Potomci - Syn

26. Kapitola - Morituri te salutant

Morituri te salutant - Jdoucí na smrt tě zdraví

Na střeše knihovny, jako kdyby se čas zastavil. Stáli jsme na okraji budovy a koukali na bojiště, kde zůstane jeden z nás, nebo také oba. Konec mi byl poměrně jasně známý. Mezi rozpadlými těly démonů zůstane i naše láska a budoucnost. A právě myšlenka na Bena a naši nenaplněnou budoucnost mě donutila vyslovit slova, která jsem v sobě dusila dlouhé měsíce.

„Miluju tě." Zašeptala jsem s pohledem stále upřeným na koncertní halu.

Ben se napjal v okamžiku, kdy si uvědomil moje slova, která jsem nahlas nikdy neřekla. Čekala jsem pozitivní reakci, ale to jsem se přepočítala.

„Už to znovu neříkej." Vyplivl na mě naštvaně a mě tak sebral vítr z plachet. Otevřela jsem mu poprvé své srdce a tohle jsem nečekala. „Nechci, abys mi to řekla s hlavou pod pistolí."

„Bene, ale já tě opravdu miluju." Odvrátila jsem pohled od haly a koukla jsem se Benovi do očí.

Něha v jeho očích mě odzbrojila. „Já vím, lásko. Vím to celou dobu. Ale nechci, abys mi to říkala, jako by ses se mnou loučila."

„To jsem neudělala."

„Ale ano. Je to tvůj způsob, jak se se mnou rozloučit. Koukáš se před sebe na místo, kde chceš položit život za nás všechny. Uvědom si ale, že nejsi kamikadze."

Prokoukl mě. Nemohla jsem říct ani slovo. Proto jsem pokračovala v mlčení.

Ale Ben měl ještě něco na srdci. „Niky, já tě nemůžu ztratit. Prostě to nejde."

„Bene, v té hale je krysa, která může za hromadu mrtvých, za obžalování Davida, za popáleniny tvého otce a za experimenty s démonskou krví. Přísahám, že odtamtud neodejde."

„Ale to neznamená, že odtamtud neodejdeš ani ty. A s tím se nehodlám smířit." Zahučel se smutkem v hlase můj přítel.

„Ale ano. Michael mi prozradit, že to minimálně jeden z nás nezvládne. A já jsem si slíbila, že udělám cokoliv, abys odešel se svojí rodinou v pořádku z bitvy a mohl žít svůj život podle svého."

„Michael se spletl. Odejdeme z bitvy spolu." Ben tím ukončil naši konverzaci a já věděla, že svým slovům nevěří.

Neznala jsem budovu, v které se skrývají všechny odpovědi. Naštěstí Ben s ní byl podrobně seznámen, takže mě vedl chodbami a postaráními vchody až na ochozy.

Hala byla stavěná ho kruhu a vevnitř to vypadalo jako sakra moderní amfiteátr. Dokonce i strop byl dělaný tak, aby lidem dole přišlo, jako kdyby seděli pod širým nebem. Architektonicky to bylo povedené dílo, jenže bylo mimo můj vkus.

S Benem jsme byli skrčeni za židlemi na nejvyšším ochozu a celou dobu jsme ani nemukali. Držela jsem v sobě každou kapku své moci a dokonce jsem dokázala spousta i Benovu energii. Nikdo v místnosti o nás neměl ani tušení.

Co se týče osazenstva pod námi, nebyli jsme překvapeni. Naši přátelé byli spoutáni v kruhu uprostřed dění. Měli skloněné hlavy, ale byli bdělí. Zbylí potomci se váleli kolem zdí i na zemi. Někteří byli naházeni na sobě, jako by byli úplně mrtví. Naštěstí nebyli. Nehýbali se a sotva dýchali, takže jsme s Benem usoudili, že je zfetovali a pohodili někam na zem. Všude byla spousta těl. Hlavním programem jsem měla být já a mí přátelé.

„Takže jaký je plán?" zeptal se mě Ben, jenže než jsem mu mohla odpovědět, věci se daly do pohybu.

Hlavních vchodem se do místnosti začaly vrhat davy démonů, těch nejlepších z nejlepších.

Každý z nich popadl jednoho potomka a postavil se s ním ke zdi. Všimla jsem si, že někteří démoni, kteří si vzali ženy, je chytli za vlasy a vláčeli je za ně. Když byla místa u zdi obsazena démony s potomky, kteří jim leželi bezvládně u nohou, zbylí démoni vytvořili další vrstvu před nimi.

Vzduchem se začal nést tak silný zápach, že se mi začal zvedat žaludek a Ben na tom nebyl jinak. Naštěstí adrenalin s odhodláním nám dodávali sílu.

Nebylo nijak složité domyslet si, že hlavní hvězda této show se ukrývá za oponou. Démoni čekali na svého Pána, div neslintali.

A pak to přišlo.

Opona se neroztáhla, ale ona očekávaná osoba se prosmekla mezi částmi opony na světla reflektorů.

Nepřišlo žádné překvapení, ani šok. Na podiu se objevil Adamův otec. Nutno dodat, že Adam s Penelopou nebyli v dohledu. Asi se schovávali za vrchního blbečka.

„Kde je?" zařval ten idiot tak hlasitě, že se mi zdálo, že někteří démoni nadskočili. Otázka jasně směřovala na kruh našich přátel a Benových rodičů.

Nikdo se neozval, takže řvoun musel seskočit na zem a přejít blíž.

„Ptal jsem se, kde je ten váš kamarád. Kde je sakra Benjamin Michael?"

„Benjamin?" otočila jsem se na Bena.

Ten se jen uculoval a pokrčil rameny. „V rodném listě mám Ben. Někdo si myslí, že Ben jako Benedikt, někdo že je to Ben jako Benjamin. Máma s tátou to nespecifikovali."

„Kde máš bratra, ty svině?"

Terry sykla, když jí člen Rady trhnul hlavou za vlasy. „Nevím."

Jak se dalo čekat, Marty se Terry zastal. „A já jsem si při tom myslel, že jsi fajn chlap."

Místností se rozeznělo plácnutí facky. Některé facky jsou rozdávány kvůli bolesti, některé kvůli ponížení. A právě tahle měla Martyho ponížit. Jenže ten se nenechal vykolejit. „Ale neboj, už si to nemyslím." Uculil se.

Adamův otec se zlověstně usmál na mého kamaráda a ztišil hlas. „Budeš první, komu píchnu dávku démonské krve do žil. A pak mi budeš říkat Pane."

„"Vole" má stejný počet písmenek." Namítl Marty a byla bych si jistá, že kdyby se ho první facka dotkla, dal by mu Vůl i druhou.

„Taky tě můžu zabít. Co si vybereš?"

„Smrt." Odpověděl bez dlouhého rozmýšlení Marty. Myslel to naprosto vážně.

„Rád ti vyhovím."

Na řadu přišel pan Michael.

„Kde je tvůj syn, Tome?"

„Nevím, Fabiáne." Odpověděl suše Benův otec.

Jenže tím reakce neskončily, protože Marty propukl v hurónský smích. „Fabián? Tak tohle je jméno za trest. Kdybych se tak jmenovat, asi by se ze mě taky stal debil."

A přesně tohle následně rozesmálo i Davida a holky. Smíchy slzeli. Jako by zapomněli na vraha stojícího před nimi. Asi se od nich čekalo tiché sezení a podřízený postoj, jenže oni se místo toho smáli a prosili tak o pomalou smrt.

Fabián, kterému šla síra z nosu i uší, stál před bandou chechtajících se budoucích mrtvol. Jejich reakce mu vzala vítr z plachet. „Zabiju vás. Jednoho po druhém. Ale až najdu Bena a Dceru. Protože vaši krev proliju před nimi."