do školy...  Takže jsem se rozhodla hrát chudinku, kterou všichni šikanují.

Jak chutná vzduch?Kde žijí příběhy. Začni objevovat