I want you, but... - [GaaNaru]

Lepší nálada

Stojím na místě a došla mi všechna slova. V hlavě mám úplně vymeteno, jen sleduji jeho tvář a poté pohled na chvíli sklopím, nevím co říci. "P-proč jsi ...mi to neřekl ?" pípnu tiše a sednu si na roh postele a koukám pořád mimo jeho obličej. "Dozvěděl jsem se to, až teď..nedávno." uslyším jeho hlas a tiše vydechnu. "J-já omlouvám se ..." dodám tiše a promnu si spánky, vůbec nevím, co mám dělat. "Nagato..kdyby jsi mi to řekl, nic z toho ...by se nemuselo stát.." povím spíše pro sebe a po nějaké době ten pohled k němu zvednu. "Chtěl jsem ti to říci, ale..pak se to všechno semlelo, prášky, práce a hlavně Gaara.." opětuje mi pohled a více se ke mně přiblíží. "Nechtěl jsem ti ublížit, jen...chci aby jsi tu se mnou zůstal, nechci tu být sám.." vyjde z něj zoufale.

"Nemusíš.. předstírat, že mně miluješ nebo tak, klidně buď s ním, ale neodcházej.." vidím, jak se v jeho očích lesknou slzy a na chvíli strnu. "D-dobře..budu tady..neboj, mrzí mně to...všechno, něco vymyslíme..ano ?" natisknu se na něj a obejmu ho kolem krku a chvíli ho tak držím, ucítím jeho dlaně na mých bocích a jen si ho držím u sebe. "Všechno bude dobrý.." snažím se ho utěšit, ale je jasné, že tahle období, rozhodně dobrá nebudou. Najednou se rozlítnou dveře a Pain ode mně ruce okamžitě odtrhne a hledí směrem odkud zvuk šel. Otočím se za ním a spatřím Gaaru. Jeho výraz byl, nevím, jak to popsat. Hrozně to bolelo a poté mi to došlo, objímal jsem Nagata a navíc na sobě nemám hořejší díl oblečení a jsou vidět všechny značky na hrudi, sakra. Taková shoda náhod, je snad jen ve filmu nebo knížkách, ne ?

"G-gaaro ! N-" zadrhnu se, jelikož se červenovlásek odebral bez jediného slova pryč. Hned vyskočím z postele a ještě věnuji menší pohled k osobě v místnosti a poté odběhnu ven, tedy pryč z pokoje. Sleduji jeho záda a poté se odvážím chytit jeho paži. Vytrhne se mi a dál pokračuje v chůzi, tedy spíše rychlého kroku. "Gaaro ! S-sakra počkej !" zvýším hlas a když se dostane ke vchodovým dveřím, stoupnu si před něj a rozpřáhnu paže. "S-stůj.." vydechnu a těkám očima po jeho obličeji. Všimnu si jak zatne čelist a více zpevní postoj. "Jdi mi z cesty." zasyčí a propálí mně pohledem. "Ne ! Ani se nehnu." více ruce natáhnu a po chvíli vydechnu. "Není to pravda, ano ?" zvedne ke mně pohled a poté zase uhne, více se k němu přiblížím a paže pomalu stahuji k tělu. "G-gaaro...vím, že to tak mohlo vypadat, ale..." zatnu zuby, protože mu nechci říct, co Nagato udělal a navíc ještě ta nová informace.

"Ale ? Ale co ?" vrhne na mně svůj pohled a já se lehce zmateně ohlížím kolem. Když v tom se ozve hlas, který se line z obýváku. "Neboj se Gaaro...nikdy by tě nepodvedl.." oba dva se rázem otočíme za hlasem a spatříme osobu, která si sedí na gauči a vypadá to, že se náramně baví. Někdy mně vážně udivuje, jak je Pain schopný své nálady měnit. Gaara se celý napne a vidím, jak sevřel pěsti. Hned k němu přiběhnu a obejmu ho zezadu pevně kolem pasu. Jeho pohled se teď soustředí zcela na mně a já se mu do zad ještě více zavrtám. "Prosím, jen mi věř...a pojď zpátky dovnitř..." zamumlám mu do oblečení a více ho sevřu v objetí. Cítím, jak se Gaarovo tělo po chvíli uvolní a jeho tiché povzdechnutí mně utvrdí v tom, že už je vše v pořádku. Odlepím se od něj a dotáhnu ho za ruku k Painovi na sedačku.

"Musíme si všichni promluvit." povím rozhodně a pohledy ostatních byly k nezaplacení. "Budu tady pořád bydlet.." začnu tímhle tématem a Gaara se na mně okamžitě otočí a vrhne na mně jeden z těch utrápených pohledů, díky kterým mám chuť vzít čas zpět, abych mu znovu tak neublížil. Sklopím lehce pohled a hledám správná slova. "J-já musím se postarat o Paina..." dodám tiše a teď, už se ode mně červenovlásek definitivně zvedl a kroutí nevěřícně hlavou. "P-proč ? Myslel jsem, že ti ubližoval ? Ž-že miluješ mně ..." začne na mně sypat jednu větu za druhou a než stačím něco udělat, zvedne se Nagato a upřeně ho pozoruje. "Je to mé poslední přání, bude jen v domě, vím, že miluje jen tebe..." vyjde z něj rozhodně a já těkám pohledem z jednoho na druhého. "Nevím, co je tohle za pitomou hru, ale nechci se toho účastnit." plácne Gaara zmateně a rozejde se pryč.

"Ne. Počkej." Hledím na ně, jak se tam dohadují a po chvíli se zvednu a stoupnu si mezi ně. "Nechte toho. Gaaro...budu tady, protože mně Nagato potřebuje, miluju jen tebe..." vydechnu a poté se podívám na Paina a kývnu. Věnuje mi kratší pohled a poté si povzdychne. "Vím, že mně nemáš v lásce, nedivím se ti, dělal jsem Narutovi hrozné věci, stydím se za to a do smrti si neodpustím, ale byl jsem ztracený a pořád jsem..potřebuji jen něčí přítomnost tady, klidně se sem můžeš taky nastěhovat, jen neodcházej od něj. Jsi pro něj to nejlepší, znám málo lidí, kteří by udělali věci jako ty..." prohlédne si ho a chce tak poukázat na jeho zranění. Lehce se nad tím vším musím pousmát a doufám, že už je to dobré.

"Mám totiž rakovinu, abych odůvodnil to, že jsem to tady na tebe vlastně i před tím na Naruta všechno vychrlil."dodá ještě tiše a dívá se mu do očí, vidím, jak se snaží ho přesvědčit. Jsem za to neskutečně rád. Chvíli je ticho a poté se konečně ozve očekávaný hlas. "Dobře, ale..." odmlčí se a já jsem vydechl, určitě to neklapne. "Možná bude lepší, když půjdeme bydlet ke mně..." vyjde z něj najednou a oba dva na něj doslova zíráme. "No...nějak to překousnu, ale.." přiblíží se blíže k Nagatovi a propálí ho pohledem. "Ublížíš mu jednou..." pohrozí a Pain hned zareaguje. "Neboj, už to neudělám..." podívá se po očku na mně omluvně a poté se poprvé za nějaký dlouhý čas u něj objeví úsměv. 

Zdravím u další kapitolky ❤
Vím, že teď nejsem vůbec aktivní, ale nejsem si jistá, jak to bude i v tom dalším týdnu, protože se samozřejmě uzavírají známky 😑😂
Takže se musím trochu více učit, ale tak snad se to do doby uzávěrek všechno zvládne ^^
Tak doufám, že se kapitola líbila, i když je taková klidná, což mi zatím nevadí 😂❤
Děkuji za podporu a snad brzy ! ^^