Upíři deníky po mém✅

5.

Jela jsem svým autem, když mi přes cestu přeběhla černá kočka a já nabourala do jediného stromu co tam byl, hned jsem vylezla z auta a pak jsem jen viděla černo a omdlela jsem. Když jsem se probudila, byla jsem v kleci a vedle mě byla nějaká blondýnka a plakala, já jsem zkusila tu klec otevřít, ale bohužel to nešlo  pak mě ta holka řekla ,,Je to zbytečné nejde to" okamžitě jsem ji poznala ,,Rebeko!" vykřikla jsem, ona se otočila a objala mě štěstím, v tu přišel nějakej chlap a dal nám nějaké jídlo, bylo plné železníku hned jsme ho vyplivly a já zařvala ,,Ty blbče!" on se jen zasmál a odešel, já jsem pořád nemohla dýchat, Rebeka mě silně objímala strachy a já ji jen hladila po vlasech a říkala jsem ji ,,Neboj Rebeko, už nás hledají neboj" měla jsem pravdu, v ten samí den přišel Klaus k tomu domu, kde jsme byli a ptal se ,,Jsou tu Rebeka a Verča?  Jsou to moje sestry", jak mile řekl moje jméno zahřálo mě to u srdce a pak když řekl sestry, tak to ještě víc a ukáplo mi pár slz.