I want you, but... - [GaaNaru]

Nečekané zprávy

Držel mně pevně za ruku a táhl mně do pokoje pro hosty, nechci tam být s ním, chci za Gaarou, musím vědět jestli bude v pořádku a taky mu vše vysvětlit. Nagato mně dotáhne k posteli a shodí mně na ní. Zmateně zamrkám a hned se natisknu, co nejvíce dozadu. Odvážím se k němu zvednout pohled a nic neříkám. "Proč jsi mně políbil ?" zeptá se hned a sedne si ke mně. Přitáhnu si kolena k sobě a sklopím pohled, nemůžu říct, že to bylo kvůli Gaarovi. "Je ti jasné, že když tohle uděláš, že to bude mít následky, že jo ?" vyjde z něj pevně a nakloní se k mému tělu. Přejede mně pohledem a já nasucho polknu. "J-já půjdu spát" pípnu tichounce a uhnu pohledem na opačnou stranu. "To si..nemyslím..." zavrčí a začne se ke mně přibližovat, okamžitě se odeberu pryč, tedy chci, ale on mně zadrží. Chytne mně za zápěstí a stáhne mně pod sebe.

Heknu překvapením a začnu se v jeho sevření vrtět. "P-pusť mně." zakoktám a začnu sebou šít. On mně ale neposlouchá, místo toho mi vjede prsty pod triko a bloudí mi s nimi po hrudi. "N-nagato." vydechnu a zavřu pevně víčka, abych nezačal brečet. Proč to dělá ? Vyhrne mi triko a přisaje se na mou hruď, cítím, jak mi dělá značky po celém těle, tohle nevydržím. "P-přestaň...prosím.." zvýším hlas z posledních sil a mírně se zavrtím. Zvedne ke mně hlavu a chvíli mně, jen tak pozoruje. Opustí mé tělo a skloní se blíže k mému obličeji. Pohladí mně po tváři a na obličeji se mu objeví úšklebek, jen tohle ne. Zděšeně těkám očima po okolí a začnu kopat nohami a škubat se zbytkem těla. "N-ne ! P-" nic ze mně nevyjde, protože se jeho ruka objeví na mých ústech. Celý se napnu a mumlám něco do jeho dlaně, není nic slyšet, jen tiché bručení.

Máchám všemožně rukama a sápu se po jeho paži, abych jeho ruku z mého obličeje odstranil. "Naru...jestli cekneš.." zašklebí se a ruku odendá. "Nechceš přeci, aby sem přišel ten tvůj a viděl to, že ?" poví sebevědomě a já se zadrhnu. Co plánuje ? Nechci ! Sklopím pohled a přestanu sebou šít a zatnu zuby. Má pravdu to bych nechtěl, proč mně takhle využívá..a vydírá. "No vidíš, jak jsi hodný.." zavrní mi tiše do ucha a následně ho skousne. Odvrátím hlavu na stranu a snažím se myslet na něco jiného na cokoliv. "Ale...ale koukej na mně." vezme mně za bradu a hledí mi do očí, poté se skloní a vjede mi rukou pod lem boxerek. Okamžitě má ruka vystřelí a chytnu ho za paži. Zamračí se a ruku hned strhne, vezme mně za boky a přišoupne si mně k sobě. "Hlavně mlč." vysloví jasně a prudce mi stáhne kalhoty, zahodím je někam na zem a já se začnu zase smýkat.

Chytne mně za boky ještě silněji, až lehce zakňučím a znovu povolím. Okamžitě se vrhne na mé spodní prádlo, které zmizelo na to samé místo, jako kalhoty. Vidím, jak si stáhl své spodní oblečení i on sám a rozhodně tohle nesmím dopustit, nejsem jeho hračka. Začnu se celý třást a zrychleně dýchám. "P-prosím.." heknu tiše a upnu na něj své oči. Zatne zuby a přitáhne si mně k sobě, hrubě mi nohy dá od sebe a skoro bez povšimnutí si stáhne boxerky a přirazí bez přípravy, rychle, prudce. Vyjeknu bolestně a zalapám po dechu, sevřu pevně prostěradlo na posteli. Začnu sebou šít a snažím se utéct, tohle nemůže, proč. Začne se pohybovat a vůbec mu nevadí, že já rozhodně nespolupracuji, vždyť je to znásilnění. " Nešij tak sebou !" zavrčí a můj pas sevře ještě pevněji. "N-nagato...p-prosím..." zakňourám zoufale a slzy, už neudržím. Svíjím se pod ním v bolestech a tiše vzlykám. Najednou se zastaví a přestane s pohybem.

Otevřu po nějaké době oči a zamrkám, abych vůbec přes ty slzy něco viděl. Uvolním sevření mých rukou a má hlava poklesne. "O-omlouvám se ! Naruto.." svěsí hlavu a pomalu ze mně vyjede, tiše zaskučím a zase se napnu, ale poté vše ustane. Přikryje mně peřinou a lehne si vedle mně. "P-proč ?" dostanu ze sebe tiše ještě přes můj vzlykot. "Omlouvám se.." zopakuje tiše a otočí se ke mně. Jsem pořád na zádech a myslím, že nejsem schopný se ani hnout. "Nenávidím tě." vydechnu překvapivě pevně a zatnu zuby, už nebudu brečet, nebudu jeho hračka, skončilo to. Vycítím jeho pohled a zaregistruji, jak ke mně zvedl hlavu. Otočím k němu hlavu svou a poprvé v jeho tváři za poslední dobu uvidím jinou emoci než vztek, teď to byl spíše strach, obavy a možná i výčitky. Nevnímám to, je mi to jedno. " N-" zastavím ho se slovy. "Mlč teď ty. Nechápu tě, myslel jsem, že mně miluješ. " Překvapeně zamrká a přiblíží se ke mně. "Miluju.." zatnu zuby a ani se nehnu.

"Kdyby jsi mně miloval, tak mně necháš jít ! Proč ?! Proč to děláš ?.." zvýším hlas a sednu si do polo sedu, ale hned zaskučím. "Nesahej na mně !" křiknu hned, jak se ke mně natáhne. Vidím, jak ucukl a znovu se posadil na svoji půlku postele. "Já...nevím, jak to se mnou bude, když odejdeš.." vyjde z něj najednou. A já se k němu otočím. "Nagato...vždyť jsme se mohli bavit, jako přátelé, nemusel jsi mi ubližovat..." povím roztřeseně, ale pak se zase uklidním. "Bojíš se, že budeš sám, že ano? Vždycky to tak bylo..." zahledím se mu do očí a vím, že mám pravdu. "Byl bych pořád s tebou, jako přítel, každý by byl šťastný, vždyť by jsi si někoho našel. Najdeš !" vypadne ze mně rozhodně a poté vydechnu. "Tak proč...?" podívám se na něj zoufale a doufám, že mi odpoví.

Sklopí zrak a je ticho. Já se po chvíli zvednu z postele a začnu se pomalinku oblékat, snažím se nedělat prudké pohyby, ale moc mi to nejde. "Mám...rakovinu.." ztuhnu na místě a pustím zbytek oblečení. Musím ještě pár minut zpracovávat tuhle informaci, abych se vůbec hnul. "C-cože ?" vyjde ze mně jen a hledím na něj. "Já.." odmlčí se a poté vydechne a podívá se mi do očí. "Zjistil jsem to..nedávno. A ...chtěl jsem strávit poslední chvíle s tebou, prostě se to všechno posralo, nevěděl jsem, co dělat. Nechtěl jsem, aby jsi mně opustil..." vyjde z něj najednou a já nejsem schopen slova.

Zdravím u další kapitolky ❤
Mno...co k tomu říci, nezabijte mně prosím...😥😁
Rozhodně vám to vynahradím, hlavně Gaaru, jelikož tu vůbec nebyl, ale nebojte ^^
Tak zatím a děkujů za podporu ❤