Upíři deníky po mém✅

67.

Pohled Verči:

Snažili jsme se vymyslet nějaký plán, ale vůbec nám to nešlo, ale nápady byli, ale neuskutečňující, prostě to nešlo a to mě štvalo, nejvíc že to nejde a ani kouzla, co jsme hledali, ale nic jsme nenašli co by pomohlo Rebeku, Eliáše a Stefana dostat sem, protože je prý New Orleans celé hlídané což se nám nehodí , ale vůbec nehodí ani burbon nepomáhá, když všichni přemýšleli tak Klaus práskl do stolu a zařval ,,DO HÁJE TOHLE NEMÁ SMYSL!!" Všichni jsme se na něj podívali a rozesmáli sem, protože měl zrovna v ruce sklenici s burbonem, takže ten burbon skončil na něm.

Po 10 minutách:

Pohled Klause:

Uběhlo 10 minut a jejich smích furt neutichal, taky jsem se chvilku smál, ale oni nepřestávali a já jsem jenom řekl ,,Hele už se uklidníme, protože smích nám nepomůže a ještě k tomu Mikeal a Siles mohou zaútočit každou vteřinou."

Mezitím v New Orleans:

Pohled Mikeala:

Chtěl jsem něco říct, ale než jsem to stihl tak mě Siles políbil... On on mě líbá, vytřeštil jsem oči a jen se díval na Silese, ten se pak po pár vteřinách odtáhl a zvedl se a utekl.  Ještě dalších dobrých 5 minut jsem se díval na dveře, zda se nevrátí, ale bohužel se nevrátil a já jsem zatoužil aby se to stalo zas, aby mě znova políbil.

Pohled Silese:

Co jsem to udělal! Já ho políbil!  No ale nebylo to tak špatné.  Ne ne ne dost dost!  ,,Ne Nene kurv!"  Ani jsem  nedořekl nadávku a už jsem měl pěst v zrcadle a samozřejmě zrcadlo na tisíce kousíčků pak mě došlo, on mě nenávidí když jsem si uvědomil, co všechno jsem tím ztratil moje sebekontrola nevydržela nápor a já sjel po zdi až na zem, nechal jsem moje emoce které jsem jsi tak kontroloval vyjít na povrch a s hlasitým brekem jsem tam seděl dalších několik minut ne-li hodin.