Jak chutná vzduch?

Kapitola 13

"Ne, prosím potřebuji o něm mluvit. Musíš se s ním rozejít! Říká o tobě hrozný věci!"

Byla jsem v šoku. Jak? Proč? Za co?
———————————————————-
"Co jsem zase udělala?" řekla jsem nechápavě.

"Nic jsi neudělala. Chci tě ochránit"

"Co říká?"

"Že jsi se s ním vyspala a že jsi mu poslala nahé fotky a že jsi se složila, protože tě tvrdě ošukal a takový sračky."

"A proč se mě zastáváš?"

"Vím, že to není pravda. Ty taková nejsi a navíc jste spolu nebyli ani den"

"Děkuji" to bylo jediný na co jsem se zmohla, než jsem se rozbrečela.

"Přečti si ty dopisy, jsem si jistý, že ti zlepší náladu" řekl a lehce se usmál. Podal mi obálku a zpět si sedl.

"Dobře"

Byly tam dopisy snad od všech.. krom Terezy a Patrika.. od těch jsem zrovna dopis čekala.

"Ahoj Sáro,
je mi moc líto co se stalo a ještě více, že to nikdo neviděl. Kdyby jsme všichni nebyly totální kreténi určitě ti nějak pomůžeme. Ale mi ne. Taky mi je líto, že tu nejsi a nemůžeš poslouchat ty hovna co tu říká Patrik. Prý jste se spolu vyspali a on byl tak úžasnej, že jsi se z toho složila. Kretén! Ovšem co tě pobaví je reakce našich spolužáků. Všichni se mu vysmívají a nikdo mu to nevěří. Už jen proto, že tu je Martin a ty všechny jeho sračky vylučuje. Doufám, že se co nejdříve uzravíš.
S láskou Natka" po dočtení jsem si musela utřít slzu.

Pak jsem přečetla dalších několich dopisů. Bylo to většinou o podobných věcech. Pak jsem ovšem našla ten poslední byl od Martina.

Milá Sařko,
celá naše třída je z tvé nemoci opravdu smutná. Třídní učitelka to dokonce i oplakala. Ano, myslím to vážně. Všichni tady ti držíme palce. Každý den se mě na tebe ptá spousty lidí i z jiných tříd. Jestli už jsem za tebou byl a jak se ti vede. Ale kvůli tréninkům jsem bohužel našel čas až teď. 
Určitě ti vrtá hlavou proč za tebou nezašel Patrik s Terkou, nebo alespoň nenapsali. Bohužel se jim nechtělo. Oba jsou teď středem posměšků a šikany. Nikdo se s nimi nebaví a nikdo s nimi nechce mít nic společného. Jsou to totiž tzv. SNN(Sáry Největší Nepřátelé) a my tě pře nima chceme ochránit.
Doufám, že se co nejdříve vrátíš a budeš zase naše usměvavá blondýnka. A taky si na tebe chci udělat čas, aby jsem ti mohl chodit na náštěvy. Hodně lásky tvůj krásný princ Martin." tomu poslednímu jsem se musela zasmát.

Utřela jsem si slzy, a nevím co mě to napadlo, ale objala jsem ho. Měla jsem obrovskou radost, že tady někoho mám.

"Jsem rád, že ti to udělala radost. Kdyby jsi něco potřebovala nebo tak, tak mi řekni. Jsem schopný ti zařídit vše.. doslova. Budeš chtít tryskáč, seženu. Budeš chtít diamanty, seženu. Budeš chtít štěně, seženu." řekl vážně.

"Udělalo.. no takhle, když o tom tak mluvíš, tak jsem si nevzala nabiječku. A  už jsem tu tři týdny bez mobilu."

"To je maličkost, telefon?"

"Jo, no iphone 8"

"Tady" řekl a podal mi nabiječku z tašky.

"Děkuji, vydržíš tu tak dvě hodiny, než se mi to nabije?"

"Vydržím, ale tu nabiječku ti tu nechám." řekl s úsměvem.

Nezmohla jsem se na nic jiného než blbý díky.