I want you, but... - [GaaNaru]

Přiznání

Koukáme si do očí a vážně si myslím, že kdybych se díval ještě déle, už bych se neudržel. Viděl jsem, jak pohledem přejel i po mých rtech, chtěl jsem aby mně políbil, tak moc. Jsem naivní a navíc nevěrný, špatný. Mírně se odtáhnu a sklopím pohled. "Naru... měl by jsi si promluvit s tvým přítelem a...vyřešit to.." poví mi tiše a mně až teď došlo, že to musí vypadat hrozně, objímám ho a jsem u něj, přitom on ví, že s Nagatem mám vztah. Možná mu přijde, že ho využívám nebo tak, i když nevím, moc přemýšlím. "N-není s ním řeč o tom.." dostanu ze sebe a odstoupím od něj, když v tom se ozve signál na přestávku. Okamžitě se rozejdu ke dveřím a zase utíkám, chci pryč, zase. Nevím, jak se z toho dostat, nemůžu se s Painem rozejít. Neumím si ani představit jeho reakci. Gaara zůstane v kanceláři a já vyjdu na chodbu k automatům, vzal jsem si kafe, potřebuji ho, alespoň mně udrží na nohou, i když jsem se vyspal dobře, díky mé společnosti.

Vydechnu a opřu se o linku, všude je šum, hrozně lidí. Neznám nikoho jiného než Gaaru a Nagata, upřímně mi to stačí, ale mohl bych se seznámit i s někým jiným. Najednou spatřím hodně známý obličej, automaticky se skloním a otočím se čelem k lince, nechci s ním teď mluvit, ale stejně myslím, že mně viděl. Hodím do sebe kafe a chystám se doslova utéct. Položím kelímek, když v tom ucítím dotek na mém boku, zavřu pevně oči a poté je zase otevřu, hlavně klid. "Tak jak šla práce ?" zeptá se přímo a jeho ruka zajede o trochu níže a stiskne mi mé pozadí. Prudce se k němu otočím a odstoupím od něj nevěřím tomu, jak se chová. To už na naše ráno zapomněl ? "V-v pohodě.." pípnu jen tiše a zase sklopím pohled a začínám být celý nesvůj. Vidím, jak se Nagato ohlíží kolem a poté mně popadne za paži. "Na co si hraješ ?! Nemáš právo mně odmítat."

Přeměří si mně pohledem a vezme mně hrubě za tváře, které mám ještě oteklé, syknu bolestí a dívám se na něj. "Patříš jen mně, chápeš ?" Těká mi očima po obličeji a mé tváře pustí. "N-nechci.." dostanu ze sebe a Painovi se zajiskří v očích. "Co s-" zasekne se a já už zavírám oči a čekám na to nejhorší. "Děje se něco pánové ?" promluví ten jemný hlas, který bych poznal snad všude. Okamžitě oči otevřu a otočím se k němu, tohle rozhodně není ta nejlepší chvíle. "N-neděje..." odpovím jako první a na sucho polknu, to napětí je vážně silné. "Nic, jen jsem si musel něco s Narutem vyříkat, omluvte mně" zavrčí a opustí místnost. Gaara se hned přiřítí ke mně a já jen koukám prázdně do linky. "Naru...to byl tvůj přítel ?" zeptá se s opatrností a já se k němu otočím a přikývnu, co na to mám dále říci. "A...asi to nešlo dobře, že ?.." vydechne a opře se o linku vedle mně. "Nešlo..." odpovím tiše a sklopím pohled do země. "Zvládneš to ? Myslím... neublíží ti, že ne ?" naléhá a upíná na mně svůj pohled.

Zvednu k němu hlavu a dívám se mu do očí, nemůžu mu lhát, nejde to. "J-já to nezvládnu...prostě odejdu, musím pryč, jinak se ho nezbavím.." vyslovím první slova, která mně napadnout. Moc mi to nemyslí, ale nemůžu tu být, je tu Gaara...a já jsem zjistil, že k němu něco cítím, nechci aby mu Pain něco udělal. Sklopí pohled a poté zatne zuby, když v tom se ozve konec přestávky, okamžitě odejdu a hned si to mířím do kanceláře, utíkám jako vždy. Gaara se objeví skoro za mnou a chytí mně jemně za paži, byl to až nezvyk jak hezky se mně dotkl. Zmateně zamrkám a otočím se k němu. "Nechci aby jsi odešel, omlouvám se. Jsem hrozný, když to po tobě žádám, nechceš tu být..." vypadne z něj ztrápeně a mně se skoro zastaví dech, co se to děje ? "G-gaaro...jak to myslíš, vždyť se ..." odmlčím se, ale jeho slova mně hned doplní.

"Skoro neznáme ? Ano. Neznáme, proto je divné to co cítím, nevím jak to vysvětlit, mám pocit, že tě znám už dlouho." podívá se mi do očí a chytí mně za ruce. "Prostě...nevím, co by bylo kdyby jsi odešel...já..promiň, nevím co to říkám." Zatřepe hlavou a mé ruce pustí, já na něj doslova zírám a můj mozek zpracovává situaci. "N-ne !" vyhrknu a jeho ruce zase sevřu. "Cítím to stejně !" dostanu ze sebe znovu a jeho ruce skoro drtím. "A-ale..co tvůj přítel ? A...chceš jít pryč..a.." dám mu prst na rty a umlčím ho tím, lehce se usměju a chvílí se na něj jen dívám. "Nagata...nechci..." povím jasně a ruku dám dolů. "Pořád nic neříká a vypadá hodně zmateně. "Chci tebe, teď se to nebojím říct nahlas, nemám žádné výčitky, bál jsem se, že ty...mně takhle rád nemáš.." podívám se mu do očí a on se z nenadání usměje. "Přesně takhle tě rád mám.." položí mi dlaň na tvář a pak ji zase se starostí stáhne.

"Neboj...od tebe mně to nebolí..." vydechnu tiše a jeho dlaň vrátím zpátky na místo. Jeho úsměv je tak nádherný, je tak hodný a jiný než Nagato, nevěřil jsem, že bych mohl potkat znovu někoho do koho se zamiluji. Přejíždí mi palcem po tváři a s lehkým úsměvem mně pozoruje. Věnuji mu na oplátku také úsměv a poté se k němu více přiblížím. Chci ho políbit, teď ještě více než předtím. Seberu veškerou odvahu a přitisknu mé rty na ty jeho. Jeho ruka sjede níže na mou čelist a já mu vjedu rukou do vlasů, dokonalý až moc, úplně jsem zapomněl na tenhle pocit. Pootevře ústa a já toho hned využiju a náš polibek prodloužím, odtrhneme se až kvůli nedostatku vzduchu. Hledíme si do očí a já se nemůžu přestat usmívat. Hladí mně pořád po tváři a já se k jeho dlani přitulím, když v tom někdo vejde do místnosti.  

Zdravím u další kapitolky ❤
Trochu se to rozjelo, doufám, že jsem nic nezkazila ^^
Takže doufám, že se líbilo a snad brzy u dalšího dílu. Moc děkujů za podporu 💜