Unforgettable year of school

Část 9 - Kamarádství

Uběhl měsíc od naší sazky s Tomem. Od té pusy jsme se spolu nebavili. Vědela jsem, že nebudeme kamarádi,  vzdal to se mnou. Byla tam malá naděje, která věřila, že se ozve, že něco řekne, ale asi jsem byla naivní. Skončila jsem s ním. Jenom mi to potvrdilo to, že je to pořád ten Tom, ten děvkař.

Procházím se prázdnou chodbou. Byla jsem ještě v knihovně. Nikdo už ve škole není.  S knížkou v ruce, s batohem na zádech vyřážím domů. Jdu po parkovišti a najednou mě někdo zastaví. Kouknu kdo to je a zjistím že je to Tom.

,,Ahoj Meddie." řekl jen tak po měsíci.
,,Ahoj? Neměla bych říct "kamaráde"." vytrnu ruku z jeho sevření.
,,Meddie já...."
,,Jo ty, říkáš jak chceš být semnou kamarád, ale pak se mnou měsíc nebavíš, vypršela ti lhůta hochu. A víš co? Aspoň jsem pochopila že jednou děvkař navždy děvkař. Tak už mi teď dej pokoj." koukla jsem mu do očí, otočila se a odešla. Měla jsem ho dost. Čekala jsem měsíc. Byla jsem naivní moc naivní. Čekala jsem že se změní. Nebo že ho změním já. Čekala jsem na zázrak. Ale zázraky nejsou.

Spadnu na postel a brečím. Zamilovala jsem se do něho. Tak moc jsem nechtěla až se to stalo. Popletl mi hlavu. Beru do ruky kytaru a začnu skládat, to jediné mě dokáže uklidnit. Poslouchám ty tóny miluju hudbu už od malička. Ze skládání mě vyruší příchozí sms.

Tom: Prosím vyjdi před dům
Já: Řekla jsem ti ať mi dáš pokoj
Tom: Prosím jenom na chvíli potom už se mnou nemusíš nikdy mluvit

Koukala jsem na tu zprávu a rozhodovala se jestli jít nebo ne. Otevřu dveře a vidím že tam stojí s kyticí.
,,Meddie prosím odpusť mi to, nechtěl jsem, ale bál jsem se, že se to pokazí. Ale asi jsem to stejně pokazil." natáhl ke mě kytku.
,,Pokazil si to ale odpouštím ti." vzala jsem si od něj kytku a on mě pak pevně objal.
,,Nechci být už ten děvkař." usmála jsem se.
,,Tak ať najdeš tu pravou."
,,Asi jsem ji už našel." zašeptal si pro sebe, ale já ho slyšela. Dělala jsem jakože ne. Kdo je ta která získala jeho srdce? No já to nebudu.

Pozvala jsem Toma dovnitř a teď sedíme na mojí posteli a koukáme na film. Já se opírám o jeho rameno a on mě obímá.

Pohled Meddie

Zdál se mi takový divný sen, že vedle mě leží Tom. Otevřu oči a chci se zvednou, jenže to nejde, něco mě drží. Kouknu vedle a tam leží Tom. Takže se mi to nezdálo. Vymámím se z jeho sevření a jdu dolů nachystat snídani. Rozhodla jsem se pro palačinky. Dodělávám poslední palačinky a slyším kroky. Tom už je vzhůru.
,,Dobré ráno."
,,Dobré, doufám že nevadilo že jsem tady přespal." sedl si na barovou židličku a pozoroval mě.
,,Ne nevadí dáš si palačinky?" zeptám se a ukážu na hotové palačinky.
,,Že váháš palačinky miluju." zasmála jsem se a podala mu je. Doděla jsem poslední, sedla si k němu a pustila se do svojí porce.

------------------

Rozhodli jsme se udělat oběd. Rozhodli jsme se pro caesar salát. Začali jsme krájet postupně suroviny.
,,Auuu doprdele." zařval Tom. Lekla jsem se.  Kouknu na něho. Vidím že se pěkně řízl.
,,Bože Tome já už tě snad nenechám nic dělat." řeknu mu mezím co jdu pro lékarničku. Přijdu k němu a vydezinfikuju mu ránu. Mezi tím co mu to ošetřuju, mě propaluje pohledem. Kouknu na něho a on se mi podívá do oči. Hledíme si upřeně do očí.Najednou uslyším klíče v zámku. Preřuším náš oční kontakt a jdu k lince. Ani jsem si neuvědomila, že jsme vedle sebe byli tak blízko.

,,Ahoj ségra." přijde brácha do kuchyně a zastaví se když uvidí Toma.
,,Ahoj brácha." kouknu na Toma a čekám co udělá. On se postaví a podá mu ruku.
,,Ahoj já jsem Tom."
,,Já jsem Danny." podá mu taky ruku. ,,Co to tady děláte?" sedne se si na židli.
,,Caesar salát, ale někdo tady neumí krájet." řeknu a kouknu na Toma.
,,Byla to nehoda, může se to stát každému." bránil se.
,,Jo jasně, vsadím se že i vodu na čaj spálíš." dohadovali jsme se a brácha se nám smál.
,,Víte co jděte do obývaku. Pusťte si třeba fotbal." vyháněla jsem je. Neprotestovali a vydali se tam. Začali si povídat a já si říkala že si asi budou rozumnět.