Upíři deníky po mém✅

58.

Pohled Marcela:

Byl jsem tak rád, že je teď už všechno vpořádku, ale tušil jsem že bude problém se Stefanem, Rebekou a Eliášem, ale doufal jsem že jsou v pořádku, hlavně mě ale zajímala Rebeka, totiž já ji miluju poprvé jsem jsi to přiznal a chtěl ji to říct, ale nebyla příležitost a když je pryč, ale zpět do reality, dojel jsem před svůj dům se svojí sestrou a zase jsme v New Orleans, všichni jsou už v Mystic-Falls, ale já jsem se sestrou rozhodl vrátit se, když jsem dojeli tak jsme si všimli vykopnutých dveří, rozeběhli jsem se dovnitř, když jsme doběhli všichni moji upíří byli buď mrtvý a nebo silně krváceli a nebo měli v srdci kolík a nebo byli bez hlavy, ale to co jsem uviděl bylo ještě horší, všechny je totiž zabili oni,  Stefan Salvatore,  Rebeka a Eliáš Mikealsonovy, zalapal jsem po dechu, když se k nám všichni tři otočili a jejich oči byli rudší než krev než cokoliv a ty žíly pod očima byli černé, byli černější než uhlí nebo když má někdo černé oči, tak mnohem víc, nikdo z nich se ani nehnul jen Rebeka se posunula a začala se smát, nebyl to smích, bylo to spíš kašlání a smích smála se totiž s plnou pusou krve pak se přidal i Eliáš a Stefan, já a sestra jsem se ani nehnuli pak někdo zařval ,,TICHO!!!" Hned se přestali smát, ale usmáli se, takže jim krev vytékala z úst a bylo to opravdu děsivé a nechutné, ale to nebylo důležité, důležité bylo, že pak ze stínu vyšli Mikeal a Siles a řekli na ráz ,,Tak co chyběli jsme vám?"  Ucítil jsem strašlivou bolest v noze, měl jsem tam šipku napuštěnou železníkem, ale moji sestru trefili do krku, takže hned omdlela a padla k zemi, já jsem zasyčel a padl k zemi, ještě než jsem omdlel jsem řekl ,,My vás zastavíme" pak jsem omdlel.