Upíři deníky po mém✅

37.

O rok a půl později:

Byla jsem unavená,  jelikož mě Faust stále mučil. Jednou přišel ten upír  a před Fausta hodil nějakou mrtvolu, když dopadla na zem, tak hlava té mrtvoly se odkutálela opodál. Faust spadl na kolena a řekl ,,Vy zrádci! Chtěl jsem ji živou!" a upír se zlověstně zasmál a řekl ,,Řekl jsi Mikealovi a Silesovi, že chceš svoji sestru, ale neřekl si jestli mrtvou nebo živou, je to tvoje vina" a pak upír odešel. Faust v slzách seděl vedle té mrtvoly a já se ho zeptala ,,To jsi jim vážně věřil?" On se na mě podíval a řekl ,,Ano" a já ,,Jak se jmenovala tvá sestra?" Odpoveděl ,,Anna, Anna Vozábková" a Anna se úplně zasekla a řekla ,,Ty jsi Faust Andrej Vozábka?" On přikývl a ona řekla ,,To není tvoje sestra, ale já jsem" řekla a měla v očích slzy.On jedním svým pohledem zničil její klec, objali se a ona se na mě podívala a řekla ,,Pusť i Verčuů a on zničil i moji klec a Anna mě objala a řekla ,,Nemáme kam jít, pomůžeš nám prosím" a já se usmála a řekla ,,Pojď te za mnou" a dovedla jsem je do hezkého domu a tam jim dala na mě telefonní číslo a taky adresu kde bydlím, Faust se mě pak ještě zeptal ,,Proč jsi mě nezabila, když jsi mohla? A taky proč jses mě zastala a pak jsi to schytala za mě?" Já mu odpověděla ,,Přátelé si pomáhají" a s úsměvem jsem odešla. Našla jsem jsi nějaké auto  a zamíříla jsem jsi to rovnou k Salvatorům, ale nikdo tam nebyl tak jsem zamířila k vile, ale tam taky nikdo a pak jsem jela kolem hřbitova, tam jsem je uviděla tak jsem vystoupila a šla k nim. Stáli u nějakého hrobu myslela jsem, že někdo zemřel Eleně, ale ten hrob byl můj a Klaus tam říkal ,,Zde leží Veronika Mikealsonová sestra,kamarádka a láska" všem tekli slzy, Klaus se pak zamračil a hodil svojí sklenicí o strom, Rebeka ho okřikla ,,Proč!?" On řekl ,,Je to moje vina, protože Verča už je asi mrtvá a zahrabaná a já za to můžu, kdybych nemyslel jen na sebe, byla by tady" a já už jsem to nevydržela a řekla ,,Hele jako já pořád žiju." Klaus se zarazil a podíval se na mě a já slyšela, jak mu buší srdce, jak o závod než jsem stačila zareagovat už mě objímal a to hodně silně a řekl ,,Je mi to líto"a já ,,To nebyla jen tvá chyba, ale i moje."Objala jsem ho silněji a on nachvilku ztratil dech a pak jsem dostal vášnivý polibek od Damona, pak bylo rodinné objetí a silné a všichni plakali, ale štěstím a Elena mě málem udusila měla fakt velký stisk větší něž  Klaus a já. Na všechny jsem se usmívala a vyprávěla jim, co se stalo, že mi chyběli a pak jsme se všichni smáli popíjeli burbon a já byla ráda, že vše dobře dopadlo.