Upíři deníky po mém✅

38.

Povídali jsme si stále u mého hrobu a Klaus najendou vstal a probodl mě dýkou, zmohla jsem se jen na slova ,,Vážně?" Ještě zaslechla jak Rebeku začala na Klause řvát a pak už jsem umřela. 

Pohled Klause:

Už zase jsem proklál Verču, ale teď  jsem měl dobrý důvod, jelikož měla dnes narozeniny, přemýšlel jsem jak to vysvětlit ostatním a pak mě z přemýšlení vytrhl Rebečin řev, řvala na mě ,,Proč?!" Jis vůbec normální?!" a pak jsem řekl ,,Rebeko, sestro naše Verča má dneska narozky a my nejsem připravení a ty mě tu zpomaluješ hloupímy žvásty" a stále jsem se díval přemýšlivě na zem a Rebeka řekla ,,Co?" Podíval jsem se na ni svým normálním úšklebkem skoro úsměvěm, ale kulišáckým a řekl ,,Je to tak, dnes má Verča narozky" a všichni na mě koukali, jak kdybych právě spadl z nebe a já jsem radši hned šel pryč, ale normálně, aby mě mohli zastavit a v náručí jsem měl Verču. Zastavila mě Elena a řekla ,,Jako vážně jsi ji proklál, jen proto že má narozky?" Já se na ni podíval a řekl ,,Poslyš Eleno, Verča  má narozeniny a je to celkem po dlouhé době a ona nemá mít oslavu?" Dal jsem hlavu tak dostrany, aby byl můj pohled dost tázavý a ona jen řekla ,,Ale víš že bude naštvaná?" Já odpověděl ,,Toho jsem jsi vědom" a zase jserm se rozešel, ale tentokrát jsem už použil upíří rychlost a hned jsem byl ve vile, Verču jsem položil na gauč a šel uklidit ty černé závěsy, pak přišel zbytek a začali mi pomáhat a pak mě Rebeka objala a řekla ,,Já jsem si myslela, že ti na ni nezáleží, jak si ji proklál, myslela jsem že s ní zmižíš" a usmála se, když bylo vše hotovo vytáhl jsem z Verči dýku.