Jak chutná vzduch?

Kapitola 10

Pak jsem šli domů. Jako mohli jsme jet třeba tramvají, ale není nic více romantického.

Ruka v ruce jsme šli po městě a povídali si.

--------------------

"Hele chtěl jsem se tě zeptat na rodiče." řekl a podrbal se vzadu na hlavě. Bylo vidět, že je nervózní.

"Chodíme spolu, takže bych se ti mohla svěřit. Promiň, kdyby mi tekly slzy."

"Jsem tu pro tebe, povídej a klidně breč za to se nemusíš omlouvat."

"No moje máma byla strašně suprová a vždy mi se vším pomáhala. Táta taky byl v tu dobu v pohodě, ale asi před rokem a půl měla moje máma autonehodu. Doteď si vyčítám, proč jsem neumřela já místo mojí mámy."

"Sáro, to mi je líto. A ty jsi v tom autě jela s mámou?" řekl a stiskl mi pevněji ruku.

"Ano, seděla jsem vzadu. Měla jsem jen zlomenou ruku a silný otřes mozku. Doktoři říkali, že pokud bych byla hubená taky bych to nepřežila, proto jsem se rozhodla zhubnout. Abych se příště necítila tak provinile" už mi začali stékat slzy. Patrik mi slzy utřel a ptal se dál.

"A co tvůj táta, proč ho nemáš ráda?"

"Já ho mám ráda, ale strašně se od té nehody změnil. Když jsem se probrala z kómatu můj táta tam nebyl. Opravoval si auto. Tvrdí, že má moc práce. Ale babička říkala, že mu připomínám mámu a nechce si to připomínat. Proto se mi vlastně vyhýbá."

"To je mi líto Sáry, chtěl jsem říct, že mám taky nějaký problémy, ale proti těm tvým to nic není." řekl a pohladil mě po vlasech.

"A co tví rodiče?" řekla jsem, když jsem si utřela slzy.

"Rodiče jsou v pohodě, máma je pořád v práci a táty taky. Takže se s nima ani moc nebavím. Ale když jsme pohromadě je to super. Jediný co mě trápí je babi. Má rakovinu. A všichni se jí snažíme pomoc, ale bojíme se o ní, je už přece jen stará."

"Aha, to je mi líto. A s babi jsi taky v pohodě?"

"Ona je úžasná mám jí strašně rád."

"Mám to taky tak"

"Muselo být hrozný vidět svojí mámu umírat."

"Na tohle nerada vzpomínám. Byla to ta nejhorší chvíle z celého mého života."

"To chápu", řekl a objal mě.

"My jsme právě prokecali celou cestu, už jsme u tvého bytu, ne?"

"No mi bydlíme v tamté bytovce, ale aspoň si trefila ulici.", řekl pobaveně.

"Budu se to muset naučit, abych nešla do špatné bytovky. To by byl asi celkem trapas."

"No to teda." řekl.

"Tak pospěšme, už mi je zima"

"Nechceš půjčit mikinu?" řekl a začal si ji sundavat.

"Děkuji"řekla jsem, když mi jí podal.

Jakmile jsem si jí oblékla přičichla jsem si k ní. Voněla úplně jak on.

"Nesmrdí?" řekl, když mě viděl, jak čuchám k té mikině.

"Ne, právě, že ne. Voní."

"A jak?" řekl s úsměvem.

"Jako ty", řekla jsem a dala mu vášnivou pusu.

"Jsi strašně roztomilá, když se směješ." řekl, když jsme náš polibek ukončili.

Pak už jsme šli konečně nahoru. V jeho pokoji to zase hezky vonělo.

"Chceš jít spát, nebo se koukat na film?" zeptal se.

"Co takhle obojí?"

"Takže film v posteli?"

"No proč ne?"

"Já nemám námitky, a chceš koukat na film z televize, nebo počítače?"

"Z televize. Mám na flešce film."

"Co ty máš tady sebou flešku? " řekl udiveně.

"Jo, mám jí na klíčích. Poslední dárek od mámy než umřela, nosím to pořád a všude."

"Dobře a na co se budeme koukat?"

"Scary movie 2?"

"Jako fakt? Ten film miluju a dvojka je nejlepší díl."