Potomci - Syn

29. Kapitola - Status moriendi

Status moriendi – Stav blížící se smrti

Stála jsem nad Benem a sledovala, jak se mu zavřely oči.

Odkudsi se vyřítila Terry a skočila k bratrovi. Nevěnovala mi sebemenší pozornost. Vzala jeho hlavu do dlaní a položila si ji do klína. S pláčem v hlase na Bena promlouvala, ale marně. Dokonce mu přiložila prsty na krk, aby vyzkoušela, zda neucítí jeho tep. Nakonec bolestně vykřikla a propukla v hysterický pláč.

Adam mezi tím přešel na podium a jeho radost naplňovala celou halu.

„Dočkali jsme se. Stojíme před naprosto novu dobou. Ředitel je mrtvý a jeho syn zemřel rukou Dcery. Dokázal jsem spoutat démony a podmanit si nejvyšší orgán potomků, Radu. Povedu vás s pevnou vůlí k nejlepším zítřkům. Má drahá, prosím, připoj se ke mně."

Rozešla jsem se směrem k Adamovi a cestou míjela potomky, kteří nemohli věřit vlastním očím.

Bylo dobojováno. V hale ležel nespočet mrtvých potomků. Těla se válela jedno přes druhé v hromádkách popelu a kovový zápach krve naplňoval místnost.

Zbylí démoni se dmuli pýchou a sledovali svého Pána, jak na mě čekal.

Došla jsem k Adamovi a postavila jsem se čelem k potomkům i démonům po jeho boku. Adam mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě majetnicky blíž k sobě.

„Stojíme tu před vámi a nabízíme vám budoucnost. Poklekněte a ukažte mně a mé královně vaši oddanost."

Démoni poklekli jako jeden. Padli na kolena a vydali tak jednu dunivou ránu, která se rozléhala halou a zabodávala se do uší všech, kteří do teď nestrávili smrt a utrpění kolem sebe.

Potomek po potomku padal na kolena. Některým to šlo lehce, protože ani nezaváhali. Jiným to pár sekund trvalo. Ale i ti nakonec klekli, ačkoliv se slzami v očích. Stovky zlomených potomků klečely na zemi, kterou smáčela krev jejich rodiny, přátel.

Stát zůstaly jen čtyři osoby – Dave, Julia, Marty a paní Michaelová. Benova matka stála nad svým synem a pomáhala své dceři, aby vstala a ukázala tak, že ani ona se nepodřídí bláznivému fanatikovi.

Terry se nejistě postavila na vrtkavé nohy. Její přátelé přešli až k ní. Marty jí otřel slzy, ačkoliv sám jich měl na tváři dost. Až tehdy Terry promluvila.

„Nikdy. Můj otec a bratr se stanou symbolem tvé kruté vraždy desítek potomků. Nikdy se nenechám vést vrahem a zrádcem praotců, v tvém případě otcem." Nebojácně se postavila Adamovi a svoji rodinu a přátele měla během každého slova kolem sebe.

Adam se vznášel na pomyslném obláčku svého vítězství vysoko nad námi, proto ho pět potenciálních mrtvol nijak nevyvedlo z konceptu.

Na dva kroky ode mě poodešel a začal si sundávat sako a košili. Obě části obleku pak odhodil na zem. Pětice odvážných na něj koukala se zhnusenou grimasou na obličeji a čekala, co se bude dít dál.

To, co Adam udělal, nikdo nečekal.

Jako první jsem mohla vidět, jak se dvě jizvy na jeho zádech rozevřely a jeho křídla vyšla na světlo.

O tělo se mi otřela lavina šoku a údivu, ačkoliv můj vlastní šok tkvěl v něčem naprosto jiném, než jen v pohledu na křídla.

Adamova křídla měla tu nejčernější barvu, kterou jsem měla možnost během svého života spatřit. Jak se zdálo, barva křídel nebyla ani zdaleka dědičná.