Unforgettable year of school

Část 11 - Už zase?

Probudím se a rozhlédnu se kolem sebe. Počkat tohle není můj pokoj, ale tenhle pokoj už jsem někde viděla. Neee... Prosím, že to není ten pokoj co si myslím. Pomalu se otočím a zjistím, že vedle mě leží Tom. No to si ze mě děláte srandu. Už zase? Já už snad nikdy nebudu pít, protože vždycky když se probudím, tak jsem s někým v posteli.No zatím to byl jenom Tom ale co? Sednu si a až teď zjistím jak mě bolí hlava. Odkryji se, ale počkat! Já mám na sobě oblečení. Tím pádem jsme spolu nespali. Bože to se mi ulevilo. V tom se Tom začne převalovat. Že bych si z něho udělala srandu?

,,Dobré ráno." začne si protírat oči.

,,Dobré? Jak může být dobré! Děláš si ze mě srandu? Jak si to mohl udělat znovu?" snažila jsem se znít zoufale, ale moc mi to nešlo, protože jsem se chtěla strašně smát.

,,Cože? Co jsem udělal?" Zvedl se a nechápal.

,,Vážně to nevíš? Tak si vzpomeň už se to jednou stalo." kouknu se do země aby neviděl jak strašně se chci smát.

,,Co? To ne... Med já nechtěl. Nevěděl jsem co dělám. Prosím nebreč." přišel ke mně a objal mě. Já už jsem to nemohla vydržet, tak jsem se začal smát. On se na mě nechápavě podíval.

,,Víš Tome my spolu nespali, jen jsem si z tebe udělala srandu." koukla jsem na něho s pobavením v očích. On si jenom lehl na záda a oddychl si.

,,Ani nevíš jak se mi ulevilo, strašně jsem se lekl." zasmál se a já se na něho podívala. To vážně? vím že to nejspíš myslel se srandou, ale co když ne?Když zjistil že se nesměju, tak se na mě podíval. To už jsem ve tváři zklamaný obličej. Sebrala jsem si kabelku a odešla.

,,Meddie! Počkej! Já to tak nemyslel. Meddie!" běžel zamnou, ale už bylo pozdě. Zaběhla jsem za roh a co nejrychleji utíkala domů.

Přišla jsem domů, zabouchla za sebou a hned se vydala do svého pokoje. Skočila jsem do postele zabořila hlavu do polštářů a přemýšlela. Poslední dobou nedělám nic jiného. Vím že to byla asi přehnaná reakce ale v tu chvíli jsem se cítila vážně strašně. Nevím proč mě to tak ranilo. Možná k němu něco cítím, možná ne. Potřebuji si to ujistit.

Tom: Meddie? Můžeme si promluvit?
Já: Ne Tome nechci o tom mluvit. Dej mi aspoň pro dnešek pokoj.
Tom: Nedám ti pokoj ani nechci. Musím ti to vysvětlit

Věděla jsem že mi pokoj nedá tak jsem se rozhodla vypnout si mobil a jít dolů kde zrovna do dveří vcházel můj brácha. Dali jsme si jídlo a strávili spolu super den.

--------

Bylo pozdě, ani nevím kolik bylo hodin ale bylo mi to jedno. Ležela jsem na posteli a snažila se usnout. Jenže to nešlo protože mi v hlavě pořád pobíhaly myšlenky. Začínám si uvědomovat že jsem to vážně přehnala.

Najednou jako bych slyšela něco venku. Otevřu dveře, ve svém krátkém pyžamu a bez ponožek, vyjdu na balkon cítím jak mě studí nohy, ale moje zvědavost je silnější a tak místo toho abych zalezla dovnitř pěkně do tepla se rozhlídnu snažím se zjistit co by mohlo vydávat ty zvuky. Nikoho a nic nevidím nejspíše se mi muselo něco zdát. Vrátím se zpátky do pokoje a obrátím se na  svou postel a přitom se nehorázně leknu.

,,Děláš si ze mě srandu srandu?" jsem naštvaná tak mě vylekal ale to mu je jedno v klidu si sedí na mojí posteli a usmívá se. Co tady do háje chce?

,,Neodpovídáš mi na zprávy, máš vypnutý telefon, tak jsem musel přijít." Zvedl se a začal se ke mně přibližovat, já jsem instinktivně začala couvat.

,,Ale já nechtěla aby si chodil, jasně jsem ti psala ať mě dneska necháš na pokoji." kouknu se na něho ale to už narážím na zeď zamnou.

,,Jo to si říkala. Včera." nechápavě se na něho podívám. Pak mi to dojde a okamžitě se podívám na hodiny. Je 00:05.

,,Tak dobře co chceš?" jestli má v plánu začínat s tím tak ho vyhodím. Nechci poslouchat to že měl lepší holky atd.

,,Chci ti to vysvětlit." stál přímo přede mnou ruku měl opřenou zeď a zhluboka se mi díval do očí. Možná se z nich snažil něco vyčíst ale kdo ví. Když si uvědomím že se na sebe díváme už dlouho odvrátím hlavu.

,,Jenže já to nechci slyšet takže můžeš jít." ukázala jsem na dveře a celou dobu se dívala na zem abych neviděla ten jeho pohled. Vím že bych mu neodolala. Nic jsem neslyšela a tak jsem se na něho odhodlala. Stál pořád na tom samém místě a koukal se na mě.

,,Neodejdu dokud ti to nevysvětlím. Poslouchej mě prosím." udělala na mě ty jeho psí oči moc dobře věděl že jim vždycky podlehnu.

,,A co mám poslouchat to jak si měl lepší holky že jsem hnusná atd. To vážně slyšet nechci takže můžeš jít." Odešla jsem od něj a otočila se k němu zády. Přišel ke mně a objal mě. Stála jsem tam jako sloup  a nic nedělala.

,,Tak to si na omylu si krásná a ano měl jsem hodně holek v posteli ale to už nezměním. V životě mě ani nenapadlo myslet si že jsem měl lepší holky." dořekl to a odcházel u dveří se zastavil a ještě dodal.:,,A to co jsem ti včera řekl jsem myslel tak že kdybych už se s tebou vyspal tak bych chtěl abychom si to oba pamatovali." s tímhle se otočil a odešel. Já jsem se jen dívala na to místo kde stál a nemohla jsem uvěřit tomu co pravě řekl.