Upíři deníky po mém✅

21.

Cítila jsem hněv a smutek, pak přišel Marcel, tak jsem ho chytla pod krkem a řekla ,,Co chceš!?" On ani nemohl dýchat, pustila jsem ho a on sotva stál, ale nebylo to tím, že bych ho držela pevně pak se nadechl a řekl  ,,Umírám, tohle jsou asi moje posledních  slova" a ještě řekl  ,,Mrzí mě, co se stalo" a pak spadl na zemi, hned jsem zpozorovala to moje kousnutí. Kousla jsem se do zápěstí a dala mu napít svojí krve a on omdlel. Z a pár hodin se probral a šel ke Klausovi ,,Díky Klausi" on se na něj ani nepodíval a řekl ,,Já to nebyl" otočil se na mě s nevěříčným pohledem a já se usmála a řekla  ,,Ano já tě záchránila". Zeptal se mě ,,Proč?". Řekla jsem ,,No dala by se ta záchrana brát, jako omluva za to jak jsem tě tahala za nos"  a  on mi ještě řekl ,,Jo a pamatuju jsi jak jsem řekl, že mě to mrzí a taky jsem nemohl uvěřit, že tě Klaus vážně proklál" a já řekla ,,No i v bratrovi se můžeš zmílit a připrav nějaké vysvětleni ať  ti věří i ostatní" a rozešla jsem se do svého pokoje, jelikož už jsme byli v Mikealsonské vile, ale nešla jsem dál a zůstala na schodech protože jsem uslyšela rozhovor  Klause, Rebeky a pak přišel i Eliáš a Eliáš se zeptal  Klause ,,Proč jsi ji proklál bratře?" Klaus hodil svoji skleničku do ohně a řekl ,,Mrzí mě to, ale musel jsem, aby ve mě neměla tolik důvěry, protože by se zase Siles změnil na mě a pak by ji zase probodl a ona by zase mohla odejít, ale teď ví, že jsem toho schopný a rovnou půjde sem jsi to rovnou ověřit, ano vím že mě teď nenávidí, ale za tu cenu to stálo" když to říkal začala jsem brečet, ale řekla jsem si, že budu dělat jakože nic.