I want you, but... - [GaaNaru]

Trest

Snažím se ani nehnout, nechci ho vzbudit a taky nevím, jak by reagoval, přeci jen tohle dělá jen ze spaní, myslím. Kéž by ne...ne ! To jsem právě neřekl. Tiše vydechnu a podívám se na jeho spící tvář. Najednou se více zavrtí a svou hlavu si dá ke mně na hruď. Celý jsem ztuhl, divím se, že ho neprobudilo moje srdce, jak rychle tlouklo. Tohle není dobré. Spokojeně vydechuje a já jen ležím na zádech a snažím se usnout, nejde to, kdo by taky při téhle situaci usnul. Nakonec se tak nějak uvolním a usoudím, že bude lepší se alespoň nějak uvelebit. Více nás přikryji a jednu ruku si dám podél těla a tu druhou mám na jeho zádech, prostě jsem to udělal, nevím kam jinam bych ji dal, abych se ho nedotkl. Tahle pozice mi vyhovovala, takže jsem nakonec usnul po pár minutách.

Přes noc ještě Gaara párkrát zakašlal, ale pak už to bylo v pořádku, ani teplota už se neobjevila. Ráno mně vzbudí pohyb, jen se přetočím na druhý bok a sevřu to první, co nahmatám. Něco zamumlám a dál ležím, ano moje rána vypadají většinou takhle. "Uhm...N-naru..." k mým uším se dostane tichý hlásek a já ztěžka otevřu oči. Spatřím oči té krásné barvy a chvíli mi trvá než se vzpamatuji. Také vidím, jak se jeho tvář zbarvila do červena, pak už jsem se rychle probral. Mé ruce jsem měl omotané kolem jeho pasu a hlavu asi na jeho hrudi, když je ke mně čelem. Okamžitě zrudnu a vystřelím do sedu. "O-omlouvám se ! N-nechtěl jsem ! P-prom-" přestanu, už blekotat a odvážím se k němu zvednout pohled, dokonce to teď musí vypadat, že jsem za ním přišel. "V pořádku...nic se neděje." prohlásí nesměle a podrbe se na zátylku, ale i tak se nakonec lehce usměje.

Vylezu z postele a ještě jsem pořád takový zmatený. "Tak...už je vám lépe ? Zvládnete práci ?" zeptám se ihned, abych prolomil tohle trapné ticho. On se sám také zvedne a přijde, až ke mně. "Neboj, to se zvládne." zazubí se a pak zmizí z místnosti. Chvíli zpracovávám jeho úsměv a poté trochu nervozně jdu za ním. "Dáme si něco k snídani a pak tě odvezu, ano ?" zeptá se mile a začne šramotit v ledničce. "Dobře..." povím jen a sednu si ke stolu. Ohlížím se kolem sebe a jen čekám, někdy mi pohled sklouzne zase k němu. Pořád je bez trička a když si uvědomím tu scénu v posteli, nemůžu si pomoct a moje červeň se ihned dostaví. Odvrátím pohled a raději ho zabořím do stolu. Po chvíli mi přinese hrnek kafe a nějaké sendviče, upřímně nikdy jsem neměl, tak hezké ráno, dokonce mám i dobrou náladu. Posadí se naproti mně a spokojeně se pustí do svého jídla.

"Jinak...můžeš samozřejmě přijít do práce o trochu déle, budu to tolerovat, přeci jen jsem ti vděčný." Zvednu k němu hlavu a usměji se. "Děkuju, to nic nebylo. Mohlo se to stát každému.." dodám tiše a pak, už jen dopiji kafe a spořádám jídlo, dobré. I když je pravda, že normálně asi zaměstnanci nespí vedle svých nadřízených, bože. Nemůžu na to přestat myslet, tohle se k Nagatovi nesmí dostat. Na má slova odpoví jen s úsměvem a když dojí i on, hned vše uklidí. Zajde si do koupeny a já se mezitím převleču do mých včerejších věcí a složím peřinu na gauči. Nakonec se Gaara mihne ve dveřích a pak se vrátí zase převlečený do košile a saka. Tenhle vzhled se mi líbí, i když na jeho "pyžamo" to nemá. "Můžeme ?" zazubí se a já přikývnu a rozejdu se za ním. Vyjdeme před dům a v dálce, už vidím připravené auto, projdeme skrze bránu a červenovlásek nastoupí do vozidla. Já se celkem nesměle vydám za ním a usednu na místo spolujezdce.

"Tak tvá adresa ?" usměje se a auto už nastartuje. Řeknu mu ulici a je jasné, že ví kde, je to hned u naší firmy, skoro. V autě bylo ticho, přeci jen co by jsme si měli říkat a navíc, já se psychicky připravoval na Paina. Nevím jestli bude v práci, ale měl by. Dojedeme k našemu domku a já chvíli sedím v autě, otočím se na něj a usměju se. "Moc děkuju za svezení, přijdu do práce, co nejdříve."Vylezu z auta a Gaara mi jen přes sklo pokyne hlavou a pak se otočí a odjede. Já se belhám ke dveřím a doufám, že je Nagato v práci. Ale není, vidím boty když vejdu dovnitř. Na sucho polknu a dojdu do obýváku, kde uvidím nevšední barvu vlasů. "J-jsem doma.." pípnu tiše a vidím, jak sebou cukne. Automaticky couvnu a snažím se uklidnit, tohle nebude dobré. Zvedne se z pohovky a já na něm vidím kruhy pod očima, nešel ani do práce. Míří si to přímo ke mně a já se ihned rozejdu pryč.

"N-nagato ! Nic se nestalo, ano ? Jen jsem...přespal u kamaráda, protože mu bylo špatně." povím roztřeseně a podívám se na něj. "Lhal jsi, jak ti mám teď věřit ?! A navíc, vím že jsi odjel s tím tvým šéfem ! Nedělej ze mně, kreténa! " rozkřikne se a vidím, jak zatnul zuby. Nevím, co říct. Má pravdu, nemůžu to vyvrátit. "Tak co ?! Je to pravda ?" vydechne a propaluje mně pohledem. "J-je..." vypadne ze mně po chvíli a hned jsem toho litoval. "Takže ty.." zavrčí a přiletí mi první facka. Bolestně syknu a automaticky si promnu místo na tváři. "Se kurvíš..." dodá přes zaťaté zuby a dá mi další facku na druhou stranu. Padnu na zem a snažím se zadržet slzy, začnu od něj couvat a pohled mám pořád skloněný. "Kurvíš se...se svým šéfem." poví až výsměšně a zvedne mně za límec a zase zpátky odhodí. "Jdu do práce a ty jdeš taky ! Chci tě tam vidět ! A nikdy. Nikdy s ním nebudeš trávit čas mimo firmu. " zavrčí a chvíli mně jen tak pozoruje a poté se sbalí a odejde. Já tam chvíli sedím a stírám si všechny slzy, čekal jsem to, je to moje vina, lhal jsem mu. Zvednu se až po pár minutách a udělám osobní hygienu, převléknu se a vyrazím. Ještě cítím, jak mi obě tváře hoří, to není dobré. Určitě si toho Gaara všimne.

Zdravím u další kapitolky ❤
Začíná se nám to trochu vymykat, doufám, že mně nezabijete xD
Každopádně doufám, že i tak se díl líbil ^^
Uvidíme se příště a děkujů moc za podporu ❤