I want you, but... - [GaaNaru]

Přes noc

Chvíli ho pozoruji, dokud se nezačnou i mně samotnému oči zavírat. Zatřesu hlavou a více mu ruku stisknu, nechci usnout. Musím zase zpátky domů, když mně se vůbec nechce, cítím se kvůli tomu možná lehce špatně. Najednou sebou Gaara škubne a ihned se probudí, kouká zmateně po místnosti a nakonec jeho pohled spočine na mně a on se rázem uklidní. "Uhm...usnul jsem, promiň.." vydechne tiše a hlavu si položí zpět na polštář. "To je v pořádku. Jen já už budu muset asi jít.." povím tiše a skoro nuceně, přeci jen pořád je to jeho dům, jsem tu skoro jako nezvaný host.  "Samozřejmě, nemůžu tě tady držet." poví jen a podívá se na mně. Když v tom si vzpomenu, že jaksi nemám peněženku, tím pádem ani peníze na cestu zpět, sakra. Povzdychnu si a sklopím hlavu, snažím se na něco přijít, ale nemůžu zavolat Nagatovi, i když, ne ten by mně zabil. Vycítím jeho pohled a nepustím ho ke slovu, to mám u něj celkem ve zvyku.

"Nemám peníze..takže..." vyjde ze mně pár tichých slov a zaregistruji, jak se na posteli posadí, začne hrabat v šuplíku a mně hned dojde, co dělá. "Ne ! Ani náhodou...už jste platil i cestu sem a je mi blbé, že mi dáváte peníze.." zarazím jeho ruku a šuplík ihned zavřu. Podívá se na mně nejdříve zmateně, ale pak si složí ruce k sobě. "V tom případě...tu budeš muset zůstat, když nechceš moje peníze, ráno tě klidně do práce hodím, nebo tam kde bydlíš..." poví tak přesvědčivě, že jsem jaksi nemohl odolat, myslím, že se pro své zaměstnání dokonale hodí. "Já..uhm...dobře, ale vy půjdete, už zítra do práce ?" zeptám se pro změnu, už se starostí v hlase a otočím se směrem k němu. Úplně jsem zapomněl na tykání, ale prostě si nemůžu zvyknout. "Půjdu, bude to dobré." Zase ten jeho přesvědčivý tón hlasu, jediné co proti tomu zmůžu je kývnutí. "Tak..a teď si dáme něco k jídlu."

Zazubí se a zdá se jakoby byl zdravý, ale je vidět, že mu je pořád nevolno, možná se snaží, abych si nedělal žádné starosti, ale působí to spíše naopak. Mám pak starost ještě větší, jelikož nevím, jak mu doopravdy je. Z mého myšlení mně vytrhne pohyb, podívám se teď už na jeho záda, jak mizí ve dveřích. "G-gaaro ! Kam jdeš ? Měl by jsi ležet.." zvýším hlas, aby mně slyšel a okamžitě se zvednu a následuji ho. S tím přemlouváním jsem to po chvíli vzdal, nemá to cenu, jak vidím. Začne se motat v kuchyni a já jen doufám, že už mu je lépe. Já si sednu na sedačku a koukám na jeho obývací pokoj je propojený s kuchyní a je to tu nečekaně hezké a prostorné. Pořád mi vrtá v hlavě, proč tu žije sám, ale nebudu se do toho míchat. "Uhm...to je jediné, co umím.." přijde ke mně a na menší stoleček položí lívance. Podívám se na něj vyjeveně a on se jen drbe nervózně na zátylku. Roztomilé. Cože ? To jsem právě neřekl ani v hlavě ! Sklopím pohled a více se ke stolu nahnu.

"Jsou včerejší doufám, že nevadí, ale na chuti to zas tak není znát.." pípne tiše a pak se posadí vedle mně. Tak, už chápu. Nešlo mi do hlavy, jak to stihl tak rychle, ale ten fakt, že jsou včerejší mi tedy vůbec nevadí. Vypadají i tak dobře. Ze začátku si přeci jen nejsem moc jistý, ale pak už to do sebe láduji a až po chvíli mi dojde, že jsem mu vůbec nic nenechal. "Já..promiň, máš ještě pro sebe něco ? Em..." dostávám ze sebe a mám chuť se propadnout. On se lehce uchechtne. "Úplně v pohodě, mám ještě v ledničce a navíc teď nemám hlad." Poví mile a poté mi, už prázdný talíř odnese a uklidí ho. "Jestli chceš můžeš se tu i vysprchovat, klidně ti půjčím oblečení.." otočí pohled ke mně a já se musím nahnout přes opěradlo gauče. "To je dobré, jestli mně zítra vyhodíte doma, tak se vysprchuji tam a i převleču.." lehce se usměju a pak si vzpomenu na Paina. Ihned vylovím mobil z kapsy. "Dobrá, tak já jdu zatím do sprchy.." poví jen a pak zmizí. Nejsem si moc jistý, jestli by měl v tom stavu, ale tak snad se nic nestane.

Začnu se tedy věnovat textovým zprávám. "Nagato...domů se vrátím ráno, prosím nevyšiluj. Nic se neděje, všechno ti vysvětlím." odešlu hned a poté si telefon hned vypnu, vím, že by mi volal každou chvíli, nechci to. Najednou je všude ticho a já slyším jen proud vody, alespoň vím, kde je koupelna podle zvuku. Chvíli jsem v obýváku sám a až po pár minutách vejde do místnosti Gaara. "Uhm..a nějaké oblečení na spaní, chceš ?.." poví s úsměvem a když se na něj otočím, ihned zrudnu, sednu si zase zpátky a jaksi mi vypadl kontext jeho otázky. "N-ne to je dobrý.." pípnu jen a snažím se z hlavy dostat obrázek jeho těla, tedy jen tu horní část, ale to bohatě stačí, aby to na pár minut mé myšlenky zaměstnalo. "Dobře...přinesu ti, peřiny a polštář..asi nechceš spát se mnou, že ?" zasměje se a teď nevím, jak to mám brát. Mně by totiž nedělalo takový problém tam s ním být. Co to povídám ! Bože. Vydechnu a nakonec jen čekám. Za chvíli se Gaara u mně objeví a všechny věci mi dá na sedačku.

"Děkuju..." pípnu jen a zvednu k němu pohled, on asi spí jen v teplákách, zvláštní. "Není zač...tak tedy dobrou...vím, že je celkem brzo.." chce mluvit, ale já ho jen doplním. "To nevadí...přeci jen vy musíte spát a já jsem také unavený, takže.." usměju se a připravím si postel. "Dobře...tak dobrou noc.." usměje se lehce a zmizí pryč. "Dobrou.." pípnu jen tiše a pak ze sebe sundám kalhoty a jdu spát jen v té košili a boxerkách, co jiného mám dělat. Všimnu si, že je všude zhasnuto, vsadím se, že je to automatické. Ulehnu na gauč a snažím se usnout, netrvá to zas, až tak dlouho, byl jsem unavený, kdy já taky nejsem, že. Najednou mně probudí kašel a to pořádný, ospale zamrkám, ale když zjistím, že to jde z ložnice hned jdu Gaaru zkontrolovat.

Ještě, že jsem neodešel. Vejdu do místnosti a do očí mně hned praští světlo lampičky. Přiblížím se blíže k posteli a když ho uvidím, hned si k němu sednu. Pořád spal to kašlal ze spaní ? Možná potom hned usnul, každopádně na něj dám pozor. Sáhnu mu pro kontrolu na čelo a tiše vydechnu. Horečka je snad pryč. Ucítím ruce kolem mého pasu a automaticky se otočím k němu. Zkoumám ho pohledem a začínám být zase rudý. Najednou si mně k sobě přitáhne a drží mně u sebe. Nestačím se ani vzpamatovat a ležím s ním v posteli a nemůžu se hnout, ne že bych chtěl pryč. Nechci a to je na tom to nejhorší. 

Zdravím u další kapitolky ❤
Úplně mně to děsí, jak vydávám na své poměry často xD
Ale tak snad jste rádi ^^
Takže doufám, že se líbí a brzy u další části ^^
A děkujůů za podporu ❤