Jak chutná vzduch?

Kapitola 4

"No jasně, nemohu bez tebe jít ani domů" řekla jsem ironicky.

"Tak kam jdeme?" řekl a chytil mě za ruku.

"Nikam a pust mě." řekla jsem a vytrhl jsem ruku z té jeho.

-----------------------------------------------------------------------------------

"Okay tak sry." řekl a sklonil pohled na zem.

"Já jdu, čau." řekla jsem otráveně a šla do croska.

On se za mnou rozběhl.

"Prosím , Sáro chci si s tebou promluvit" řekl a zase mě chytil za ruku.

"Chceš mě zase zesměšnit nebo co?"

"Já... Co? Já jsem tě nikdy nezesměšnil." nechápal.

"Fakt ne? Hlavně, že jsem trapná, co?"

"To ale nebylo proti tobě." řekl.

"No jasně"

"Abych řekl pravdu, tak mě mrzí, že si myslíš, že jsem to myslel proti tobě, ale vadí mi, že se bavíš s Terezou." řekl a podíval se mi do očí.

Bože jak já miluju ty jeho hnědý oči. Nejradši bych se do nich dívala pořád. Ne! Co je to s tebou Sáro?

"Já se s ní ale už nebavím! Závidí mi, že se mi poslední dobou daří." řekla jsem a popošla dál.

"Nejdeme do crocka?" zeptal se.

"Já jdu do croska, je mi jedno kam jdeš ty." řekla jsem a vyndala si peněženku.

"Hele, zvu tě." řekl a vyndal si svojí naditou peněženku.

"Neboj já na blbý kafe mám, nemusíš si hrát na gentlemana" hned jsem si rychle řekla o kafe než stačil něco dodat.

Objednal si i on a požádal obsluhu o jeden účet.

"Nevím co si tim dokazuješ, ale děkuju" řekla jsem.

"To je maličkost. A už si semnou promluvíš?" řekl a asi si myslel, že ho zase odmítnu.

"No asi mi nic jiného nezbývá."

Sedli jsme si k velkému oknu a začali jsme si povídat.

"Hele co máš teda proti té Tereze?" řekla jsem.

"Nevím, jestli ti to mám říkat."

"Hele, už si to načal, tak mi to řekni"

"Možná mi to nebudeš věřit, ale bavila se s Dominikou" najednou zmlk a koukal na stůl.

"A dál?"

"Měla by jsi to zvednout svému tátovi"

Koukla jsem se na svůj telefon. Volal mi fotr.

"Fotr počká" řekla jsem ostře.

"Ty asi nemáš svého tátu moc ráda, co?"

"Do toho ti nic není a navíc mám své důvody."

"Radši mi řekni co měla Tereza s Dominikou nebo co?"

"Určitě víš, že Dominika chodila s Adamem"

"Co ona chodila s tím debilem?"

"Hele! Takhle o mým kámošovi nemluv!" odsekl naštvaně.

"Tak soráč" ušklebila jsem se a vyzvýdala jsem dál.

"No prostě Tereza se s ním vyspala a Dominice se vysmála za to, že jí nikdo nechce."

"Děláš si srandu? To je fakt taková svině?"

"Jo, ale potřebuji s tebou probrat i něco jiného." řekl a zase mě chytil za ruku.

"Jenom si zavolám fotrovi" řekla jsem a vytočila otce.

"Hele, dojeď pro mě pozdějš." řekla jsem do telefonu.

"Já jsem ti chtěl říct, že se zdržím"

"Víš co? Zůstaň si v práci. Pojedu vlakem, protože to bych po tobě chtěla moc." řekla jsem naštvaně a hned jsem telefon típla.

"Chudák tvůj táta."řekl a zase mě chytil za ruku.

"Doufám, že ti dochází, že spolu nechodíme. Ani se vlastně neznáme. Tak na mě laskavě nehrabej!" řekla jsem ostře.

"Dobře, promiň"

"Chtěl jsem s tebou probrat tvoje aktuální chování."

"Co? Máš něco proti mé osobě?"

"Ne, to ne. Ale poslední dobou si strašně jedovatá."

"Aha, a co ti je do toho?"

"Já jen... jen jsem chtěl... vlastně nic" znervózněl.

"Takže už můžu jít domů?"

"Ty už jsi dopila?" zeptal se a koukl se na můj šálek s kafem.

Rychle jsem do sebe kafe naklopila a oblíkla jsem si bundu.

"Mohu tě aspoň doprovodit?"

"Není to rande" ujasnila jsem mu to.

"Ale i tak tě snad mohu doprovodit"

"No tak jo" přistoupila jsem nakonec.