S Nickem jsme se drželi za ruce a procházeli se městem. Já jsem obdivovala ten krásný snubní prsten na mé levé ruce, který se krásně třpytil díky paprskům ze slunce.
"Je krásný." obdivovala jsem ho. "Mám prostě dobrý vkus, že?" uchechtl se Nick. "Uhm." přikývla jsem a zasmála se přitom.
"Kde bude svatba?" zeptal se mě. "Nevím, tys mě požádal o ruku." zakroutila jsem hlavou. Nechápu, jak ho to napadlo... Já se nad tím ani nezamyslela...
"Nepřemýšlel jsem o tom." zamyslel se. "Šéfka nám něco zařídí." mávla jsem rukou.
"Volali jste mě?" objevila se za našimi zády. "Vy jste všude." uchechtla jsem se.
"Samozřejmě. Mám domluvenou svatbu v jednom krásným kostele na kraji města, bude vás oddávat můj přítel, je v tom zběhlý." zasmála se Šéfka.
"To jste to zařídila docela rychle." zčervenala jsem. "Samozřejmě." řekla hrdě. "Svatba se bude pořádat za měsíc 15." Ťukala si něco do svého tabletu a opravdu šlo vidět, jak moc natěšená je na svatbu..
"Tak-le-ychle?!" vykoktala jsem. "Problém?" naklonila Šéfka hlavu. "Vůbec." povzdychla jsem si. Nečekala jsem, že to zařídí takhle rychle. Doufám, že vše proběhne, jak má, nechtěla bych mít svatební šaty od krve.
"Tak já mizím!" řekl Šéfka a zmizela ve stínu budovy, aniž by to někdo viděl.
"Je neuvěřitelná." podotkla jsem. "Uhm, to je." uznal Nick. "Zapadá slunce, měli bychom se vrátit." koukla jsem se na západ slunce, který je tady vždy tak krásný.
"Uhm." přikývl Nick. Když jsme se vrátili ihned na nás vběhla Jessie a objala mě.
"Tak moooooc vám to přejuuu." byla štěstím bez sebe.
"Jak to víš?" zaskočila jsem se.
"Mikrofony." ukázala na moje ucho, kde jsem pořád měla ten mikrofon, jo, vůbec mi nedošlo že ho tam pořád mám, nijak mi to tam nepřekáží.
"Aha." povzdychla jsem si.
"Co vzdycháš?" koukl se na mě Nick.
"Ne, já jen... Chtěla jsem to říct sama. Ale to nevadí, jsem šťastná." usmála jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
