"Trošku." uchechtla jsem se a zase se narovnala. "Chodíš tu do školy?" "Uhm." přikývla. "Mám ráda toto místo, pořád sem chodím, je tu krásný výhled." usmála se na mě a sedla si ke stromu.
"Jo, to je, taky sem často chodím." oplatila jsem ji úsměv a sedla si vedle ní.
"Bydlíš tady?" usmála se na mě. "Ano, nedávno jsem se sem přestěhovala." uchechtla jsem se. "Co ty?" "Já už tu jsem dlouho. I tu pracuješ?" "Ne, pracuji ve vedlejším městě, žiji tu s matkou, která je nemocná." po této větě sebou škubla.
"Děje se něco?" přivřela jsem oči. "Ne, vůbec." uchechtla se. "Já tu žiji s otcem a matkou, jsme tu kolem 2 let, chodím tady na střední školu." "Aha." usmála jsem se.
"Mimochodem, prý tu je někde nějaká Asociace, nevíš o ní něco?" zeptala se mě na otázku. "Ne, co to je?" mávla jsem rukou.
"Už půjdu, musím něco zařídit." zamávala jsem ji a otočila jsem se k ní zády. Jakmile jsem to ale udělala, vytáhla zpod sukni nůž a zamířila mi ho do zad, přesně do místa, kde je srdce. Já jsem se skrčila a podrazila ji nohy.
"Jak jsi-" vykoktala, když jsem na ni skočila a začala ji škrtit. "Tento kopec je prudký, na obyčejnou školačku by to byla dřina a musela by se minimálně ušpinit. První chyba."
"Není možný, abych si tě nevšimla a neslyšela tvé kroky. Druhá chyba. Po mé větě "Pracuji ve vedlejším městě a žiji s matkou." jsi sebou škubla, čímž jsi si v tu chvíli nebyla jistá, jestli to jsem já. Třetí chyba. Zmínka o Asociaci? čtvrtá chyba. Upřímně by mi stačil ta první chyba, abych poznala, že jsi zabiják. Ale opravdu poslat na mě někoho takového? Si ze mě dělají srandu, ne?" zasmála jsem se a na jejím obličeji se objevil zesměšněný obličej.
"Dělej něco zajímavějšího děcko, tímhle tempem to nikam nedotáhneš." nechala jsem ji a opět se k ní otočila zády.
Ale ona se nevzdala a opět se se zabijáckým pohledem postavila s pistolí v ruce, kterou odněkud vytáhla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
