I want you, but... - [GaaNaru]

Pomoc

Pomalu se zvednu a lehce se protáhnu, přeci jen náš gauč není zase tak moc pohodlný. Cítím jak se pohovka prohne a je jasné, že si sedl vedle mně. "Copak jsi unavený ? Nebo jsi ještě někam šel ?.." Vyvalí na mně hned několik otázek. Chvíli nic neříkám a to byla zřejmě chyba. "P-počkat..takže jsi někde byl ? U koho ?! Kde ?" Otočí ke mně svoji tvář a jeho pronikavé oči mně propalují pohledem. Tiše vydechnu, vážně na tohle nemám sílu, je to pořád o tom stejným a navíc jsem unavený. Zvednu se z pohovky a dojdu až do kuchyně, kde si naliji do sklenice obyčejnou vodu. "Naruto ! Proč mlčíš ?..." Slyším, jak zvýšil hlas a jeho kroky se rozhléjí také celkem hlasitě.

Jeden by řekl, že když už jste s nějakým člověkem pár let, tak ho zná možná lépe než on sám, ale u mého přítele, nemáte šanci. Nikdy nevíte, co čekat, dokonce mi o sobě nechce nic říci, vždycky někam s tématem odbočí. Hlavně, že o mně ví snad vše. Možná i více nežli já sám. Právě jsem se do svých myšlenek zamotal, tak moc, že jsem si nevšiml jeho příchodu. Vidím, jak má zatnutou čelist a křečovitě se drží kuchyňské linky. Nekouká na mně a jen čeká, až promluvím. Napiju se vody a pak se k němu otočím, vážně se mi to nechce řešit, když jsem prostě jenom unavený. "Nikde jsem nebyl, šel jsem rovnou domů..." řeknu jednoduše a sklenici zase položím a podívám se na něj. "A proč jsi mi neodpovídal ?" položí otázku pevně a je mi jasné, že bude problém.

Nejhorší je, že tohle řešíme pořád. Pořád mně obviňuje, zbytečně moc žárlí a nedovoluje mi vůbec nic. "Jsem unavený, proto...můžu to jít dospat ?" řeknu už skoro otráveně, nebaví mně to. Zbytečné hádky. "A proč jsi unavený, hm ? Jsi s někým spal neb-" zprudka se na něj otočím a nevěřím tomu, co řekl. "Děláš si srandu ?! C-co...říkáš úplný kraviny ! Můžeš laskavě přestat." Propaluji ho pohled a vážně mám chuť ho teď praštit. "Zamysli se nad tím, co říkáš, jo ?" ještě dodám a zmizí, co nejrychleji do ložnice. Vzal jsem nohy na ramena hned, jelikož Nagato není zvyklý, že bych mu kdy odmlouval, ale však mám pravdu. Myslím. Okamžitě se převléknu a skočím do postele, zachumlám se do deky a všechny starosti, odložím až na zítřek. Najednou sebou škubnu, více se přikrčím a pevně sevřu víčka. Slyšel jsem hluk, konkrétně rozbití skla. Asi sklenice na lince, plus hlas který ho následoval. Chci co nejdříve usnout, prosím.

Otočím se na druhý bok a přelezu i na druhou půlku, abych byl co nejdále ode dveří. Nakonec vše ustane a já můžu v klidu usnout. Vím, že se zamnou nikdy nevrátí, když se nějak pohádáme. Usnu po pár minutách a ráno mně probudí tichý hlas. "Naru...už jdu do práce, nezapomeň taky vstát..." podívám se na něj a on pak hned zmizí a poslední, co uslyším jsou vchodové dveře. Jsem rád, že mně vzbudil. Pomalu se vysoukám z postele a mířím do koupelny, kde si dám sprchu a vše co se týká osobní hygieny. Poté se převleču a vezmu si nějaké slušné věci. Nejsem na to moc zvyklý, ale je to nutné. Jako poslední se vydám do obýváku, kde si vezmu tašku a pak si všimnu svačiny na lince. Rozhlédnu se kolem a zjistím, že sklo je pryč, uklidil to. Svačinu si sbalím a zamířím do práce, nevím proč chodí Nagato tak brzo, ale vždycky tak chodí, asi má přísného šéfa.

Po pár minutách se objevím v kanceláři a Gaara, už je tam, což mně vůbec nepřekvapilo. "Zdravím...pane.." Byl jsem na sebe pyšný, že jsem to zvládl bez menších zádrhelů. Ale nečekal jsem, že mi nadřízený odpoví jen zabručením. Jsem zmatený, bojím se, že jsem něco pokazil nebo tak. Rozhodně nevypadá jako včera, má obrovské kruhy pod očima a když jsem si myslel, že jeho pokožka už nemůže být bledší, tak jsem se mýlil. Raději usednu na místo a chvíli jen tak koukám, ale poté si všimnu papírku. Je to ten vzor pro mou práci, jsem rád, alespoň ho nemusím rušit a můžu se rovnou pustit do práce. Dám si tašku na zem, najdu si propisku a s lehkým úsměvem začnu. Myslím, že mně ten úsměv po chvíli přejde. Kanceláří se rozléhá ticho a mně to už leze na mozek, ale nemám právo to nějak změnit. Podívám se na hodiny a tiše vydechnu, když zjistím, že uběhla jen hodina, tedy skoro.

Najednou se můj šéf zvedne a obejde svůj stůl. Ihned se na židli k němu otočím, kdyby něco potřeboval. "Půjdu ...vrátit tyhle papíry jsem tu za moment." Poví tiše a rozejde se i s menší hromadou ven. Chtěl jsem mu nabídnout svou pomoc, ale asi to zvládne. Zase se věnuji své práci a vyruší mně po pár minutách jeho příchod, vše odložím a jen čekám. Zavře za sebou dveře a najednou se skácí k zemi. Okamžitě vystřelím ze židle a sehnu se k jeho tělu. Co se to právě děje ? To mně někdo testuje nebo co ?! Začnu s ním zlehka třást a moje panika se rozhodně zvětšuje. "G-gaaro.. ? Halo ?!" Zvýším lehce hlas a zvednu mu obličej, sáhnu mu na čelo a ihned se zamračím. Vždyť má horečku, proč je v práci ?! Teď bych mu nadávat, kdyby to nebyl můj šéf. Hlasitě vydechnu a ohlížím se kolem jako kdyby mi měl někdo pomoci. Najednou se probere a zmateně zamrká.

Nestačí se ani na nic ptát, jelikož ho zvednu a odnesu ke gauči, kam už si sám sedne. Chytí se za hlavu a poté zvedne pohled. "O-omlouvám se.." vydechne a já mezitím přinesu mokrý hadr a přiložím mu ho na čelo. "Za co se omlouváte ? Vždyť jste nic neudělal, jen nevím, proč jste šel do práce, když je vám tak špatně.." sednu si vedle něj, když si hadr přebere a jen ho se starostí pozoruji. "Musel jsem tu být..byl to poslední den, kdy jsem mohl odevzdat složky, co se týkají jednoho projekt o veřejných budovách, ani už nevím..." vysvětluje a poté se pokouší zvednout, samozřejmě mu to nedovolím. "Měl by jste ležet...kde bydlíte ? " Nejprve nechápavě zamrká a pak jen zamumlá adresu, je mi jasné, že nechce jít, ale i tohle je má povinnost, nenechám ho pracovat v takovém stavu. "Zavolám taxíka...a doprovodím vás.." řeknu, už rázněji a hlavně, když začne klást odpor. Pomůžu mu na nohy a přitom, už točím číslo. 

Zdravím u další kapitolky ❤
Em...vůbec nevím, co se to stalo, ale mám tu další kapitolu xD
Mám moc času asi xD
Každopádně teďzo bylo trochu volnější, takže doufám, že se i tak líbilo a snad zase někdy brzy ^^
Moc děkujů za podporu ❤❤