I want you, but... - [GaaNaru]

Léčba

Sedíme tady na sedačkách, už nejméně hodinu a nikdo nám není schopen říci, co se děje. Samozřejmě, že už jsem si připustil, že všechno to bylo díky jeho nemoci, ale i tak se bojím. Nevím, co bych dělal kdyby tu se mnou nebyl Gaara. Hned více stisknu jeho ruku a vidím na jeho očích starost. "Naru..neboj se, ano ?" vydechne a já se k němu více přitulím. Opřu si hlavu o jeho rameno a on mi věnuje polibek na spánek, všiml jsem si, že tohle dělá často, miluju to. Po nějaké době, už jsem začal klimbat, nešlo to udržet, navíc ještě když vedle sebe máte někoho, kdo vás dokáže utěšit a uklidnit. Z nenadání se otevřou dveře a do chodby vstoupí muž v bílém plášti. Okamžitě vystřelím za ním, když si ho všimnu. Červenovlásek mně následuje a já na něj nezapomenu, chytím si ho za ruku a jdeme společně za doktorem.

"Zdravím...vy jste Naruto Uzumaki ? Přítel ?" překvapeně zamrkám a hned pustím Gaarovo ruku, musím to udělat. "A-ano. Prosím, jak je mu ?" upřu na něj svůj pohled a snažím se nevnímat, jak se osoba za mnou pomalu vzdaluje. "Je stabilizovaný, ale...potřebuji s vámi mluvit, jistě už víte o co jde.." vyjde z něj pevně, věnuji mu jen kývnutí a pak se podívám přes okénku, kde je pokoj Nagata. Chci jít za ním. "Počkáme, až se probudí a pak za vámi přijdu, potřebuji aby se toho také účastnil. Můžete za ním, jestli chcete." poví jen, ale zdá se mi, že má starosti i on, možná se znají, ale to je hloupost. Přikývnu a pak hned doběhnu dozadu najít Gaaru, stál u automatu a něco si kupoval. "Gaaro..? P-promiň mi to, musel jsem.." začnu se omlouvat a obejmu ho pevně zezadu kolem pasu.

"Naru...jsi zlatíčko, viď ?" poví to tak jemným hlasem a po chvíli se na mně otočí. "Však já vím, nevím jestli by ti pak o něm řekli nějaké informace." pohladí mně po paži, kterou mám kolem něho omotanou a pak si vezme z automatu kelímek. "Půjdeme za ním ?" vydechne a otočí se konečně na mně s lehkým úsměvem. "Půjdeme.." povím spokojeně a zase si ho chytím za ruku a společně vejdeme k němu do pokoje. Nebudu vám, popisovat jak vypadá. Jednoduše jinak, slabě, unaveně a dokonce se na něm dá nemoc poznat. Hrnou se mi z toho slzy do očí. Gaara mně hned pustí a pobídne mně, abych šel k němu. Z lehka kývnu a posadím se opatrně k němu na postel. Dívám se na jeho tvář a snažím se ho přestavit s úsměvem. Vezmu jeho ruku do té své a jen vydechnu. Druhá osoba v místnosti si mezitím vzala židli a sedla si naproti mně.

"Gaaro..byl jsem na něj krutý, že ano ?" povím najednou a podívám se na něj bezradně. "Naru..to není pravda, nemohl jsi nic tušit." vydechne a dá mi ruku na stehno a jen mně hladí. "Myslíš ? Nevím, jako správný přítel, bych mel poznat, když se něco děje..." povím jen a koukám se pořád na jeho spící tvář. "Nemohl...Nagato by to nikdy nedovolil.." díky jeho slovům jsem rozhodně více v klidu, ale i tak se mezi mé myšlenky dostanou výčitky. Hned mně z nich, ale vytrhne pohyb jeho ruky a následně jeho víček. Probudil se. Zamrká ospale a pak se na nás podívá. Na tváři se mu objeví lehký úsměv, byly vidět jeho popraskané rty, i tak ale šlo vidět, že je rád. "Jste tady..." vydechne a Gaara si stoupne a obejme mně jednou rukou kolem ramen. "Jsi v pořádku ?" zeptá se červenovlásek hned a já se na něj podívám.

"Nebolí tě něco ?" přidám se a hladím ho po paži. "Jsem v pořádku.." poví jen a více se v posteli posadí. "Měl jsi nám říci, že ti není dobře.." povím tiše a zvednu k němu pohled. "Já vím, ale..to jsem prostě já." zazubí se a my se také musíme trochu usmát, protože je to jednoduše pravda. "Uhm..vidím, že pacient je vzhůru." ozve se ode dveří mile a všichni pozdravíme. Doktor přistoupí k posteli z druhé strany a čte si v papírech, upřímně mně to znervózňuje. "Tak, jak jsem říkal musíme si všichni takhle promluvit, ale nejdříve se zeptám, jestli vám mám nechat ještě nějaký čas, třeba i do zítřka. " Nagato se usměje a zavrtí hlavou. "V pořádku, jsem schopen plně vnímat." uculí se a doktor chvíli nemluví a jen ho pozoruje. Nagato mu pohled oplácí a já se cítím trochu nepříjemně, jako kdybych tu byl s Gaarou navíc. I tak se ale usměji, možná je to tak dobře.

"V tom případě začneme. Jak už tedy víme, máte rakovinu slinivky. Bohužel když se jedná o takhle důležitý orgán, je jasné, že nejde nahradit a léčba je skoro nemožná. Samozřejmě operace by byla platná, ale ne ve vašem případě ...už se jedná o pokročilé stádium a nepomohlo by to ničemu, spíše naopak." doktor se odmlčí a já nejsem schopen slova, místo toho se zase rozbrečím a natisknu se zcela na Gaaru. Nagato jen sklopí pohled a kývne, aby se pokračovalo. "Jediné co se může udělat je utěšení bolesti a zabránit, aby se metastáze nedostala do dalších orgánů. Můžete brát prášky, chodit samozřejmě na ozáření a také na vyšetření, co se týká trávicího traktu, ten je hodně ohrožen." podívá se na nás a pak vydechne. "Tak...mám jen dvě otázky. Chcete být léčen doma nebo zde ?"

Podívám se s uslzenýma očima na osobu v posteli a jen se více schovám do Gaarova objetí. "Chci být doma a na další vaši otázku, odpovím ne. Nechci brát, už ty prášky, jen mně nechte dožít." usměje se a doktor sklopí pohled. "Dobře..v tom případě.." odmlčí se a schová všechny papíry. "Máte čas...pár měsíců..tři nejméně." vydechne a já ztuhnu. "A-a kdyby byl tady u vás ?" vyhrknu hned a zoufale mu hledím do očí. "To samozřejmě více s naší léčbou, asi tak pět měsíců.." odpoví hned a já se podívám na Nagata. "Naruto...chci být doma, jen bych se tu trápil, ty prášky, už jsi nikdy nevezmu." kývnu a pohladím ho po ruce. "Budeš s námi, postaráme se o tebe, nikdy nebudeš sám.." povím jen a na jeho tváři se objeví úsměv. 

Zdravím u další kapitolky ❤
Vím, že teď nevydávám, ale byli jsme pryč ^^
Tak to snad teď bude lepší, každopádně mám pro vás menší otázku ❤
Zajímalo by mně, koho by jste přiřadili k Nagatovi ^^ Mám něco v plánu, asi tušíte, takže můžete psát ^^
Zatím se mějte a moc děkuji za podporu ❤