Upíři deníky po mém✅

42.

Pohled Verči:

Když jsme se dosmály, tak jsem jsi nalila burbon a sedla jsi na gauči a začala přemýšlet v nose jsem měla stále ten pach toho upíra, jako bych ho znala, ale nevím kdo to je. Seděla jsem tam, jak kdyby tam nikdo nebyl, můj mozek šrotoval jak parní stroj a ne a ne přijít na odpověď, nemohl to být nikdo z nás a pak mě došlo Mikeal a Siles ti jsou vždycky odpověď na všechno. Vyskočila jsem a řekla ,,No jasně" skoro jsem to zařvala, všichni se na mě dívali jak vyvorané myši a Elena se pak řekla ,,Ty ses už nesmála, mě to nedošlo." Já jsem jí řekla ,,No už jsem se dosmála a už možná vím kdo to mohl být" a ona ,,Kdo?"  Já řekla ,,Někdo od Mikeala a Silese, mohl to být upír právě od nich neviděla jsi jak vypadal?" Ona ,,No do obličeje jsem mu neviděla, bylo to rychlé" a já ,,Dobře" a pokračovala jsem ,,Vždyť Mikeal a Siles nic nepodnikli, co když tohle je jejich další plán" a ona ,,Třeba, ale co když to byl ovládnutý upír třeba od Marcela?" Já odpověděla ,,No to nemůže, Marcel je přece v New Orleans a Mikeal a Siles jsou tady ne?"  A ona řekla ,,No my ani nevíme, kde jsou" a já ,,Co jak nevíme, tak to je víc zamotanější, tak v tom případě, to mohl být kdokoliv, jak já je nenávidím" a ostatní řekli ,,To my taky."