Odešla jsem jsi pro jednu dobrou mučící věcičku, byl to takový kolík, akorát že byl dlouhý jak normální nůž a špičatý jak oštěp, zabodla jsem mu ho hned vedle srdce, stačil by centimetr a je po něm zakřičel bolestí a z úst mu vyteklo trochu krve.
V: ,,C c c, kdo pak nám tu jde do kytek, já nepřestanu dokud mi neřekneš, kde jsou ostatní, víš o tom že Mikealovi a Silesovi na tobě nezáleží, jsi pro ně jen přítěž, budou rádi když tě zabiju a nechám hnít jako prašivou mrtvolu"
L: ,,Tak mě zabij, ale pro mě už není cesty zpět, oni drží moji rodinu a chtějí ji zabít, takže moje rodina zemře a já sní a mrzí mě to nechtěl jsem, ale pro rodinu udělám cokoliv" a zakašlal krev, ale uhnul pohledema ta krev dopadla na zem a pokračoval ,,Tak sbohem, ale když říkám, že mi to je líto tak říkám pravdu" a zavřel oči a čekal na smrt.
V: ,,Jestli mi lžeš jsi mtvej" a osvobodila ho a pak mu dala krev a ještě řekla ,,Teď je zachráníme a spolu s nimi i tvoji rodinu, protože i pro mě je rodina vším" a podala jsem mu ruku a řekla ,,Přátelé?"
L: ,,Ty... Ty se chceš přátelit s někým, kdo zajal tvojí rodinu a ještě mu uvěříš, že je nevinný?"
V: ,,Když jde o rodinu, tak ti věřím" a znovu jsem pohnula rukou aby to přijal.
Pak se tedy odhodlal a přijal a řekl ,,Tak fajn přátelé" a oba se usmáli.
ČTEŠ
Upíři deníky po mém✅
RandomPříběh, jak by podle mé představy fungovaly Upíří deníky. Za cover děkuji RandomAlien51
