Potomci - Syn

14. Kapitola - Vanitas vanitatum, omnia vanitas

Vanitas vanitatum, omnia vanitas - Marnost nad marnost, všechno je marnost

Byl to debilní plán.

Proč? Protože vlastně žádný nebyl.

Týden jsme se plácali od ničeho k ničemu. Dave se stále sbíral z té zkušenosti s vězením. Julia lítala kolem něj. Terry měla co dělat se zpopelněnou knihovnou a Marty lítal kolem ní. Ben se snažil jako jediný něco naplánovat, ale místo toho lítal mezi mnou a tátou, který se měl jako Ředitel účastnit zasedání Rady. Ben se snažil zjistit téma této schůzky a správný čas, kdy by tam měli kluci vtrhnout a započít cirkus. Téma vybrali během okamžiku – Ekologické problémy způsobené posypovými solemi.

Nebyla to úplná blbost. Našla jsem seminárky, které prokazovaly vliv těchto látek na flóru v bezprostřední blízkosti. Na druhou stranu jsem si byla jistá, že Marty s Davem nemají sebemenší tušení, o co vlastně jde, a všechno, co Rada uslyší, bude improvizace.

Tohle nicnedělání nám zabralo dlouhý týden, během kterého jsem se zvládla věnovat rodině a nastínit moje brzké stěhování na kolej.

V předvečer zasedání Rady jsme se s partou opět setkali, ale už ne v baru, ale v mojí skrýši.

Připravila jsem posezení na terase, kde si všichni vychvalovali krásné počasí a moře, protože u nás venku se schylovalo k podzimu.

„Jak dlouho ti tohle všechno trvalo?" zeptal se mě Dave, když si jako poslední sedal do křesla.

„Asi půl hodiny." Pokrčila jsem neurčitě rameny, protože jsem typovala naslepo. Vytřeštěných výrazů jsem si nevšímala.

„Kolaudační párty uděláme jindy." Ukončil Ben rozptýlení všech u stolu. „Teď je důležité promyslet ten zítřek, ne?"

„Co chceš promýšlet? Zítřek bude improvizace. Pokud se něco posere, zmizíme a za rok se všichni sejdeme na Kanárech." Marty měl jasno. Uculoval se a po boku své přítelkyně vypadal spokojeně.

„Ty se nebojíš, že se něco zvrtne?" zeptal se Dave s děsem v očích.

„Ne. Já jsem si vědom toho, že se něco pekelně zvrtne. Důležitý je být s tím srovnaný."

Obdivovala jsem stoický klid, s jakým Marty předpovídal události následujícího dne.

Na druhou stranu z Julls bylo cítit naprosté nadšení. Usmívala se od ucha k uchu. „Nic se nestane. Co by se mělo pokazit? Marty s Davem se objeví na zasedání Rady. Vsadím se, že až si podají návrh na předstoupení před Radu, všichni si budou myslet, že chtějí říct něco o Dceři. Pak ale všechny zmatou ekologickým dopadem solí. Ostatní se přenesou k dětičkám a Niky je vyzpovídá. Neříkejte mi, že během té doby se něco může pokazit."

Nikdo neodpověděl, protože se mohlo pokazit všechno.

„Co personál? Kdo ty děti hlídá?" zeptala jsem se.

„Ošetřovatelé? Ti se na začátku snažili, ale když zjistili, že s dětmi nikdo nic neudělá, nevšímají si jich. Ty děcka si nic neudělají, když sedí na místě a koukají do zdi. Jejich místnost je sledována kamerami, ale není těžké je vyřadit z provozu. Zablokujeme dveře, abychom dostali trošku času, kdyby si někdo všiml nefunkčních kamer." Terry byla nalepená na Martyho, ale i z ní bylo cítit vzrušení z nadcházející akce.

To znělo poměrně rozumně. Asi. Vlastně jsem to ani pořádně nevěděla. Byla jsem si jistá jen tím, že se zítra s Benem přenesu do místnosti s dětmi a pak se podle nich zařídíme.