I want you, but... - [GaaNaru]

Porážka

Gaara se otočí ke dveřím a na mé tváři, už necítím ten jeho hřejivý dotek, chybí mi. Mé oči se přesunou také ke vchodu a uvidím hnědovlasého mladíka, stejného věku jako my, myslím. Podle jmenovky s naším logem firmy, je jasné, že patří sem. A podle toho jak se na Gaaru zubí, usuzuji že se určitě znají. "Zdravím ! Nesu vám další papíry, tenhle týden bude fofr, jelikož se firma rozhodla zapojit do zahraničních projektů, ale to už asi víte." Zubí se od ucha k uchu a hromadu plných papírů položí na nejbližší stůl, což je ten můj. Gaara nevypadal překvapeně, takže o tom na rozdíl ode mně věděl. "Jasně, jsi fakt milý.."odfrkne si pobaveně osoba vedle mně a já jaksi nevím,co dělat. Mé nervozity jsi zřejmě nově příchozí všimne, hned se ke mně rozejde a nastaví ruku.

"Jsem Kiba Inzuka, budu vám vždycky donášet novou práci, co se týká ručního vypracování." Poví ke mně se širokým úsměvem, je vidět, že ho ta práce musí bavit a nebo je prostě takový, vypadá hodně mile a přátelsky a taky, už konečně znám i někoho jiného z téhle společnosti. "Ehm...já jsem Naruto Uzumaki.." povím k němu ještě nesměle a rád ruku přijmu. "Těší mně.." potřese moji rukou a po chvíli ji pustí. "No...tak já půjdu, nechtěl jsem vás rušit." dodá a podívá se na nás s úšklebkem, zpozoruji jak Gaara zrudne a poškrábe se na zátylku, musím se lehce usmát, je fakt moc milý, nevím proč jsem to usoudil z téhle věty, ale je. "Takže...můžeš pokračovat Gaaro." uchechtne se a najednou vidím, jak osoba vedle mně lehce nadskočí, vrhne na něj vražedný pohled a mým očím neuniklo to, jak mu hnědovlásek zmáčkl pozadí.

Dobře, možná na něj měním názor. Když se zavřou dveře, hned se podívám na Gaaru lehce zamračeně. "Uhm...neboj. Tohle je u něj normální, je to takový blázen." Zasměje se tiše a přitáhne si mně k sobě za pas. "Dělá to pořád." dodá ještě a jeho slova mně vůbec neuklidnila. "A-ale já..nechci, aby to dělal, i když je to jen z přátelství, teda doufám ?" propálím ho pohledem a svraštím obočí. On se lehce uchechtne a přitáhne si mně blíže. "Je to kamarád...a dobře, možná by jsi mu to měl příště vysvětlit, jsi rozkošný..." zavrní tiše a mé tváře okamžitě zrudnou a odmítám se na něj podívat. "Em..dobře, věřím ti.." zamumlám a schovám si k němu obličej do hrudi. On mně hned obejme kolem pasu a jen tak mně u sebe mlčky drží a hladí po vlasech. "Musíme hlavně dneska dodělat naši práci, přeci jen zítra toho bude hodně." vydechne po nějaké době a mně asi až teď došlo, že jsem vlastně v práci.

Odtáhnu se od něj a s úsměvem se posadím ke stolu. "Jdu na to." Zazubím se a Gaara se ke mně ještě nahne a věnuje mi polibek na spánek a pak s úculkem odejde ke svému stolku. Ještě ho chvíli, jak omámený sleduji a poté se prudce otočím a raději se vrhnu do práce, i když to soustředění trochu chybělo, ani se nedivím. Po nějaké době hromádka s papíry začala mizet, šlo to dobře a byl jsem hotov ještě před ukončením pracovní doby, tedy asi jen o třicet minut, ale i tak. Zvednu se od stolu a podívám se na Gaaru, je tak krásný, jak se soustředí, usměju se lehce a pak se naše pohledy střetnou. "Uhm. Jsem hotový, tak..." zamumlám tichounce a on se zvedne ze židle. "Dobře, já tu ještě chvíli budu...jen..jak to bude s tvým bydlení, víš... přeci tam s ním, nemůžeš bydlet..." upře na mně ty své oči a s obavami mně sleduje. To má pravdu, nemůžu, musím mu to vše říci, že je konec.

"No..já..řeknu mu to všechno, jen..." vydoluji ze sebe a přemýšlím, jak to udělám. Gaara najednou vyndá nějaký papírek a peníze. "Tady..to je má adresa a peníze na taxík, odvezou tě hned ke mně a taky tu máš heslo k bráně.." usměje se a vše mi podá. "A-ale to.." nestačí mi slova a vzhlédnu od papírů k němu. "Děkuju..." vzdám to nakonec, protože jsem za to neskutečně rád. "Budu tě čekat.." dodá tiše a pohladí mně po tváři. Podívám se mu do očí a odtáhnu se až po chvíli. "Tak zatím..." uculím se a zmizím ke dveřím. Vycházím z budovy a mám pocit, že mé srdce snad vyskočí. Tiše vydechnu a s úsměvem se rozejdu k našemu bytu, nevím, co se bude dít, ale chci pryč, bude nám takhle lépe. Po pár minutách vejdu do místnosti a zuji si boty, není ještě doma, přeci jen má ještě čas. Využiju toho a hned se rozběhnu k mé skříni a začnu všechno balit, věci, mé knihy, oblečení a vlastně vše. Nakonec to zabralo jen dva kufry, dobře jeden a půl, ale i tak je to na kluka celkem dost, i když možná to bude mou neschopností balit.

Vyjedu s kufry do obýváku a najednou se zavřou vchodové dveře, vzhlédnu před sebe a vidím jeho vysokou postavu. Odhodí na zem svou brašnu a skenuje mně pohledem, když v tom mu padne zrak na mé kufry. "C-co děláš ?" poví ke mně nevěřícně a já zatnu zuby, nesmím se bát. "Stěhuji se." povím prostě a podívám se na něj. "Jo ták...ty se stěhuješ.." vysměje se mi a poté zvážní. "Takže mně podvádíš ?!" svraštím obočí a popojdu blíže k němu. "Nikdy jsem tě nepodvedl, nejsme spolu od té doby, co jsi mně uhodil, nechci s tebou být." vypadne ze mně pevně a rozejdu se společně s kufry. "Nikam." vezme mně za paži a mé prsty uvolní rukojeť od zavazadel. "Budeš tady." poví, jak bez duše a táhne mně zpátky více do místnosti. "Nechci ! Nechci tu být!" začnu vyšilovat a bouchat ho do těla pěstí, i když to mi vůbec není platné.

"Chtěl jsi jít k němu, viď ?" zavrčí a přimáčkne mně na stěnu. Ve mně hrkne a on se najednou usměje. "Jestli mně nebudeš poslouchat, možná...by se mu mohlo něco špatného stát." ušklíbne se a jednu ruku si opře vedle mé hlavy. Já na něj hledím úplně prázdně. "P-proč ?..." tečou mi slzy proudem a hlavu svěsím dolů. "Takhle jsi hodný..." pohladí mně po vlasech a hladově mně pozoruje. "Jsi ještě hezčí, když pláčeš..." poví s úšklebkem a já jsem právě prohrál. Nesmí mu ublížit !

Zdravím u další kapitolky ❤
Ták přidala jsem novou postavu a snad vám jeho charakter vyhovuje ^^
A taky jsem muselo udělat něco dobrého...když jsem to takhle ukončila, snad mně neukřižujete..... *-*
Tak zatím a u dalšího dílu ^^
Děkujů moc za podporu 💜