FRIENDS

0.2

,,opravdu si ho nepamatuju, Kyle." zamračila jsem se na svého kamaráda. Kolikrát mu mám ještě opakovat, že si Dejana prostě nepamatuju? Zahlédla jsem jak si Kyle povzdechl, ,,no nic, půjdu už do šatny, tak snad budeš fandit." S úšklebkem na mě mrkl a odešel. ,,jistě že budu." řekla jsem si víceméně pro sebe a odebrala se ven k tribunám. Posadila jsem se na jednu z vrchních lavic a pozorovala celé publikum. Mnoho mých spolužáků a ostatních žáků z jiných tříd bylo namalováno do barev naší školy - modrá a bílá.

Světla namířila na hřiště do místa, odkud vybíhají fotbalisti, ve vteřině vyběhli a protrhli nějaký plakát, kde byl namalovaný tygr - maskot naší školy, jako první vybíhal Kyle, při pohledu na něj jsem se musela usmát, zářil štěstím a stále se usmíval, vždy když hraje fotbal, tak jde vidět, že ho to naplňuje a dělá něco, co ho baví. Druhý tým nějaké střední školy stál v řadě a podávali si každý s každým ruku. Přijde mi tohle zbytečné, nikdy jsem nepochopila, proč to dělají. ,,ehm, Audrey?" vyrušil mě hlas vedle mě, natočila jsem hlavu, abych viděla, kdo to je, Dejan, ,,ahoj," pozdravila jsem ho, hned se vedle mě posadil a podíval se do hřiště, ,,nečekal bych, že tu budeš." slyšela jsem jak se tiše zasmál, ,,jsem tu kvůli Kyleovi." vysvětlila jsem a věnovala mu krátký úsměv, poté jsem zhlédla do hřiště a hledala Kyla. ,,Také jsem tu kvůli němu," začal a já se na něj znovu podívala, tentokrát jeho dredy nebyly červené, ale modré, ,,aha," broukla jsem tiše, ,,vlastně mi říkal, že spolu my tři jdeme na pizzu až dohraje." Krátce se usmál, ,,nesvěřoval se mi," zamračila jsem se, Dejan je tu chvíli a už Kyle tajně plánuje, všimla jsem si jeho úšklebku, který mu zdobil tvář, ,,snad ti to nevadí," hned co to Dejan dořekl, se všichni zvedli, i on, a začali tleskat, publikum pískalo, zvedla jsem se a podívala se, kdo dal gól, Kyle, také jsem začala tleskat a usmívala se od ucha k uchu, Kyle je šikulka.

×××

,,byl jsi skvělej! Díky tobě tygři vyhráli!" vykřikla jsem a hodila se Kyleovi kolem krku, vtiskla jsem mu polibek na tvář, celou dobu se smál, ,,já vím, Audrey," pověděl sebevědomě, já jen se smíchem kroutila hlavou, ,,prej jdeme s Dejanem na pizzu, jaktože o ničem nevím?" zeptala jsem se, když už jsme byli venku z šaten a ocitli jsme se na parkovišti, ,,neptala ses a mně přišlo zbytečné ti to říkat, určitě v plánu nic lepšího nemáš," zamračila jsem se, ale Kyle měl pravdu, nic jsem v plánu neměla, ,,hm," cítila jsem, jak se Kyleova ruka omotala kolem mého pasu, usmála jsem se, ale Kyleovu ruku dala pryč, slyšela jsem, jak se vedle mě zasmál.

×××

Už nějakou dobu sedíme v pizzerii a jíme trojúhelníčky pizzy, každý měl svoji, a každý ji dojedl, nechápu, jak se to do nás vlezlo. ,,Bylo to super, ale já už budu muset jít, zítra je ještě škola," oznámila jsem jim mezi tím, co jsem se zvedala a z peněženky vytahovala peníze za pizzu a jídlo, ,,také už půjdem," pověděl Kyle a s Dejanem se postavili, oba udělali to co já - nechali peníze na stole, které zatížili talířkem a společně se vydali domů. Celou cestu jsme se dost nasmáli. ,,tak dobrou, Audrey, Dejane," kývli si ti dva a mně Kyle věnoval menší úsměv, ,,dobrou," broukla jsem spíše Dejanovi, ,,kde vlastně bydlíš?" zeptala jsem se a pozorovala profil jeho tváře, ,,Oakstreet, ty?" uchechtla jsem se, ,,já také."

Když jsme byli až u mého domu, s Dejanem jsme se rozloučili. Dozvěděla jsem se, že bydlí asi o 3 baráky dál, zajímavé, že jsem ani nepostřehla, že by se sem někdo nový stěhoval.

Taak další část je tu! snad se líbila, budu moc ráda za jakýkoliv reakce, ať pozitivní tak negativní, děkuju každé, co si to přečte!:)
a také se omlouvám za chybky, pokud nějaké najdete.