Unforgettable year of school

Část 4.- Dej mi pokoj

Dneska je pondělí a já musím do školy. Vůbec se mi tam nechce, nechci ho vidět. Nejspíše už se pochlubil svým kamaradíčkům. Teď se bude všude chlubit a mě si všichni dobírat. Mohla bych předstírat že mi není dobře, ale brácha mě zná moc dobře hned by poznal že lžu.

Jsem na cestě do školy čím jsem blíž tím více zpomaluju. Jsem před školou, vidím je tam stát na tom samém místě co vždycky. Vidím jak se na mě Tom dívá. Je to strašně nepříjemné. Proto odcházím co nejrychleji do třídy. Tam už vidím Zoe, zamává na mě tak jdu za ní. Povídáme si, až do zvonění. Než přijde učitel vidím Toma, jak se zastaví u dveří a pozoruje mě. V hodině vůbec nedávám pozor. ,,Halo? Med co s tebou je?"
,,Hmm... co se děje?" všechno jde mimo mě, jen propaluju záda Tomovi.
,,Mluvím na tebe a ty mě úplně ignoruješ, co se stalo že jsi tak mimo?" nevím, jestli jí to mám říct.
,,Řeknu ti to, ale až po škole." celý den byl stejný, nedávala jsem pozor. Pořád jsem musela myslet na něho. A taky mi přišlo divné, že to nikdo neřeší. Že by to nikomu neřekl? Nee to je blbost vždycky se chlubí.

Pohled Toma

Od toho rána jsem úplně mimo. Ve škole jsem jí viděl. Chtěl jsem za ní běžet a všechno jí vysvětlit. Ale proč? Tohle já nedělám. A co bych jí řekl? Nevím, ale cítím se provinile. To ráno jsem jí chtěl říct, že toho lituju, že když už bych se s ní chtěl vyspat tak, aby byla střízlivá a ráno by se probudila a neutekla, zůstala se mnou. Co plácám za blbosti nikdy nechci aby se mnou ta holka zůstala, vždycky to byla jednorázovka. A tak to musí být i dál, já nejsem na vztahy, já ne. Zazvonilo šel jsem do třídy seděla tam a povídala si s její novou kamarádkou. Koukla se na mě takovým smutným a zároveň naštvaným pohledem. Není se čemu divit, ublížil jsem jí.

Pohled Meddie

Po škole jsem šla se Zoe do kavárny. ,,Tak a teď mi řekni co se stalo."
,,No víš jak jsme byly v tom klubu?"
,,Noo??"
,,Tak jsem si začal povídat s Tomem.." bála jsem se jak bude reagovat.
,,S tím Tomem o kterém si říkala, že je děvkař?"
,,No s tím..."
,,Co se mezi váma stalo?"
,,Vyspali jsme se spolu...." zašeptala jsem tak aby mě nikdo neslyšel.
,,COŽE SI S NÍM????" zařvala až se za náma otočilo pár lidí.
,,Pšššt neřvi tak."
,,A můžeš mi říct, jak se to stalo?"
,,No byli jsme opilí, ale teď už to je jedno."
,,A, co chceš dělat?"
,,No to právě nevím a bojím se."
,,Med cítíš k němu něco?"
,,Ne..možná," povzdychla jsem si ,,ne je to blbost a stejně, i kdybych k němu něco cítila tak on ke mně nic necítí, pro něho jsme byla jen další holka, co skončila u něho v posteli." Zoe radši převedla konverzaci na něco jiného, asi věděla, že se o tom nechci bavit.
Potom co jsem šla domů jsem ho potkala. ,,Meddie?"
,,Co je?"
,,Chci ti to vysvětlit."
,,Jenomže já nepotřebuju nic vysvětlovat, já to chápu byla jsem jen další, co skončila u tebe v posteli."
,,Ne tak..."
,,Ne, tak to je tak už toho nech a dej mi pokoj!" otočila jsem se a šla domů.
,,Meddie!"
,,Ne Tome, řekla jsem ti to jasně, DEJ MI POKOJ!" to už jsem se rozběhla, abych byla co nejdříve doma. Po příchodu jsem se zamkla v pokoji. Nechtěla jsem už nic slyšet, chtěla jsem si už jen lehnout a pustit si můj oblíbený seriál. Zašla jsem si do sprchy a v pyžamu si lehla a pustila seriál. Uprostřed nového dílu mi přišla zpráva

Neznáme číslo: Promiň nechtěl jsem to udělat, ale byli jsme opilí
Já: Nechtěl?! To ti tak budu věřit. Odkud máš moje číslo?
Debil: Vážně jsem nechtěl
Já: Odkud máš moje číslo!
Debil: Mám svoje zdroje
Já: Tak jdi do prdele i s těma tvýma zdrojema
Debil: Ne, nech mě ti to vysvětlit
Já: Dej mi pokoj
Debil: Ne dokud ti to nevysvětlím
Já: Já to chápu jsem jen další, co ti vlezla do postele. TAK UŽ MI DEJ POKOJ!!!

Pro jistotu jsem si vypla mobil. Při koukání jsem usnula.

Další den

Probudím se a kouknu na hodiny 8:20. Cože to už je tolik, nejspíš mi nezvonil budík. Nestíhám do prčic. Rychle se umyju a na snídani kašlu koupím si pak něco. Celou cestu do školy běžím. Ve škole jdu rychle do skřínky a pak do třídy. ,,Jonsová důvod, proč jste tady tak pozdě?"
,,Omlouvám se paní učitelko zaspala jsem."
,,Jdi si sednout a ať už se to neopakuje." jdu si sednout a všimnu si že tady není Tom. Nejspíše si  už zase našel nějakou novou. Najednou se otevřou dveře a v nich stojí on.
,,Barkley, to je už nejmíň po desáté, co jste přišel pozdě do mé hodiny." Tom si chtěl sednout, ale paní učitelka Moosová ho zastavila. ,,Stůjte Barkley, můžete se otočit a jít k panu řediteli."
,,Jenže mě se nechce, radši si sednu na místo."
,,Okamžite do ředitelny."
,,Dobře už jdu." zvednul ruce jakože se brání. Všichni se začali smát.
,,Buďte zticha!!" okřikla nás a pokračovala ve výkladu. Celý den byl strašně nudný jako každý, jen teď tady nebyly urážky na mou osobu. Za což jsem ráda. Na obědě jsem si sedla se Zoe, za tak krátkou dobu se z nás staly nejlepší kamarádky. Mám pocit jako kdybych jí znala celý svůj život. Šla jsem odnést ten hnusný oběd co se nedal jíst a pro věci do skřínky. Nikdo už tady nebyl všichni už šli domů. Najednou mi někdo zavřel skřínku. Chtěla jsem se kouknout, který debil. A byl to ten debil.
,,Co chceš Tome?"
,,Kamarádství?" začala jsem se smát. Vypadal vážně vůbec ne pobaveně.
,,My dva a kamarádi?"
,,Meddie, prosím dej mi pár dní a já ti dokážu, že jsem i hodný a že můžeme být kamarádi."
,,Kolik?"
,,Měsíc?"
,,Dobře máš měsíc přesvědčit mě o tom, že můžeš být i hodný." nevím na co jsem to kývla, ale přijde mi, že dělám dobře.
,,Dobře, tak začneme vezmu tě na burger, protože z toho obědu jsem se vůbec nenajedl a věřím, že ani ty."
,,Ok tak jdeme." šli jsme před školu a nasedli do jeho auta. Jeli jsme nakonec města do takové menší restaurace. Sedli jsme si do boxu. ,,Zajdu objednat, co si dáš?"
,,Nechám to na tobě." odešel. Po pár minutách přišel i s objednávkou. Podal mi můj burger s colou. ,,Asi jsi mi dal svoje pití." zasmála jsem se.
,,Moje pití? Já z žádného nepil." začala jsem se smát ještě víc a otočila k němu tu stranu kelímku, kde bylo napsané číslo a jméno té servírky. Začal se smát se mnou. Snědli jsme jídlo a povídali si u toho. Dozvěděla jsem se o něm hodně. Když k nám šla ta servírka tak mi Tom zašeptal: ,,Hraj to se mnou prosím." nechápala jsem co. A pak přišla ta servírka.
,,Budete si ještě něco přát?" koukala se jen na Toma a upravila si tričko s výstřihem až na kolena.
,,Chceš ještě něco miláčku?" otočil se na mě a usmál se.
,,Ne, už nic lásko."
,,Dobře, tak my zaplatíme." koukl na ní a vypadalo to. že to nevzdává. Zaplatil, a jak jsme stávali tak mě políbil. Vůbec jsem to nečekala ale spolupracovala. Servírka to vzdala a odešla. Tom mě pak vzal za ruku a táhl k autu. Sedli jsme do auta a Tom mě odvezl domů. ,,Díky za super den."
,,To já děkuju a dobrou Med."
,,Dobrou Tome." rozloučili jsme se a já šla domů lehla do postele a usnula. Dnešek byl vyčerpavájící.

______________________________________________________________________________________

Zdar lidi, žiju nebojte, jen nebyl čas psát. Bylo toho moc. Ale jsem zpátky a budu se snažit psát víc. Tak doufám, že se vám část líbila a promiňte mé chyby.

Bye, Carol.