Opatrně jsem zatáhla za kliku a otevřela dveře, za kterými se nacházel Mikoto. "Už jsi se najedla?" "Uhm." znervozněla jsem, jelikož jsem si vzpomněla na to, co jsem mu včera říkala...
"Hele, říkala jsi, že nemáš jméno, viď?" naklonil hlavu a já přikývla.
"Nechceš se jmenovat Jessie?" "Proč Jessie?" zaskočila jsem se. "Jmenovala se tak moje jedná známá. Ale umřela. A ty mi jí strašně připomínáš." usmál se.
"Ano." zčervenala jsem, ale najednou si uvědomila, že vlastně ani nevím, prčo tu jsem a kde to jsem.
"Proč jsi mě sem přivedl?" "Umíš dobře na počítačích, ne?" "Jsem v tom trochu zběhlá." stiskla jsem pěsti, protože se za to celý život nenávidím. Kvli tomu vše začalo..
"Uklidni se, už tě nikomu nedáme." pohladil mě po vlasech a já jsem konečně zvedla hlavu a koukla jsem se mu do očí.
"Nebo k nim chceš znovu? K těm, kteří tě bijí?" "Nikdy." zakroutila jsem hlavou.
"Dobře, tak pojď se mnou." chytil mě za ruku a táhl do výtahu, kde zmáčkl čudlík a my jsme se dostali do čtvrtého patra.
Dveře se rozevřeli a přede mnou se objevila zakulacená skleněná místnost s poličkama, gaučema, kobercem a stolem, za kterým seděla půvabná dáma s modrými vlasy.
"Zdravím tě v naší Asociaci, víš, proč tu jsi?" "Ne." zakroutila jsem hlavou.
"Aha, vše ti vysvětlím. Něco jsem si o tobě zjistila. Jako malá jsi byla prodána svou mámou za velkou částku a od té doby jsi pracovala jako otrok už u 4 různých mužů. Dohromady jsi byla otrokem minimálně 10 let." shrnula mou minulost, kterou četla v nějakých dokumentech.
"Ano." přikývla jsem. "Poté objevili tvůj skrytý talent na počítače, který byl velmi rozsáhlý. Rychle ses na nich učila, proto tě k tomu začali využívat." "Ano." přikyvovala jsem.
"Jsi na počítače dobrá?" "Nejspíše." šmikla jsem rameny. "Položím ti teď otázku. Chceš být má podřízená?" uchechtla se.
"Co by to obnášelo?" "Tvoje znalosti počítačů a dostala bys doživotní ochranu, měla svobodu, jídlo, pití a místo, kterýmu můžeš říkat domov." uchechtla se.
Ani přemýšlet o tom nemůžu, je to až moc jednostranné..
"Jestli bych mohla." řekla jsme se slzy na krajíčku. "Bude mi potěšením, jmenuju se Sasha, říkej mi Šéfka." podala mi ruku.
Já se ji chytila a řekla "Jessie." přičemž se na mě Mikoto uchechtl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já vím, jsem strašná, vím, že jsem měla včera vydat díl, ale jaksi se vše zkomplikovalo, jela jsem domů o 5 hodin později kolem desátý a opravdu jsem byla už unavená, takže jsem na díl úplně zapomněla, proto ho tu máte dneska dříve a delší :D Zatím Bye, Bye
