My weird life

6. Why me?

Předem chci upozornit, že tahle a následující kapitola bude čistě můj výmysl.

Už uběhl týden a já si neustále přehrávám tu scénu s Ianem... Problém je, že už z toho, co se stalo nejsem tak nadšená, jak jsem byla. Proč by to dělal, když mě ani nezná? Snažím si v hlavě poskládat důvody, za jakým účelem to udělal. Není normální, aby to udělal jen tak ne?

Zrovna jsem vcházela do baráku po úmorné cestě ze školy. Je pátek. Hned co vyjdu schody do svého skromného pokoje si odložím tašku k nohám postele. Vyjdu z pokoje a sejdu schody zpátky dolů, kde projdu širokou chodbou do rozlehlé, moderně zařízené, kuchyně. Jen co dojdu k pultu uvidím na něm položený dlouhý seznam činností, co musím splnit. Přečtu si prvních pár řádků a odeberu se do komory pro čistící prostředky. Jen co splním první úkoly, odškrtnu si, že mám splněno.

Po 3 a půl hodiny mám konečně hotovo. Dojdu si pořádně umýt ruce vodou a mýdlem do koupelny a jdu zpátky do pokoje. Když už jsem v pokoji, vezmu jeden popruh tašky do ruky a položím ji na židli. Z tašky vyndám všechno učení a vrhnu se na úkoly a přípravu na testy, které mě čekají další týden.

Taky to netrvalo zrovna krátkou dobu, ale už sedím v menším výklenku u okna a hledím ven přemýšlíc o nemožnostech. Když mě to přestane bavit sednu si ke stolu, otevřu šuplík a vytáhnu z něj papíry a tužky. Když mám čas ráda si kreslím, ale poslední dobou moc času nemám, takže už mě ani neláká žádná inspirace či nápady, co bych mohla poslat ze své hlavy na papír.

Mám už hotovo pár obrázku a když si je prohlédnu, dojde mi, že jsou částečně velmi depresivní. Žádná výrazná barvička jen černo - bílá kresba.

Podle mých ne zrovna přesných informací budu ještě dlouho sama doma. Ne že by mi to nějak vadilo...Afrodita je pravděpodobně na několika hodinových nákupech s kamarádkami, Mikel ten jel opět na služební cestu. Už ztrácím pojem o tom, kde se nachází tentokrát. No a George, ten bez tak dělá se svými kamarády nekalí věci za školou nebo otravují sousedy. Jako malý děti...Když už jsem odložila kreslení a ležím už nějakých 15 minut na posteli a civím do stropu, najednou uslyším zvonek. Cuknu sebou tak moc až málem sletím z postele. Kdo to může být? Tady nikdo nezvoní. Všichni ze školy vědí, co jsme za ,,rodinu". Že matka, otec i bratr jsou vždy pryč, tak co tu kdo chce?

Postavím se z ne zrovna pohodlné pozice, kdy jsem chtěla nepodstoupit objetí se zemí a šla jsem tedy dolů otevřít. Když jsem otevřela dveře naskytl se mi pohled na drobnou hnědovlásku ze třídy, kterou měli všichni rádi, protože byla milá a neuvěřitelně roztomilá. Ale nechápu, proč stojí na prahu dveří tohohle baráku pravděpodobně za účelem, že mi něco chce. Jen na ní dál zírám s otazníkem v očích a pozvednutým obočím čekajíc, že už konečně něco řekne. A taky se stalo.

,,Ahoj Lily. Tak jsem si řekla no...Dneska pořádám takovou párty, tak mě napadlo, že ti přijdu dát pozvánku. Doufám, že se uvidíme." Široce se usmála, vrazila mi do ruky malý letáček a odcupitala od ,,našeho" pozemku. Jako kdyby těch divných věcí nebylo málo. Samozřejmě, že nikam nepůjdu. Proč taky. Budu se tam jistě nudit.

________________________________________________________________________________

Už půl hodiny přešlapuji před malou skříní a přemýšlím jestli na tu párty jít či ne. Snažím se přesvědčit, že je to kravina, ale na druhou stranu mě tam cosi podivného táhne. A tak udělám určitě hroznou chybu, ale otevřu skříň a začnu se přehrabovat v tom málu oblečení, co mám. Je venku celkem hezky. Na konec se rozhodnu pro džínové kraťase se zvýšeným pasem, k tomu černé tričko s potiskem mé oblíbené metalové skupiny zastrčené ve předu v kraťasích. Ještě jsem se rozhodla pro černé děrované punčochy a jako boty jsem si vzala obyčejné černé tenisky. Naštěstí byla na tom letáčku adresa, takže jsem nemusela nějak záhadně zjišťovat, kam mám vlastně jít.

Byla jsem pár metrů od cílového místa a už odtud šla slyšet velmi nahlas puštěná moderní hudba. Když už jsem otevírala dveře, uhodil mě do obličeje oder piva, potu a hnusnou směsici všech parfémů dívek, které tu byli. Snažila jsem se najít tu hnědovlásku, která se myslím jmenuje Emily a oznámit jí, že jsem tedy přišla a pravděpodobně brzy odejdu. Prodírala jsem se zpocenými těly a hledala až jsem ji konečně našla, jak sedí na gauči společně s nějakou menší partičkou, která na první pohled nevypadala až tak špatně. Emily se chvíli rozhlížela až mě uviděla, rozzářily se jí oči a hned přestala poslouchat, co jí černovláska s mikádem tak horlivě vyprávěla. Přišla ke mě a hned spustila: ,,Pane jo, sama tomu nemůžu uvěřit. Ty si fakt přišla!" řekla překvapeným, ale i radostným hlasem.

,,Jo no jsem tu, ale asi zase brzy odejdu. Tohle není nic pro mě." snažila jsem se vymluvit z toho, abych si z někým povídala.

Smutně se na mě podívala ,,Ale notak, vždyť si sotva přišla. Nesmíš hned odejít." Chtěla jsem jít pryč, ale tomu jejímu štěněčímu pohledu nešlo odolat. ,,Fajn, tak tu chvíli zůstanu." poraženecky jsem řekla. Ona tleskla rukama, povyskočila a nějakou dobu vyřvávala jupííííííí..

No dobře nějakou dobu to snad vydržím....

Ahojky :) Strašně moc se omlouvám, že jsem v sobotu nevydala tu další kapitolu, kterou jsem měla rozepsanou. Chci vám to odůvodnit. V sobotu ráno jsem měla v plánu tuhle kapitolu dopsat a publikovat ji jenže jsem vstávala brzo a musela jsem se chystat na tu oslavu. Jen co mi sestra pomohla jsme už měli jít k odchodu. A tím pádem jsem nestíhala kapitolu vydat. Pak mě teda napadlo, že ji dopíšu až budeme na hotelu nebo, kdybych na té oslavě neměla co dělat, tak jí dopíšu. Jenže jsem si to opravdu užila. Neustále jsme tancovali a celkově mi bylo dobře. Hned co jsme šli na pokoj jsem se šla umýt a spát, protože jsem byla strašně unavená. V neděli jsme se procházeli po městě v Karlových Varech a já hloupá jsem si zapomněla vzít s sebou tenisky, takže jsem po těch blbých kostičkách chodila v jehlách asi hodinu. Aspoň jsem se poučila. No a když jsme přijeli, tak jsem byla samozřejmě unavená a pak jsem se ještě učila do školy pravděpodobně až do půlnoci...Tak se ještě jednou omlouvám a snad mě pochopíte :) Mám vás ráda! <3

P.S.: Vím, že se ten obrázek moc neshoduje, ale snad to nevadí :)