Potomci - Syn

24. Kapitola - Amor fati

Amor fati - Osudová láska

Ben měl školu a já se vracela ze své poslední hodiny, když jsem před naším bytem našla sedět Terry.

„Ahoj. Co tu děláš?" zeptala jsem se, když jsem vytahovala klíče z kabelky a zasunovala ten správný do zámku.

„Chtěla jsem s tebou mluvit." Špitla Terry opatrně a potichu, což mě donutilo na ni kouknout a zjistit, že ji něco trápí.

„Tak s chutí do toho." Otevřela jsem dveře a pokynula své kamarádce, aby si sedla a začala mluvit.

„Jde o Martyho."

„Něco je špatně?" lekla jsem se.

Terry se okamžitě usmála, aby mě uklidnila a zakývala hlavou. „Vlastně ani ne. Všechno je v pořádku. Až moc v pořádku."

„Jak muže být něco až moc v pořádku?"

„Víš, celý život jsem se koukala na úžasný vztah mých rodičů. Ale nikdy bych neřekla, že ten vztah byl dokonalý. Sem tam se pohádali, sem tam to zaskřípalo, ale vždycky se milovali."

„Nevěřím v dokonalost, Terry." Upozornila jsem ji opatrně.

„Ani já. Proto mě děsí to, co máme s Martym. Ten, kdo vstane první, udělá snídani a vzbudí druhého. Když má Marty čas, doprovodí mě do práce. Sám pak jde po svých záležitostech, každopádně moje povinnosti jsou na prvním místě. Večeři udělá ten, kdo se první vrátí domů a v mezičase poklidí. Při večeři si povídáme a sdílíme pocity ohledně uplynulého dne. Po romantické večeři ... však víš ... a po tom jen ležíme v posteli, nalepený na sebe. Někdy mlčíme, jindy si povídáme, každopádně vždy usneme v náručí toho druhého. Když máme volno, tak jezdíme na výlety, nebo plánujeme další program. Vždycky se ale skvěle bavíme a nedokážu ani říct, jak moc ho miluju."

„A tvůj problém je ..." Pokusila jsem se Terry trošku popohnat k tématu, protože se zdálo, že se zasekla.

„Jestli se něco stane, zničí mě to." Vzlykla Terry a po tváři se jí začaly kutálet slzy.

Chápala jsem ji. Přistoupila jsem k Terry sedící na židli a klekla jsem tak, abych jí viděla do očí. „Nepopřu, že mám dost podobný problém. I já jsem vyděšená ze svého vztahu s Benem. Ale musíme se zamyslet nad jednou věcí. Když je nám s našimi muži dobře, proč by to mělo být špatné? Jednou o tom se mnou mluvila teta a došla jsem k jednomu jinému závěru. Ať se v budoucnu stane cokoliv, chci si chvíle s Benem užít, jak jen to jde. A pokud se něco stane, postavím se k tomu čelem. Nemá cenu lámat si hlavu nad něčím, co není a co možná ani nebude. Chápeš, co chci říct?"

„Asi ano. Ale já jsem ...."

Nemohla najít ta správná slova, proto jsem jí půjčila svá. „Zamilovaná? Nebo snad vyděšená z citů, které k němu cítíš?" To poslední byl rozhodně můj problém, který jsem ale chtěla každým dnem s Benem odstranit.

Usmála se na mě a já poznala, že je část krize zažehnána. „Asi jsem jen zpanikařila, co?"

Neodpověděla jsem, protože jsem cítila, že mi stále něco neříká.

Terry sklopila oči na zem a já věděla, že se chystá říct pravý důvod, proč se jejich vztahu tak lekla.

„Mluvili jsme se Martym o rodině. Vím, že to zní strašidelně, protože jsme oba mladí, ale na druhou stranu, mladší už nebudeme. Já dodělám dálkově školu a práci mám jistou. Dohodli jsme se, že počkáme, až bude mít Marty titul a práci, což bude za chvilku."

Musela jsem párkrát zamrkat, abych si byla jistý, že se mi nic nezdá. „Vy chcete rodinu?" Záměrně jsem se vyhnula ostrému tonu a otázce, jestli si je vědoma toho, co nás ještě čeká.

„Ano, chtěla bych domek s muškáty v oknech a hromadu dětí." Slzy smáčely tvář mé kamarádky.

„V čem je problém? Marty je chce taky, ne?"

„Jde o tu dokonalost. Já tomu nevěřím a bojím se, že se něco zvrtne."

Věděla jsem, o čem mluví. Přesně jsem rozuměla jejím emocím.

„Ty se nebojíš dokonalosti vašeho vztahu. Ty se bojíš toho definitivního závazku. Terry, s Martym založíte rodinu a budete žít tak, jak si zasloužíte. A pokud se něco pokazí, podíváte se problémům do očí. A vyřešíte to. Protože i od toho vztahy jsou." Povzbudivě jsem se usmála a jak se ukázalo, pomohlo to.

„Děkuju." Terry se uklidnila a otřela si slzy. „Prostě jsem to jen někomu musela říct."

„Za mnou můžeš přijít kdykoliv budeš chtít."

Ještě chvilku jsme se bavili o holčičích věcech, ale nakonec jsem zůstala sama.

Terry mi vyprávěla o vztahu s Martym a já jsem seděla na posteli a přemýšlela o svém vztahu s Benem.

Nemůžu popřít, že Ben je jedním z nejlepších lidí, které jsme potkala, ale také nemůžou popřít fakt, že se mezi nás postavila celá ta zvrácená situace, které čelíme. Ben vyhlásil válku Radě a já tomu idiotovi, který je mnou posedlý. Navíc jsme se zasekli na jednom místě, z kterého nemůžeme najít cestu ven. Prostě jen sedíme a snažíme se přijít na všechny odpovědi. Ale takhle to přece nejde.

„Jsi v pořádku?" z mého zamyšlení mě vyvede Benův hlas.

Během mé meditační chvilky jsem ani nepostřehla jeho příchod.

„Ano." Pokusila jsem se o úsměv, ale věděla jsem, že Ben může hmatatelně cítit moje emoce, takže přetvářka je zbytečná.

Ben se svalil na postel vedle mě. „Tak povídej."

Pro Martyho fyzické i duševní zdraví jsem Benovi neřekla o návštěvě jeho sestry nebo o tom, že chce založit rodinu. „Mám zlý pocit, že se všechno sype."

„Nechápu tě." Koukal na mě ustaraně a já musela cuknout pohledem, protože jeho oči mi koukaly až do duše.

„Zdá se mi, že žijeme vedle sebe a ne spolu. Zdá se mi, že na nás padá celá tahle „zachraň-svět" situace. Bojím se, že ztrácím rodinu, že ztrácím tebe."

V mžiku jsem byla vtažena do Benovy náruče. „Ženská bláznivá. Mě přece nemůžeš ztratit. Nikdy." To mě trošku uklidnilo. „Neříkám, že už toho všeho nemám plný zuby, ale zvládneme to. Slibuju."

„Tohle neslibuj. Prosím." Pohled mi zamlžily slzy, protože jsem věděla, že jeden z nás to nezvládne a já jsem se modlila, aby byl Ben v pořádku. Kdykoliv bych svůj život vyměnila za ten jeho.

Ben mě nepouštěl a já za to byla ráda. „Jsem poslední dobou velká plačka, co?"

„Plačka?" zasmál se. „Zlato, jde po tobě nějaký magor, jsi legendou mezi potomky, máš je všechny zachránit a nesmíš při tom ztratit kontakt s lidským světem. Jsi ta nestatečnější osoba, kterou znám."

A v Benově náruči, v naší posteli jsem se v tu chvíli cítila neporazitelně.

Jenže to netrvalo dlouho.