Upíři deníky po mém✅

34.

Pohled Verči:

Odcházela jsem od toho místa, kde jsme se dostali zpět do svých těl tekli mi slzy, protože Klaus zase myslel na sebe. Nachvíli jsem se ještě otočila na Klause, když v tu mě někdo bodl dýkou, u mě trvá chvilku delé než jakože umřu, takže jsem ještě slyšela jak ten dotyčný řekl ,,Tak když je vše zase jako před tím, tak se vrátíme zase zpět ke starým kolejím" a pak už byla jen tma. Probudila jsem se v bílé místnosti taky, vypadalo to jako místnost z blázince, ale nebyla jsem svázaná tím jak normalně svazují blázny, slyšela jsem křik a prošení o trochu krve. Přemýšlela jsem nad tím a pak mě došlo že jsem v takové budově lovců kde zavírají upíry a nechávájí je bez krve dokud nezemřou. Akorát že já jsem hybrid takže logicky nezemřu na nedostatek lidské krve jako obyčejní upíři. Několik dní uběhlo, možná i uběhlo několik měsiců, nemůžu to vědět protže nevím kolik je hodin nebo ani nevím jestli je den nebo noc. Nikdo ke mě nechodil což bylo velmi zvláštní, protože by měli přece kontrolovat zda tedy jako umírám asi jsou to nějací amatéři. Po několika dalších dnech ke mě přišli dva chlapy a něčím mě uspali, probudila jsem se v posteli, bylo to velmi zvláštní pak když jsem se vedle sebe zhrozila jsem se protože vedle mě ležel Mikeal a vypadalo to že byl nahý, naštěstí byl od půlky hrudníku přikrytý.