My weird life

5. I can not believe that

         Neuběhla od toho minulého incidentu s Georgem dlouhá doba...Každopádně od té chvíle se začaly dít divné věci. Mikel se mnou začíná víc mluvit a někdy se se mnou tak zapovídá, že nestihne přijít na dohodnutou schůzku. George se ke mě chová až podezřele hezky až mám z něj strach. Nic méně u Afrodity je absolutně vše při starém. Nebo možná jsem hádala dobře, že jí vyprodali poslední pár bot, které si chtěla koupit, protože se chová snad ještě hůř než dřív. Jestli je to tedy možné.

         Teď si akorát dávám věci do tašky a chystám se jít do školy. Do školy to mám přes naše náměstí. Často, když procházím kolem lidí a dětí sedících na lavičkám a pojídající zmrzlinu, musím přemýšlet a neustále si přehrávat mé chvilky z dětství. Jak jsem chodívala s rodiči a bráškou na hřiště a tam jsem si hrála s dětmi, které jsem třeba ani neznala, ale bylo mi to jedno. Tak ráda bych chtěla čas vrátit zpátky. Měla jsem všechno, co jsem potřebovala. Milující rodinu, kamarády...byla jsem šťastná. Pak najednou ,,bum!" a všechno jsem měla pryč.

________________________________________________________________________________

          Poté, co jsem odcházela z jídelny jsem si až teď uvědomila kolik budu mít doma věcí na práci. Vzhledem k tomu, že rodinka odjíždí na nějaký výlet, tak já musím splnit mnohem víc úkolů než normálně.

          Tentokrát jsem to cestou zpátky vzala přes park. Ten mám ze všech míst nejraději. Vždy si tam sednu ke krásnému rozlehlému rybníčku a pozoruji okolní dění. A přesně to jsem teď udělala. Když v tom cítím, jako kdyby si ke mě někdo přisedl. Natočím hlavu na stranu, abych zjistila kdo mě ruší, když mám konečně klid. Už jsem chtěla začít vykládat, že je tu plno laviček a že bych si přála, aby si dotyčný přesedl, abych měla prostor. V tom jsem ukončila svoje přemýšlení a zírala na osobu jako kdyby se vedle mě posadil samotný anděl. Byl to on... Ian..

         Nebyla jsem schopna slova. Chtěla jsem se ho zeptat, co tu dělá nebo aspoň co potřebuje. Nic ze mě nevyšlo. Slova se tedy chopil on..

,,Ahoj Lily, co tu tak sama děláš?" Panebože on se mnou mluví!! No jasně ty blbko bude s tebou očividně mluvit, když si vedle tebe sedne a kouká se na tebe... I tak, jak je možný, že zná mé jméno?! Myslela jsem si, že jsem pro něj jen pouhý vzduch...

,,A-a-ahoj Iane...No j-á-á tu sedím." Ježiši víc trapný to být nemůže! Co jsem to sakra odpověděla, že sedím?! To je snad zřejmý ne?!...Čekala jsem, že se třeba začne smát, ale on se místo toho mile usmál a vzal do svých rukou můj pramínek vlasů.

,,Víš, nemusíš být nervozní. Já nekoušu." Zakřenil se a dál si hrál s mými prameny.

Rozpačitě jsem se usmála a vyčkávala, co se bude dít dál. 

Přišlo mi to neuvěřitelné, ale nějakou chvíli jsme si povídali. Už jsem nebyla tak nervozní. Celkem jsem se rozpovídala. Mohli jsme tam sedět zhruba půl hodiny, když se postavil a řekl, že už bude muset jít na trénink. Dlouho jsme si hleděli do očí a já čekala, co udělá. Pak se začal pomalu přibližovat. Já seděla nehybně na místě a bála se jen vydechnou. Překonal tu vzdálenost mezi námi a políbil mě. Polibek netrval moc dlouho, ale i tak jsem měla husí kůži po celém těle. Vstal, usmál se na mě a tím ukázal své ďolíčky. Pak jen řekl ,,Ahoj."

Byla jsem z toho, tak unešená, že mi až teď něco došlo...Proč mě políbil a bavil se se mnou kluk, který mě ani nezná? Nijak zvlášť jsem to ale neřešila. Myslela jsem pouze na to, že by se konečně mohl objevit kousíček štěstí v mém životě...

      Ahoj :) Máme tu teda další kapitolu. Původně jsem měla v plánu dnes vydat dvě kapitoly. Začala jsem psát i tu druhou, ale obávám se, že se mi naskytne možnost ji vydat až zítra. Omlouvám se, protože jsem to několik lidem slíbila, ale mám toho teď trošku moc. Zítra jedeme na nějakou oslavu narozenin v hotelu, kde bude strašně moc lidí a já budu muset vydržet v lodičkách skoro celý den...Chci podotknout, že jsem zastáncem tenisek, takže si nejsem z cela jistá jestli budu potom moct chodit :D Chtěla jsem vám taky moc poděkovat, že si tenhle příběh přečetlo už sto lidí <3 Moc vám všem děkuji! <3 Zítra tedy očekávejte další kapitolu :) Budu se snažit vydat ji, co nejdřív :) Mám vás všechny ráda <3 Papa :)