Upíři deníky po mém✅

52.

Pohled Verči:

Dojeli jsme autem k vile Marcela vlezli jsme dovnitř, hned jsme měli u srdce dýky a pak nějaká žena scházela schody, byla to asi Marcelova sestra a tak jsem řekla ,,Julie" hned řekla ,,Propusť te je" a hned tak učinili. Došla jsem k ní a objala ji a ona ,,Kde je můj bratr Marcel?" Já řekla ,,Unesli ho stejně jako všechny Mikealsony, teda živé a pak bratry Salvatory a další lidi, přišla jsme sem pro pár upírů, ať máme šanci je zachránit, prý tedy podle slov našeho lovce" otočila jsem se na něj ,,Jsou hlídáni vlkodlaky a upíry a poslední vlna, jsou čarodějky. Hele musíme jim pomoct nebo zemřou" a ona ,,Jak víš, že už nejsou mrtvý?" A já ,,Nevím, citím to zkrátka náš lo..." nedořekla jsem, protože za mými zády bylo řečeno ,,Jsem Jack, moje jméno je Jack" nijak jsem na to nereagovala a řekla ,,No takže Jack je tam vlastně zavřel, ale prý to udělal pro svoji rodinu, ale pokud lže sama ho vysaju až zněj nebude kapat ani jedna kapka krve, ale nejdřív ho nechám vyhladovět ať mě nepostihne kletba lovce tak pomůžeš nám, puč nám pár upírů a my..." zase mě přerušil někdo, ale tentokrát Julie ,,Půjdeme všichni, znám i pár čarodějek, dostaneme je ven a to do jednoho a nikoho za sebou nenecháme žít, teda pokud tedy náš lovec Jack neřekne, tyhle ne je to má rodina, jinak všechny co po nás půjdou jsou mrtvý a teď jsi pojďte odpočinout po té dlouhé cestě, musíme vymyslet plán, jelikož váš asi skončil u toho získat upíry že?" Poté jsem přikývla a řekla ,,Díky, ale každý každému kryje záda, nechci víc mrtvol než bude potřeba, teda jako od nás mrtvol od nich ať umřou všichni, ale od nás co nejmíň." Přikývla a ukázala všem pokoje, ale já jsem nespala, přemýšlela jsem zda žijí a zda mě Marcel pak neukřižuje za pár jeho mrtvých upírů a snad mě neukřižuje Klaus, že nám to trvalo tak dlouho pak jsem se uchechtla spokojeně usnula.